Chci tě, Chceš mě.

Ať to není Adam

Kate
Je to už týden od doby, co přijel Luke. Každý den jsme spolu něco podnikali.
Takže třeba před týdnem ve čtvrtek jsme po tréninku šli do kina na nějakou rodinnou pohádku.
Chápete? Já totiž moc ne. Šli jsme na nějakou pohádku pro děti. Byli jsme tam nejstarší. Ale nakonec to docela šlo.
Udělali jsme si z toho slušnou prdel.
Každopádně od té doby nikdo nenechává Wendy vybírat filmy. Zase na její obhajobu v tom kině nic moc nedávali.

No po té pohádce jsme šli do cukrárny a jen si povídali a potom si Luky rozbil hubu na prolejzačkách.
Jo jako malý děti jsme šli na prolejzky. Nápad to byl docela nevinný.  Jen si tam sednout a dál si povídat.
Jenže to bych tam nesměla být já. Já jakožto velmi hyperaktivní člověk, jsem nevydržela sedět a začala jsem dělat kraviny.
No a to by nebyl Luky, aby se v devatenácti nepřidal.
Nakonec se přidali všichni a Luke hodil hubu, když chtěl z té prolejzky skočit salto.
Zakopl a spadl.
Naštěstí se mu nic nestalo, ale máme to natočený.

V pátek jelikož všichni kromě mě a Lukyho měli kroužky, mě Luky proti mé vůli vytáhl na hokejový zápas mých spolužáků.
Myslela jsem, že Lukyho zabiju.
Naštěstí, i když naprosto nechápu, co se stalo, mě Adam sotva pozdravil.
Žádná provokace. Žádný blbý poznámky. Nic. Ani slovo. Nevím, co se s ním stalo.
Né že by mi to vadilo. To ne, jen mě asi trochu mrzelo, že se se mnou nebavil.
Já vím asi jsem divná, ale prostě si nemůžu pomoct. A ne nemám ho ráda. Jen...no nevím. To je jedno.

Ještě divnější ale bylo, že se Adam nebavil s Tomem. To je fakt divný, protože i za tu chvíli, co začal chodit k nám na školu se spolu bavili dost.
Každopádně přes víkend jsme byli každý u svých prarodičů.
V pondělí jsme si šli všichni zabruslit.
Já, Sarah, Wendy, Anett, Luky dokonce i Tom.
Wendy s Anett vůbec bruslit neumí. Sarah na tom byla docela dobře. Jako malé jsme spolu občas bruslit chodily.
Já, Luky a Tom jsme bruslili se vší skromností výborně.

Na konci dne jsem se Thomase zeptala, proč se s Adamem nebaví.
Řekl mi jen, že se trochu nepohodli, ale že už si to vyříkali a ať to dál neřeším.
Poslechla jsem ho a dál se nešťourala do jejich záležitostí.

Úterý a středa jsem měla tréninky, takže jsme toho nic moc nestihli.
Šli jsme se jen projít do parku a na pouť.
Dneska ve čtvrtek mám znovu trénink.

A dneska by nám trenérka měla říct to její překvapení. Jsem vážně zvědavá, jaký test si pro nás ta komise připravila. Doufám, že to bude něco jednoduchého, abych se dostala na Mistrovství.
Mám z toho docela strach, ale zároveň se na to těším.
Teď tam jdu. Na trénink myslím.

Trénink
Prevlečená a připravená na trénink se jdu protáhnout.
Trénink probíhá stejně jako vždycky, až na to, že nás Táňa poprosila, abychom tu dnes já, Kriss, Ana, Nat a Beth chvilku počkaly, kvůli nějakým informacím o konkurzu.
Docela se na to těším, ale zároveň mám strach.
Nevím jestli je to normální.

Takže jako vždycky jsme šly na rozcvičku, pak sóla, sestavu a potom zase sóla.
Já jsem šla opět jako poslední. Když o tom tak přemýšlím, většinou jdu jako poslední.

Na konci treninku, po tom co většina holek odešla, jsme tam zůstaly jenom právě já, Kriss, Ana, Nat, Beth a Tara, kvůli těm informacím o konkurzu.

"Tak co jsi nám chtěla?" Zeptám se Táni a společně s holkama si sednu vedle ní.
Povzdechne si.
"No jak víte, aby jste se dostaly na MS, musíte projít konkurzem, který každý rok vymýšlí nějaký speciální úkol, aby zjistili vaši dovednost.
Taky víte, že minulý rok jste měly učit děti. Teď to bude podobný, až na to, že nebudete učit děti, ale..."
Vysvětluje nám, ale přeruší ji velmi hlučné hlasy vycházející z chodby.
Všechny se otočíme za hlukem a postavíme se.
Po chvíli se otevřou dveře do sálu a dovnitř vejdou...
"Hokejisti" zašeptá Tara "budete učit hokejisty"

Naprosto ztuhnu. Hokejisty? To jako vážně? Takže ti kluci, kteří právě vchází do naší tělocvičny, budeme muset učit a zatancovat s nimi něco?
Doufám jen...prosím ať to není Adamův tým.
Stále dokola si opakuju ať to není Adamův tým a přitom bez mrknutí zírám na dveře do kterých vchází asi tři kluci a za nimi jde Tom.
To snad né.
Ať tam není Adam. Ať tam není Adam.
Naštěstí za Thomasem už nikdo nešel. Vydechnu zadržovaný vzduch.

"Tady jste" protlačí se kolem nás Tara "Ale mělo vás být pět"
Tom pokrčí rameny.
"Adam se zdržel"
Ne jen to ne. To nemůže být ten Adam. To je jiný Adam. Určitě. Tenhle Adam by ani nešel tančit.

Adam
Nestíhám. Trenér nám řekl, že ho někdo poprosil, abychom někomu dělali pokusnýho králíka. Moc to nechápu, ale hlavní je, že když se toho budu účastnit, budeme mít sponzora a tím pádem budeme mít větší šanci něčeho dosáhnout.
Takže teď běžím k nějakému baráku, kde jsem měl být, už asi před pěti minutami.

Všichni z týmu někam šli. Já, Tom s kterým jsem se mimochodem usmířil, když uznal, že se choval jako kretén, no potom tam s námi je  Mathias a Sam. Ostatní šli někam jinam.

Vběhnu do budovi a dál běžím rovně dokud nenarazím na dveře s nápisem tělocvična.
Tak tady by to mělo být.
Zastavím se, vydechnu a potom vstoupím do haly.
"Sory zdržel jsem se" řeknu sebevědomě a rozhlednu se po hale.
Pohledem se zastavím na Kate, která vypadá jako že za chvíli omdlí.
Co tady vůbec dělá? Tak zkurveně bych ji chtěl, ale nejsem zas takový debil, abych ji využil i potom, co jí ten kretén udělal.

"Tady jste pane Drakeu. Čekáme na vás." Ozve se docela pěkná holka. Může ji být tak 20.
"Pokud nevíte, proč jste tady, jako všichni ostatní, budete si to muset nechat vysvětlit od své partnerky, protože podruhé to vysvětlovat nebudu."
Zmateně se podívám z té holky na Toma. Pokrčí rameny. Partnerky? Co to má být?
"Jelikož partneři se utváří podle abecedy budete tady s Kate Davidson"
Cože? Vůbec netuším, co se tady děje.
Ta holka se koukne na Kate a pak si povzdechne.
"A jelikož se teď od Kate asi nic nedozvíme, řeknu vám to já. Budete se účastnit taneční soutěže. Zbytek už vážně nechám na ni."
Taneční soutěže? No to mě poser.

Pokračování příště...
Další trošičku delší kapitola než normálně je na světě.

Názory?
Děkuji moc všem.
😊😗