Chci tě, Chceš mě.

Hádka

Kate
Trénink překvapivě probíhal v klidu. Adam mě poslouchal a pilně se učil všechno, co jsem po něm chtěla.
I když to nerada říkám, musím uznat, že mu to vážně šlo. Ani neměl ty svoje blbý perverzní řeči. Jo někdy sice prohodil nějakou poznámku, třeba o mém zadku, načež ode mě schytal ránu do ramene, ale jinak to bylo vážně na pohodu. Musím přiznat, že s ním je i sranda.

Právě teď sedíme každý na jiné straně tělocvičny a dáváme si pauzu. Zamyšleně držím láhev s vodou a koukám na něj.
Jak je možný, že jednou je naprosto v pohodě a jindy se chová jako namachrovaný idiot.
Byl by to fajn kamarád, kdyby si na mně pořád nechtěl něco dokazovat.
"Co je? Proč na mě tak zíráš?" Vytrhne mě z přemýšlení jeho hlas. "Myslel jsem, že tě přitahuju jenom trochu" dodá s úšklebkem a na poslední slovo dá obzvlášť velký důraz.
Protočím očima a zvednu se.
"Nekoukala jsem na tebe proto, že bys mě přitahoval." Odseknu mu a dál to neřeším.
"A proč si na mě teda koukala?" Zeptá se a pozvedne obočí.
"Přemýšlela jsem nad tím, proč se chováš jako idiot" odpovím po pravdě a lhostejně pokrčím rameny. "A třeba dneska nebo ten den, co jsem u tebe spala ses choval naprosto normálně. Jsi jedna velká záhada." Rozpovídám se. Nevím proč jsem mu to řekla, ale nejspíš jsem to prostě už potřebovala ze sebe dostat.

Kouknu se na druhou stranu na Adama. Je na něm vidět, že nečekal takhle přímou odpověď.
Chvíli se na mě zamyšleně dívá, pak pokrčí rameny a zvedne se.
"Jsem prostě takový prdelko, náladový hajzl, který si jde za tím, co chce a nebere ohled na ostatní" řekne klidně a odchází.
Zvednu se.
"Počkej kam jdeš?" Zeptám se ho a jdu za ním.
Otočí se na mě. "Pokud vím trénink právě skončil, takže jdu domů." Oznámí mi, hodí si svou tašku přes rameno a odchází pryč.
V rychlosti posbírám svoje věci a utíkám za ním.
"Adame" křičím "hej Adame zastav prosím"
Najednou se zastaví a já ho doběhnu. Pomalu se na mě otočí.
"Vážně si řekla prosím? Prosíš abys byla v mojí přítomnosti?" Zeptá se mě pobaveně.
Protočím očima, ale jeho otázku ignoruju.

"Proč mě pořád provokuješ? Proč za mnou furt lezeš? A proč jsi mě tolikrát políbil?" Zeptám se ho na rovinu.
Zamračí se. "Takhle ty to vidíš? Že tě otravuju? Tak to promiň. Neboj už si tě nebudu všímat, když ti to dělá až takový problém" řekne vážně dost naštvaně a odchází.
"Počkej já to tak nemyslela" křiknu za ním.
Otočí se. "Jo a jak si to teda myslela?" Vyštěkne na mě.
"Nekřič na mě laskavě. Nemyslela jsem to zle." Obhajuju se.
"Vážně mně to teda moc přátelský nepřišlo" ironicky si odfrkne.
"Chtěla jsem jen vědět, proč ses se mnou nebavil stejně, jako se všemi ostatními dívkami ze třídy. Chtěla jsem vědět, proč zrovna na mě si takhle pokřikoval. To ty jsi tady ten, co se zbytečně uráží." Poslední větu řeknu potišejc a založím si ruce v bok.
Nasupěně se na mě podívá.
"Takže nakonec za tuhle hádku můžu já jó?! No výborný. Chceš vědět, proč jsem se k tobě choval jinak? Fajn. Zaujala jsi mě a navíc, kdo by nechtěl někoho s takovýmto tělem." Vykřikne na mě a naštvaně rozhodí rukama.
"Chtěl ses se mnou vyspat" zašeptám potichu a sklopím hlavu.

To bolí. Do očí se mi nahrnou slzy. Sakra. Naštvaně si je otřu a strčím do něj.
"Kreténe" zařvu "bože já jsem taková kráva"
S těmito slovy ho obejdu a v rychlosti uteču pryč od něj.
Slzy mi stékají po tváři.
Proč mi to udělal? Myslela jsem si, že je jiný než ON. Jenže on je úplně stejný.
Mike měl pravdu všichni mě vždycky budou chtít kvůli mojí postavě.
A já jsem byla tak blbá a udělala stejnou chybu, jako předtím. Naštěstí to nezašlo, až tak daleko.
Myslela jsem si, že bychom mohli být přátelé, ale on je ještě větší debil než jsem si myslela.
Po dlouhém běhu konečně zastavím.
Co teď budu dělat? Jak se na něj ve třídě budu moct jenom podívat? A co teprve ty tréninky.
A to jsem se s ním líbala.
Konečně dojdu k nám domů. Otřu si slzy, z hluboka se nadechnu a vejdu s úsměvem dovnitř. Nechci, aby někdo z rodičů zjistil, že se něco stalo.
"Ahoj" pozdravím je.
"Ahoj už jsme si začínali dělat starosti. Jaký byl trénink?" Zeptá se mamka.
"Jo ušel. Hele nebude vám vadit, když si půjdu lehnout, jsem nějaká unavená" oznamím ji a doufám, že mě už nechá být.
"V sedm hodin? To je dost brzo. Stalo se něco?" Zeptá se starostlivě.
"Né nic se nestalo, budu si ještě chvíli číst"
"Dobře jen přišel za tebou Luke, teď se kouká vedle s tátou na hokej a čeká na tebe. Počkej zavolám ho." Řekne a dřív než stačím něco namítnout odběhne do obýváku.
Po chvíli se místo ni vynoří Luky.
"Čauky prcku" zasměje se.
Nemám na něj náladu. Chci být sama.
"Hele Luky teď se to zrovna moc nehodí. Chtěla bych být sama." Zašeptám.
V tu ránu je u mě a obejme mě.
"Stalo se něco?" Zeptá se starostlivě.
"Ne nic důležitého. Jen chci být prostě sama nic víc" zamumlám mu do trička.
"Prcku víš, že mi můžeš říct všechno, že jo?" Koukne se mi do očí.
"Samozřejmě, že to vím, ale opravdu se nic nestalo" stojím si za svým. Dneska o tom nechci mluvit.
"Dobře budu dělat, že ti věřím..." začne ale já ho přeruším, opravdu nemám náladu něco řešit.
"Opravdu bych dneska chtěla být sama. Nemám náladu na společnost, i když se jedná o tu tvoji"
"Dobře, ale já myslel, že..."
"Luky nemohli bychom si promluvit zítra?"
"No to je právě to já..."
"Nemám na tebe náladu Luky, promiň, mohl bys jít a nechat mě být?" Zeptám se ho nakonec. Vím, že je to trochu hnusný, ale já opravdu potřebuju být sama a navíc, zítra se mu omluvím.
Na tváři se mu na chvíli objeví ukřivděný výraz a mě píchne u srdce.
"Dobře. Tak se zatím měj" rozloučí se se mnou, dá mi pusu na tvář a odejde.
S povzdechem vyjdu schody a zavřu se v pokoji.

Unaveně padnu na postel a nechám slzy volně stékat po tváři. Po chvíli uslyším kroky. V rychlosti si setřu slzy a potichu doufám, že dotyčný nepůjde ke mně do pokoje.
Naštěstí po pár sekundách slyším, jak někdo seběhne schody.
Úlevně se svalím zpátky na postel a vrátím se ke svému civění do zdi. Po asi tak hodině, se konečně odhodlám vstát z postele.
Pomalu otevřu dveře a s hlavou skloněnou se chci vydat dolů. Na zemi ale uvidím přeloženy papír a na něm napsáno pro prcka.
S povzdechem si papír vezmu. Budu muset Lukovi zavolat a omluvit se mu a hlavně mu všechno vysvětlit.
Znovu si sednu na postel a rozložím ten list. Je na něm napsaný dopis pro moji osobu. Dám se do čtení.

Milá Key,
Pamatuji si, jak jsme oba dva kritizovali tohle neoriginální oslovení. Jenže nic jiného než právě to neoriginální 'mílá' mě nenapadlo. (Dobře napadlo, ale domníval jsem se, že oslovení 'ukecaná' by se v tom, co ti chci napsat nehodilo ;) )
Nejspíš se divíš, proč ti píšu tenhle dopis a nenapíšu ti obyčejnou smsku, ale já tě znám moc dobře. Chtěl jsem, aby sis prvně vyřešila svý věci a dobře vím, že z toho pokoje vyjdeš a najdeš tenhle dopis až tak za hodinu, kdežto smsku by sis přečetla hned. Chtěl jsem ti dát trochu prostoru, jak si sama chtěla.
Vím, že se něco stalo a po pravdě, trochu mě mrzí, že si mi to neřekla, ale jak už jsem napsal, znám tě.
Vím, že ať se stalo cokoliv prvně to potřebuješ vstřebat sama. Taky vím, že bys mi to zítra řekla a o to víc mě mrzí, že musím odjet.
Ano čteš dobře s Lucy musíme neodkladně odjet zpátky do Anglie. Odlétáme v osm.

Rychle hodím dopis na postel a kouknu se na hodiny. Za pět minut čtvrt na devět. Sakra.
Zvednu mobil a vytočím Lukovo číslo. Nedostupný. Né. Nestihla jsem to. Zase jsem to zvorala. Se slzami v očích si sednu na postel a úmyslem dočíst si Lukův dopis.

Nevím, kdy se zase uvidíme, ale doufám, že to bude brzo. Luce se po tobě prý taky bude stýskat. I když jste se viděly jen jednou, přirostla si jí k srdci. Snad ani nemusím psát, jak budeš chybět mně.
Nejspíš na mě budeš naštvaná, že jsem ti to neřekl, ale dozvěděl jsem se to, až dneska a to si mi nedala příležitost.
Taky bys měla vědět, že já se na tebe kvůli tomu nezlobím. Hlavně si prosím tě nic nevyčítej.
Mrzí mě, že musím odjet zrovna, když mě potřebuješ. Na druhou stranu, jsem si ale jistý, že se z toho (ať už se jedná o cokoliv) dostaneš i sama.
Řekl bych ti, abys mi zavolala kdykoliv budeš něco potřebovat, ale bohužel to nejspíš nepůjde. Nějaký čas budu bez mobilu, ale slibuji, že ti zavolám, co nejdřív budu moct.
Je mi to moc líto.
Budeš mi moc chybět.

Miluju tě.
Tvůj nejstarší, nejúžasnější a hlavně nejvěrnější kámoš
Luky

Pokračování příště....
Tak jsem pro vás napsala další kapitolu. Vim, že jsem teď moc nepsala, ale jsou prázdniny, takže není moc času.
I přesto se budu snažit napsat další kapitolu trochu dřív.
Děkuju
😗😋