Chci tě, Chceš mě.

Trénink

Kate
Úplně jsem zapomněla, že máme dneska s Adamem hodinový trénink.
Upřímně nejsem si jistá jestli to MS nemám předem vzdát. Né že bych se normálně takhle rychle vzdávala to ne, ale teď po tom polibku.
Vlastně ani nevím, proč na ten trénink tak pospíchám, když tam stejně určitě ještě nebude, pokud vůbec přijde.
Kouknu se na hodinky. Před pěti minutami jsem tam měla být.
Celou dobu běžím a až před vchodem se zastavím.
Zhluboka se nadechnu.
Prosím, ať tam ještě není.
V duchu mám připravenou svou nazpaměť naučenou výmluvu, proč se dneska stalo to, co se stalo.
Pomalu vejdu dovnitř, proběhnu chodbou a vejdu do haly.
V hale nikdo není.
Co jsem si říkala. Samozřejmě že tady není.
Na jednu stranu si oddychnu. Alespoň to nemusím řešit. Na druhou stranu jsem naštvaná kvůli tomu, že ho takhle nic  nenaučím. Ještě tam je jeden pocit, který se snažím potlačit.
A to zklamání. Nechápu, kde se tam tohle vzalo.
"Přišla si pozdě kotě" ozve se z rohu místnosti.
Malinko s sebou škubnu a otočím se za hlasem.

Adam se opírá o zeď a prohlíží si mě od hlavy až k patě. Nepříjemně se ošiju.
Jak to, že jsem si ho nevšimla? To protože ses do toho kouta nekoukala.
Sakra to už jsem na tom vážně zle, když si povídám sama se sebou.
Okamžitě toho nechám a zahledím se na Adama. Má na sobě jenom černý kraťasy.
Počkat...ten hajzl si nevzal triko.
"Neslintej kočičko" řekne Adam a rozejde se ke mně.
Hlasitě polknu. Má pravdu. Právě mě přistihl, jak ho očumuju.
Hrdě zvednu hlavu a počkám dokud nestojí jen kousek ode mne.
"Myslela jsem, že nepříjdeš" řeknu.
Zasměje se.
"Abych si nechal ujít tvoje rozpačité já? Ani náhodou prdelko" dojde až ke mně.
"Já nejsem v rozpacích" oznamím mu.
"Ale brzy budeš" ujistí mě "Je strašně lehké tě rozhodit." Usměje se  "Tak například, co kdybychom si něco řekli o tom polibku hm?" Postoupí úplně ke mně a můj pohled se chtě nechtě stočí k jeho břichu.
Zčervenám. Proč se mi tohle děje?
Nahlas se rozesměje.
"Co jsem říkal." Řekne a cvrnkne mě do nosu jako bych byla malé dítě. Ucuknu.
"Nech toho" zamračím se na něj.
"Čeho mám nechat?" Zeptá se mě se svým typickým úšklebkem a popojde ke mně, díky čemuž musím couvnout, abych nespadla.
"Přesně tohohle nech" naštvaně rozhodím rukama.
Znovu udělá pár kroků ke mně a já musím zase couvnout.
"Nic nedělám" zašklebí se.
Mezitím mě namáčkne ke zdi.
Odfrknu si.
"Baví tě to hodně?" Zeptám se ho a dám mu ruce na prsa s úmyslem ho odstrčit. To se mi ovšem nepovede a spíš mě to ještě víc rozptýlí, a tak toho nechám a ruce svěsím dolů. Na to se jen ušklýbne a stále mě vězní svým tělem.
"Jestli myslíš to, sledovat tě, jak se přemáháš k tomu, abys mi nepodlehla, tak jo to mě vážně baví"  odpoví na mou otázku.
"Já se teda rozhodně nepřemáhám" odseknu naštvaně a založím si ruce.
Znovu si mě prohlédne.

Adam
Podrobně si ji prohlédnu. Musím říct, že ji to ve sportovním vážně sluší.
Co že to říkala? Že se nepřemáhá? Dobrý vtip.
Abych byl upřímný do dneška jsem si myslel, že ji vážně nepřitahuju, ale po tom polibku....chce mě stejně tak jako já chci ji. Tenhle polibek byl jiný, než ty ostatní.
"Takže tě nepřitahuju?" Zeptám se a úplně ji přitlačím ke zdi, že by se mezi nás nevešel ani list papíru.
"Neznervózňuju tě? Hm? Nechceš si ten polibek zopakovat?" Zeptám se ji a skloním se k jejímu krku. Je na něm děsně citlivá, alespoň to tak odpoledne vypadalo.
Trhaně se nadechne a přivře oči. Jasně že se ji to líbí.
Najednou do mě strčí. Jelikož to nečekám o dva krůčky ustoupím a zmateně zamrkám.
"Ne nepřitahuješ mě. Neznervózňuješ mě a ne nechci abys mě políbil a teď máme trénink, chci to vyhrát, takže..." vychrlí ze sebe a odchází pryč.
Chytím ji za ruku.
Jestli si myslí, že ji z toho nechám vyjít tak rychle, tak se plete.
Přitahnu si ji k sobě a chytím ji kolem pasu.
"Koukni se mi do očí a zopakuj to" vyzvu ji. "Řekni mi, že s tebou mé dotyky ni nedělají" zašeptám ji do ucha a rukou ji projedu po zádech.
Věnuji ji pár polibků na krk, načež přivře oči a skousne si ret. Usměju se.
Chvilku se ještě věnuji jejímu krku a potom se od ni odtáhnu a koknu se ji do očí.
"Řekni to" přikážu ji. Zvedne ke mně pohled. "Hned" dodám.
"J-já..."

Kate
"J-já..." sakra proč zase koktám. Co s tím teď jako budu dělat?! Nemůžu mu říct pravdu. Dvojnásobně by mu to zvedlo ego. A že už teď ho má velký, až někam do oblak. Jenže když zalžu, nepustí mě.
Zamyšleně nakloním hlavu na stranu.
S očekáváním se na mě dívá. "Moc dobře víš, že tě nepustím, dokud neřekneš pravdu." Řekne překvapivě milým hlasem.
Naštvaně vydechnu.
"Fajn možná mě trochu přitahuješ, přiznávám, ale na věci to nic nemění" odpovím mu naštvaně.
Spokojeně se usměje a pozvedne obočí. "Trochu?" Zeptá se.
Protočím očima.
"Jo trochu. Teď mě pusť musíme to natrénovat. Nebo si zapomněl, co si mi slíbil?" Zeptám se.
"Fajn, fajn. Já svý sliby plním" zamumlá a pustí mě.
"No to kecáš" vyjeknu udiveně.
Zmateně se na mě podívá.
Dám si ruku na pusu. Já to vážně řekla nahas? Asi jo.
"Ale to je fuk" zamumlám a mávnu nad tím rukou. Usměje se.
"Né to není. Proč jsi to řekla?"
"Jen jsi mě překvapil to je všechno"
"Co jsem prosím tě udělal tak překvapivého?"
"Pustils mě" pokrčím rameny, načež se zasměje.
"Takže tě mám zase chytit, abys byla spokojená" zeptá se s pozvednutým obočím.
"Ne to fakt né. Díky. Možná by sis měl najít jiný způsob, jak udržet holku na místě." odbudu ho a konečně zahajím náš trénink.

Pokračování příště...
I když jsem původně myslela, že zase psát nebudu, tak jsem nakonec něco napsala.
Doufám, že se vám alespoň trochu líbí.
Děkuji
😗😋