Chci tě, Chceš mě.

Já že nelíbám dobře?

Vešli jsme se Sarah do třídy. Všimla jsem si, že Anett už zase sedí na svém místě vedle mě. Byla jsem za to ráda.
Rozhlídnu se po třídě. Adam sedí vedle Thomase a jeho party a o něčem s nimi vášnivě hovoří. Ani mě nepřekvapuje, že mezi ně tak rychle zapadl.
Jakmile mě spatří, ušklíbne se a flirtovně na mě mrkne.
Protočím očima a jdu si sednout na místo.
Adam je v mnoha věcech stejný jako Mike. Je stejně okouzlující a to mě děsilo.
Jakmile jsme si se Sarah sedly na místo, přiběhla za mnou Wendy.
"Jak libá?" Vykřikne a bohužel dost nahlas na to, aby ji slyšela celá třída.
Zoufale si dám hlavu do dlaní a na chvíli zavřu oči. Potom vzhlédnu a očima vyhledám Adama.
Stále je s Tomem a spokojeně se na mě culí s pozvednutým obočím.
Pořád se mu koukám do očí a u toho Wendy nahlas odpovídám.
"Nic moc" zalžu a kouknu se na Wendy "nejhorší polibek vůbec"
Někdo se zasměje.
Otočím se za smíchem a uvidím pošklebujícího se Toma.
Adam opařeně sedí vedle Toma a vražedně se na něj dívá.
Potom se zvedne a jde ke mně. "Já že nelíbám dobře? Já líbám skvěle" Stoupnu si. "Myslet si to můžeš" odseknu s úsměvem.
Zrychlí se mi tep a začnu namáhavě dýchat, když se svým tělem otře o to mé. Proč mi tohle sakra dělá?
"A proč jsi mi teda ten polibek tak hladově oplácela?" Zeptá se.
Nadechnu se. "úkol" řeknu a snažím se znít lhostejně "to abys neřekl, že jsem ho nesplnila" usměju se na něj.

Zamračeně se na mě dívá.
"Nevěřím" zašeptá
"To je ale tvůj problém" odpovím s úsměvem a chci si sednout.
Najednou mě chytne za ruku, přitáhne mě k sobě a políbí mě znovu. I když mi mozek říkal, ať se od něj odtrhnu mé tělo chtělo něco jiného.
Neodolala jsem a nechala ho, aby mě políbil. Skousl mi spodní ret a já potlačila zajíknutí, které se mi stalo z pusy.
Cítila jsem, jak se ušklíbl a to jako by mě probralo.
Odtrhla jsem se od něj a vlepila mu facku. Už druhou za den. To bude nejspíš rekord, řekla bych.
"Tohle už nikdy nedělej je ti to jasný?" Zavrčím.
Usměje se. "Líbám skvěle přiznej to" řekne arogantně. Odfrknu si.
"Skvěle vážně nelíbáš. Skvěle se akorát tak vychloubaš to jo." Zamračí se.
"Tak to zkusíme ještě jednou zlato"
"To si zkus" zavrčím.
"Tak jo" ušklíbne se.
"Udělej to a projdeš kastrací" varuji ho a o krok couvnu.
Udělá krok ke mně a otevírá pusu, když v tom do dveří vejde profesor.
Kouká se na mě, pak se otočí a jde na místo. Oddychnu si.
Výklad profesora moc nevnímám. Celou dobu přemýšlím nad tím polibkem. Mela bych s tím něco udělat. Přeci nemůžu jen tak klukovi,kterého jsem právě poznala dovolit, aby mě líbal na potkání.
Zazvonilo na přestávku.
A já jako vždycky vyšla ze třídy.
Dělaly jsme to takhle s holkama vždycky.
Chci si sednout na parapet, když mě někdo přimáčkne na zeď.
Vystrašeně vzhlédnu.
Nade mnou se tyčí Adam se svým typickým úsměvem.
"Ale tady má někdo strach" zašeptá mi do ucha a mně naskočí husí kůže.
"Nebojím se" řeknu odhodlaně i když to není úplná pravda. Děsí mě.
Pousměje se.
"Jistě" řekne ironicky "Něco jsme nedořešili krásko"
"Nemám s tebou co řešit" odseknu mu a koukám se mu do očí. "Takže mě pusť"
"Pustím tě až mi tu přiznáš, že líbám skvěle" řekne a stále mě u toho pevně drží.
"Nemám co přiznávat. Už jsem řekla, jak líbáš. Podprůměrně."
Oznámím se zdvyženou hlavou.
Ušklíbne se. Nakloní se ke mně a...

Pokračování příště....
Doufám že se vám zatím můj příběh líbí.
A platí pořád to samé. Budu ráda za jakýkoliv hlas nebo komentář.
Děkuji 😉