Chci tě, Chceš mě.

motorka

Kate
"My pojedeme na motorce?" Zeptám se ho nadšeně. Vždycky jsem se chtěla s někým projet na motorce. Nějakou dobu jsem měla mít svou vlastní, ale nakonec z toho sešlo.
Ovšem fakt, že Adam jednu moji vysněnou motorku vlastní, je neuvěřitelný.
Zalapám po dechu a podrobně si ji prohlédnu. Obyčejná černo bílá motorka. Přesto naprosto překrásná.
Adam stoji opřený o svou....princeznu? To vážně řekl?! A pobaveně mě pozoruje.
"Jsi zvláštní" řekne šeptem. "Většina holek se mnou na tu motorku nevlezla, protože je to prý buď moc nebezpečný a nebo by se jim mohl rozčesat účes. A když už vlezlý tak proto že ke mně chtěli být blíž. Ty jsi první kterou víc zajímá motorka než já"  Dokončí a zaksychtí se.
Ušklíbnu se.
"Nejspíš sis nevybral správný druh holek brouku" mrknu na něj.
Pozvedne obočí a ušklíbne se.
"Brouku?" Zeptá se.
Protočím očima a jeho otázku ignoruju.
"Měl bys vědět, že nepatřím k těm naivním naninkám, které mají největší strach z toho, že si zlomí nechtík." Pokračuji dál.
"Já vím" řekne a přikývne. "Proč myslíš, že s tebou trávím čas?" Zeptá se mě a upřeně se mi zahledí do očí.
Pokrčím rameny.
Upřímně mě napadá hodně důvodů. Je za tím sázka,  Nebo se prostě jen nudí a nebo se se mnou chce vyspat. Ani jedna možnost se mi moc nelíbí.
Kouknu se do země.
Zaslechnu jeho přibližující se kroky. Zastaví se přímo přede mnou. Chytí mě za bradu a zvedne mi hlavu.
"Koukni se na mě." Řekne milým hlasem.
Vycuknu se mu. Nechci dělat to, co mi on řekne. Jenže Adam nemá v povaze se jen tak vzdávat, a tak mě znovu chytne za bradu a znova mi zvedne hlavu. U toho se zasměje.
"Dobře víš, že já se jen tak nevzdám, takže se na mě laskavě koukni a ušetři náš čas" řekne. Chvíli se ještě rozmýšlím,  ale no dobře vím, že má pravdu. Tenhle boj nemohu vyhrát.
Nakonec se teda rozhodnu zvednout k němu pohled, ale nezapomenu protočit oči, aby si nemyslel, že ho budu na slovo poslouchat.
Ušklíbne se, ale potom hned zvážní.
"Proč si myslíš, že z tebou chci trávit čas?" Zeptá se mě.
Mlčím, co bych mu asi tak mohla říct? Že se bojím, že je stejný jako Mike? To bych mohla, ale...vždyť ani neví, kdo to je!
"Odpověz mi" řekne přísně. "Prosím" dodá později o něco milejc.
"Nevím" zamumlám. "Já prostě nevím, co se vám klukům v těch vašich zabedněnejch palicích vyskytuje." Dořeknu rozčarovaně a zběsile mávám rukama,takže ode mě musí Adam chtě nechtě poodstoupit.
Adam na mě chvíli jen kouká, jak rozhazuju rukama, ale potom ke mně přiskočí a chytne mě za ruce.
"Klid" Mumlá. "Sakra tak se uklidni" řekne přísně, načež mě chytí za obě ruce.
"Bože kdybych věděl, že po takový otázce zacneš takhle jančit, nikdy bych se neptal" zasměje se, což mě rozzuří.
"Pusť mě" křiknu.
"V pohodě" řekne a zvedá ruce nahoru v obranném gestu.
"Jen abys věděla, jsem s tebou, protože s tebou jsem rád, kvůli ničemu jinému. Dobře? Jsi ta nejlepší holka jakou jsem kdy potkal." Řekne a u toho se mi kouká do očí.
Zčervenám a sklopím pohled.
"Myslím to vážně. Veříš mi? Věř mi prosím." Znovu se mu kouknu do očí. Mám mu to věřit?
Nakonec přikývnu.
"Výborně.  A teď bychom už mohli jet." Řekne a nasedne na svou motorku. Podá mi helmu, kterou si nasadím na hlavu.

"Mimochodem červená ti sluší" zasměje se a s touhle narážkou na mé červené tváře mi podá ruku, aby mi mohl pomoci.
Odfrknu si, protočím očima a nasednu za něho na jeho motorku. Jeho nabízenou ruku okázale ignoruju.
"To si neměla dělat prdelko" zamručí vesele a v rychlosti s rozjede.
Vykřiknu a okamžitě si ruce obmotám kolem jeho pasu. Rozjede se tak rychle, že musím zavřít oči. Přimáčknu se k němu a mám takový pocit, že si to vyloženě užívá.
Po chvíli se odhodlám otevřít oči. Trochu se od něj odtáhnu a zalapám po dechu.
Je to úžasný pocit. Zasměju se.
Užívám si tu zběsilou jízdu, když začneme zpomalovat, až nakonec zastavíme úplně.
Zastavíme na nějaký louce.
Slezu s úsměvem z motorky a sundám si helmu.
Otočím se na Adama, který mě s úšklebkem pozoruje. Založím si ruce v bok.
"Proč si jel hned od začátku takhle rychle?!" Zeptám se ho s pozvednutým obočím.
"Nepřišlo mi, že by ti to vadilo" opáčí. "Ale přiznám se. Mělo to dva důvody: první chtěl jsem tě vylekat za to, jak ošklivě si ignorovala mou nabízenou ruku. A za druhý jsem si prostě chtěl užít aspoň jednu chvíli, kdy se na mě dobrovolně namáčkmeš." Zašklebí se na mě.
Zasměju se a bouchnu ho do ramene.
"Tak cos mi to chtěl ukázat?" Zeptám se ho a rozhlédnu se.
"To ani nic neřekneš? Něco jako...'Co si mě dovoluješ takhle využívat' nebo 'Jak se opovazuješ'" řekne a na ty věty zvedne hlas o oktávu víš, aby napodobil dívčí pisklák.
Rozesměju se, protože jeho 'pisklavý' hlas byl vážně vtipný.
Po chvíli se rozesměje se mnou, chytí mě za ruku a vede mě po vyšlapané cestě.
Najednou mě něco napadne a já se zastavím a vytrhnu se mu. Otráveně se na mě otočí.
"Co zase?" Zeptá se mě. Normálně by mě to urazilo, ale v jeho hlase byl slyšet žerovný tón.
"Teď mě jen tak napadlo." Oznámím mu vážným hlasem. "To si jako předváděl mě tím nechutným hlasem?" Zeptám se ho stále s vážným výrazem.
Pousměje se.
"Né to bych si nedovolil" řekne a zvedne ruce do obranného gesta. Spokojeně se uculím.
"V tom případě v pořádku. Můžeme jít." Usměju se, vezmu ho za ruku a vyjdu směrem po cestě, jenže on se ani nehne. Nechápavě se na něj otočím. Ve tváří má zamračený výraz.
"Děje se něco?" Zeptám se ho starostlivě.
"Zdálo se mi to nebo si vážně řekla, že mám nechutný hlas?" Zeptá se mě naprosto vážným hlasem a já vyprsknu smíchy.
"Takže ty řekneš, že mám nechutný hlas a pak se mi tady ještě směješ?" Zeptá se mě a na jeho tváři se objeví úšklebek.
"No počkej" křikne a vydá se ke mně.
Úsměv mi zmrzne na rtech a raději začnu couvat.
"Mně neutečeš prdelko" zamumlá odhodlaně.
Na nic nečekám a se smíchem se rozeběhnu od Adama. Ten se jenom zasměje a vyběhne za mnou.
Než se naděju ležím na zemi, Adam nade mnou a v očích mu nebezpečně jiskří.
"Počkej já ti dám důvod se smát" řekne zlomyslně a začne mě lechtat. Začnu se kroutit a snažím se dostat z jeho sevření, ale drží mě moc pevně. Smíchem skoro nemůžu dýchat.
"Odvolej to a já toho nechám" zapřísahá se.
"D-dobře. Ne-nemáš ne-nechutný hlas. M-máš ten ne-nejhezčí hlás n-na světě" Vykoktám ze sebe mezi smíchem.
"Lepšíš se" mrkne na mě a přestane mě lechtat.
Najednou zvážní a nakloní se těsně nad mé rty. Zatajím dech. Vím co chce udělat, jenže on to neudělá. Taky vím na co čeká. Čeká na můj krok.
S tím přichází i ta otázka.

Mám ho políbit? Nebo ho mám odstrčit?

Pokračování příště...
Po delší pauze tu máme další kapitolu, tak snad se vám líbí.
😗😋

P.S. Omlouvám se, tuhle kapitolu jsem dopsala, už včera a nějak se mi to nepodařilo zveřejnit. To te tam ta kapitola není jsem zjistila, až dneska 😞😡