Finding LOVE //Niall Horan// CZ

Finding LOVE

Tak a je to tu! Maturita je za mnou. A přihláška na vysokou? Bohužel nevyšla. Takže mi nezbývá nic jiného, než si najít práci. Takže tohle byl můj nejpřednější úkol. Udělat kávu, zapnout notebook a začít něco hledat. Už několik hodin jsem projížděla internet a ne a ne něco solidního najít. Moc daleko, málo peněz, špatná práce, nedostatečné vzdělání.. a takhle jsem všechno diskvalifikovávala. Když jsem plus mínut prostě české firmy, tak jsem zkusila hledat i zahraniční. Berlín, Paříž, Londýn. Ách Londýn, moje vždycky vytoužené město. Zkoušela jsem si hledat místo v cestovních agenturách. Vždycky mě lákalo vodit turisty. S perfektní angličtinou, lámanou francouzštinou plus nějaké základy němčiny jsem si na to troufala. Vždycky mě lákalo procestovat svět. Hlavně nezůstat v Česku. Některé agentury mi vážně padli do oka. Sepsala jsem si životopis, měla jsem pouze obyčejné brigády, nebylo moc co psát v 19 letech. Poslala jsem životopis do 4 cestovních agentur a doufala, že se někdo ozve. Byla už jedna v noci, dopila jsem kávu, zaklapla notebook a šlo se do postele. Ráno mě vzbudil vyzváněcí ton, má oblíbená písnička. Když jsem se podívala na displej, tak to bylo neznámé číslo. Většinou je neberu, ale doufala jsem, že je to někdo z těch agentur, kam jsem posílala životopis. Přijala jsem hovor a dala mobil k uchu.

,,Dobrý den, tady Karla Novotná z agentury **********, mluvím s paní Emily Urbánkovou?"

,,Ano, u telefonu."

,,Omlouvám se, jestli vás budím v tuhle ranní hodinu, ale chtěla jsem být první, kdo se vám ozve na zájem o práci. Přečetli jsme si váš životopis a dali bychom vám šanci u nás pracovat. Příští týden by jste mohla letět do Paříže. Mohla by jste se dnes dostavit na naši pobočku v odpoledních hodinách kolem 16. hodiny?" Mluvila přátelsky.

,,Ano ovšem. Dorazím k vám na pobočku a řeknete mi co a jak. Budu se těšit. Nashledanou."

Ukončila jsem hovor a v hlavě si přetáčela, co mi právě ta paní říkala. Byla jsem nadšená. Já mám práci. Hned jsem to musela každému zavolat. Už jsem ani spát něšla. Šla jsem si zapnout notebook a znova si pročítala, co obsahuje práce jejich delegátů. Původně jsem si chtěla shánět vlastní byt, ale když mi ta práce vyjde, tak budu všude jinde, jenom ne doma. Snad mě rodiče ještě nechají u sebe. Bylo kolem poledne, naobědvala jsem se a šla vyvenčit našeho psa Kima. Jelikož bydlím pár kilometrů od hlavního města na krásné vesničce, tak mi vlastně ani nic nechybí. Kam chci, tam si dojedu, jinak chodím nejčastěji do lesa. Při procházce s Kimem jsem hodně přemýšlela.. Je ti 19 Em! Jsi chytrá, hubená, budeš mít skvělou práci, ale kluci žádní. Vlastně jsem ani nikdy nikoho neměla. Tak cílevědomě jsem se soustředila na budoucnost, že jsem je vynechávala. Nikdy mi nepřišlo, že jsem sama. Chodívala jsem ven s Kimem, jezdila s rodinou na výlety a pár kamarádů by se taky našlo, ale to bylo tak všechno. Při dlouhém přemýšlení jsem úplně zapoměla na čas. Bylo už půl 3. Sakra! Zavolala jsem Kima a museli jsme spěchat domů. Dala jsem si horkou sprchu a umyla hlavu. Nalíčila jsem se, vyfoukala a vyžehlila hlavu, pak už zbývalo vybrat něco na sebe. Vůbec jsem netušila, co si vzít na pohovor. Vždyť je červenec, nemůžu si vzít přece nějaké černé společenské kalhoty, to bych se upotila na prvním kroku. Vybrala jsem si modrou halenku, bílou sukni a bílé balerínky. Snad to tak bude vpořádku. Sbalila jsem si věci do bílé kabelky a mohla vyrazit. Vyjela jsem autem  našeho dvora a jela přímo do města k té jejich pobočce. Když jsem dojela bylo těsně před čtvrtou hodinou. Navonila jsem se, zamkla auto a vstoupila do té pobočky.

,,Dobrý den, já jsem.."

,,Emily Urbánková? Těší mě, já jsem Novotná. Ráno jsme spolu mluvili po telefonu." Mile se na mě usmívala.

,,Takže.. Projížděli jsme si váš životopis a byli jsme nadšení, ikdyž jste těsně po studiu. Budu vám muset zadat rychlý cizojazyčný a zeměpisný test a když dopadne dobře, tak vás hned bereme."

Vzala jsem si test do vedlejší místnosti. Jelikož to byla angličtina a zeměpis, tak mi všechno přišlo strašně jednoduché.Test mi trval pouze chvíli. Když jsem ho dokončila, vrátila jsem se zpět k té milé paní. Rychle projela moje odpovědi a široce se usmála. Podala mi ruku a dodala:

,,Budu se těšit na naši spolupráci."

Byla jsem unešená, mám už téměř vyhráno, už jenom zvládnout první cestu, kam mě pošlou-Paříž. Byla jsem sicela bojácná, ale přesto jsem se těšila. Konečně uvidím eifellovku. Budu vodit české turisty na známá místa a budu za ně vyjednávat vstupné a budu jim překládat, kdyby po nich někdo něco chtěl, jinak budou mít vlastního průvodce, který jim bude vyprávět o památkách. Vyplnili jsme smlouvu a podala mi instrukce k té Paříži.

,, Tak v pondělí buďte v 7.00 na letišti. Usmála se a já už mohla jít v klidu domů. Než jsem vyjela z parkoviště, tak jsem hned musela tu radostnou novinu zavolat ještě rodičům. Máma byla snad nadšenější než já, ikdyž pochybuju, že by to vůbec šlo. Když jsem dojela domů, tak máma začínala vařit večeři a táta otevřel víno s tím, že se to musí oslavit. Jenom ségra Naty nebyla nadšená. Byla sice krásná a uměla flirtovat s klukama, ale rozumu moc nepobrala. Byla smutná z toho, že dnes si jí rodiče vlastně ani nevšimli. Poslední dobou to bylo jako kdyby měli jenom mě. Když se jich Naty ptávala, proč se třeba i jí nezeptali, co je nového, tak pro ni měli jasnou rychlou odpověd - Protože u Emilky jsou to výsledku a u tebe jsou to jenom kluci do postele. Od téhle poslední hádky spolu už skoro nemluví. Je mi líto, když sedí naproti mě a doslova mě probodá pohledem. Já za to přeci nemůžu. Občas jsem ale chtěla být jako ona, kdybych měla něco málo z ní, tak si připadám líp. Vždycky jsem byla poměrně hezká, ale pro všechny prostě vždycky šprtka. Nenáviděla jsem se za to, ale když jsem už dospělá, tak jsem na sebe pyšná. Když mám tuhle práci, tak mi ani už nevadí, že mě nevzali na tu vysokou. Třeba to vyjde jindy. Teď se musím soustředit na práci. Když jsme dovečeřeli, šla jsem si pustit pár filmů v angličtině, abych si osvěžila slova a gramatiku. Myslím, že to zvládnu, teda doufám.  Ty čtyři dny mi vlastně uběhli rychle, musela jsem si dokoupit pár věcí na cestu a hlavně si sebou něco zabalit. Když jsem si v neděli večer dobalovala svůj malý kufr, tak ke mně přišla Naty, že mi omlouvá. Že jí mrzí, že ona je prostě doma až na posledním místě. Řekla mi, ať zavři oči a na krk mi zapla jemný řetízek se čtyřlístkem. ,,Ať máš v životě aspoň ty štěstí." Usmála se a silně mě objala. Ikdyž jsme se často málem pozabíjeli, tak jsme se měli rády. Na všechno jsme byli dvě. Já jí dělala domácí úkoly, ona mě zas líčila a pučovala mi oblečení. Každá jsme byli prostě jiná, ale když jsme byli spolu, tak nám nic nechybělo. Šli jsme s Naty na balkon a ona si zapálila cigaretu. Povídali jsme si tam dlouho do setmění. Nekoukala jsem vůbec na čas. Probrala jsem se až když kostelní zvony bimbaly půl 11. Rozloučila jsem se s Naty, abych ji nemusela ráno budit a šla jsem si lehnout.. zítra mě to čeká. Usnula jsem rychle a spala jako mimino. Dokonce se mi i zdálo o nějakém blonďatém chlapci, kterého jsem potkala u eifellovky, ale nepřipadal mi jako někdo povědomý. Když jsem ráno vstala, udělala jsem si kávu, snědla jsem jeden croissant. Následovala sprcha, líčení a oblékání. Všechno bylo hotovo a já si mohla zavolat konečně taxi a odjet na letiště. Rodičům jsem nechala pouze na stole vzkaz : MĚJTE SE TU HEZKY, V SOBOTU JSEM DOMA. MÁM VÁS RÁDA. E.

Když jsem konečně dorazila na letiště, tak se mi začal svírat žaludek, protože jsem si uvědomila, že jsem vlastně nikdy neletěla v letadle. U odbavování na mě čekal můj kolega, který bude dělat turistům průvodce. Byl to starý pán, asi 50letý. Vyprávěl mi, kam všude pojedeme a že se nemám ničeho bát. Ale já se bála. Všeho jsem se bála. Největší úzkost mě dostala, když jsem si sedla do letadla. Už byl čas na vzlétnutí. Bylo to tu! Další zastávka Paříž!..