Finding LOVE //Niall Horan// CZ

2..

Po pár minutách jsem usnula. Nedokázala jsem si uvědomovat to, že nejsem pevnýma nohama na zemi. Než jsem se probudila zdál se mi zase podobný sen. Blonďatý chlapec s foťákem v ruce, stojící u eifellovky. Nešlo mu vidět do obličeje, byl v dálce a pořád na mě mával. Dokázala jsem zpozorovat jeho krásně modré oči. Po pár vteřinách mávání do mě někdo začal strkat. Byl to ten můj kolega. A mě došlo, že to byl jenom ten sen. Měli jsme už každou chvíli přistávat. Zalehli mi uši a já až do přítelu skoro neslyšela. Nedokázala jsem se na nic soustředit, hlavou mi pouze běhala jedna jediná myšlenka - Kdo to je! Kdo je ten krásný chlapec s těma nejkrásnějšíma očima. Nevnímala jsem vůbec okolní svět. Když jsme si vyzvedli na letišti kufry, tak na nás čekalo auto a odvezlo nás do hotelu. Dostala jsem klíče od pokoje a šla aspoň nepatrně zabydlet. S turisty jsme se měli sejít až na večeri. Takže jsem měla čas, protože bylo kolem poledne. Neměla jsem v plánu si ani nic vybalovat, tak jsem si zbalila pár věcí do kabelky a vyrazila do místních ulic. Zaklepala jsem vedle na kolegu, aby mi poradil, kam se vydat. Nabídl mi společnost a vyrazili jsme. Nejdřív jsme šli do starbucksu na latté a potom jsme obešli pár obchůdků se suvenýry a já rovnou koupila i dárky pro naše. Do oka mi padl řetízek s přívěškem eiffelovky a já hned věděla, že ho musím koupit Natce. Rodičům jsem koupila přívěšky na klíče. Chtěla jsem si koupit i něco pro sebe a můj kolega Pavel mi poradil, že si mám koupit náramek a ve všech zemích si mám kupovat přívěsky. On to tak dělá s manželkou, vždycky jí prý kupuje přívesky ze zemí, které navštíví. Má jich prý už 36. Bude těžký je dohnat.  Byl to dobrý nápad, takže jsem si vybrala náramek a k tomu malý přívěsek eiffelovky. Hned jsem si udělala radost. Koupila jsem ještě pár pohledů a hned, jakmile jsem dorazila zpět na hotel, tak jsem začla psát našim. Napsala jsem pár řádků a nechala je ještě nedopsané, přeci jenom jsem z Paříže viděla jenom tehle hotel a pár obchůdků. Když jsem skončila se psaním, tak jsem si objednala do pokoje oběd. Udělali mi i docela radost, přinesli mi těstoviny s nějakými mořskými plody, které jsem ochutnala poprvé. Docela mi i zachutnali. Totálně přecpaná jsem se vydala podívat do kufru a vybrat něco na tu společnou večeři. Bylo pořád velmi teplo. Vzala jsem si žluté šaty s balerínkami a přes ně slabý bílý světřík. Bylo už třičtvrtě na šest a v šest měla být schůze. Šla jsem pro kolegu a vydali jsme se do jídelny. Když jsme došli do jedné z uliček, sedělo tam asi 30 lidí. Přečetla jsem jim papíry a řekla jim, co všechno se má zítra projít. Pak už si vzal slovo Pavel a já už vlastně skoro nemluvila. Byli to celkem příjemní lidé, společně jsme povečeřeli a bez nějakých dlouhých otázek se všichni odebrali pryč. Pavel mi řekl, že zítra po snídani na nás bude čekat autobus, takže musím vstát kolem sedmé. Nikomu z nás se ještě nechtělo do postele, tak jsme si ještě objednali na baru čaj a povídali jsme si. Povídal mi o zemích, kde už byl. Mlčky jsem ho poslouchala. Začala jsem se bát, když mi povídal, že naše agentura posílá delegáty až třeba i na Cubu. Když jsem zjistila, jak dlohou dobu se tam letí, protočili se mi panenky, to samé New York, Dominikánská republika a všechny tyhle daleké země. Když viděl nejistotu v mých očích, tak mě začal uklidňovat, že to má i své pozitivní stránky, že většinou aspoň dva dny z celkového zájezdu si můžu organizovat podle sebe a že kdyby byl v mém věku, tak by cestoval ještě víc.

,,Jsi mladá, krásná a chytrá, jednou to můžeš dotáhnout hodně daleko." Povzbuzoval mě.

Po dvouch šálkách čaje jsem už začala zívat a uznala, že je čas jít už spát. Rozloučila jsem se v Pavlem, popřála dobrou noc a namířila si to rovnou do svého pokoje. Zavolala jsem rodičům a popřála jim dobrou noc. Osprchovala jsem se a šla rovnou do postele. Ráno mě vzbudilo hlasité bouchání na dveře. Rychle jsem vyskočila a běžela otevřít. Stál tam Pavel. ,,Emilko, už je půl 8, musíme si pospíšit, buď do 10 minut na snídani." Když jsem se podívala na mobil, bylo už skoro 8, sakra. První den a já hned zaspím. Rychle jsem si oblékla kraťasy a růžové tílko a černé botasky. Vyčistila jsem si zuby, trochu namalovala, učesala, vzala batůžek a vyrazila do jídelny. Trvalo mi to déle, než 10 minut, takže jsem nemohla na snídani ani pomyslet, vzala jsem si ze stolu jeden tvarohový koláč a poslala turisty do autobusu. Pavel měl ze mě celou tu dobu srandu, byla jsem ze všeho hrozně vyklepaná a pohled na mě musel být vážně směšný. V autobuse jsem se trošku přilíčila a vytáhla si foťák. Vyfotila jsem si všechny a strašně jsem se těšila, až dorazíme k eifellovce. Autobus zastavil na kraji turistické zony a já už ji z dálky viděla-tu nádhernou tursticky oblíbenou eiffelovku. Pavel mě však nepotěšil, museli jsme si ještě projít jiné památky. Vždycky jsem jim zařídila vstupenky. Všechno jsem fotila. Byla jsem ze všeho tam omámená. Když jsme dorazili k eiffelovce. Udělali jsme pár společných i jednotliveckých fotek a chystali jsme se jít nahoru. Chtěla jsem jít k pokladě a zařídit lísky, ale zastavil mě chlapecký hlas. Když jsem se otočila byl to hubený blonďák s krásným úsměvem a zářícíma modrýma očima. Myslela jsem, že se mi podlomí kolena. ,, Ahoj, prosímtě, vyfotila bys nás?" Usmíval se a podával mi foťák. S třesoucíma rukama jsem si ho vzala. ,,Ehm, samozřejmě." Usmívala jsem se na něj. Udělala jsem jim několik fotek a s úsměvem mi poděkovali. Bylo to 5 mladých kamarádů, kteří tu byli zřejmě na dovolené, protože mluvili britskou angličtinou. Stáli jsme ve frontě na eiffelovku a oni se zařadili po chvilce za nás. Pořád si o něčem povídali a mile se na mě usmívali. Já si ovšem všímala jenom toho blonďáka s těma nádhernýma očima. Musel to být on, ten kluk ze snu. Ale jak je možný, že se mi o něm mohlo zdát, když jsem ho ještě nikdy předtím neviděla? Potkali jsme se ještě na vrchu eiffelovky. Vyměňovali jsme si pořád úsměvy. Svíral se mi žaludek. Dokázala bych se na něj dívat pořád, ale musela jsem se věnovat práci. Jediné, co jsem zjistila bylo, že se jmenuje Niall, nebo aspoň tak na něj volali kamarádi. Už se začínalo stmívat a my jsme už navštívili všechno, co bylo v programu. Pavel zavolal řidiče, aby nás s autobusem přijel vyzvednout. Rozloučili jsme se s hosty a šli jsme na večeři. Utahaná jsem se hned po ní odtáhla do svého pokoje. Prohlédla jsem si své fotky a šla si napustit horkou vanu. Hned po ní jsem se zahrabala do peřin a neměla v plánu už ani nic dělat. Usnula jsem hned po chvilce. Zase jsem měla sen, sen o tom krásném blonďatém klučinovi. Pořád mi běhal v hlavě. Začal se ke mě přibližovat a já se trhnutím probudila. Udýchaná jsem nemohla ani normálně přemýšlet, trvalo mi dlouho, než jsem usnula znova. Co znamenají ty sny. Proč se mi při pohledu na něj skoro podlomují kolena? Proč jsem se zřejmě zamilovala do jeho krásných očí? Ráno jsem se probudila, sluneční paprsky mi svítili do očí. Hodiny ukazovali skoro 11 dopoledne. Protáhla jsem se a šla do koupelny. Umyla jsem si obličej, vyčistila zuby, namalovala, trošku přežehlila vlasy a šla se naobědvat. Po obědě jsem dopsala všechny dopisy. Obula jsem si boty a vyrazila k nejbližší poště. Cestou zpět jsem se stavila ještě ve starbucksu na latté. Když mi prodavačka podávala kelímek, někdo mi poklepal na rameno. Leknutím jsem se lekla a vylila kávu tomu člověku na tričko. Když jsem se podívala do obličeje, tak se mi hned zvedli koutky. Byl to on- Niall. Nemotorně jsem se zkoušela mu kávu otřít z trička, beznadějně. Pořád jsem se mu musela omlouvat. On se jen usmál a řekl. ,,Přestaň se omlouvat, je to moje chyba, můžu tě pozvat na jinou kávu?" Jeho úsměv nepřestával, ikdyž bylo po jeho bílém tričku. Nevěděla jsem co odpovědět. ,, Ehm, to nebude nutné, mám ještě nějakou práci, skočím si na kávu navečer." Usmála jsem se a chtěla zmizet, jeho ruka mě ale zastavila. ,,Tak tě pozvu večer, v půl 5 tady?" Do široka se usmál a mě se zvedalo koutky. Nešlo tomu krásnému chlapci přece odolat. ,, Ehm, dobře, přijdu. Ještě jednou se omlouvám za to tričko." Zklonila jsem hlavu a rychlostí blesku jsem se odebrala k východu. Sakra, já jsem takové střevo! Zrovna na něj musím vylít kafe! Co mám dělat? Jak se mám chovat? Já neumím mluvit s klukama. V tomhle případě mě napadla jediná věc- musím zavolat Naty...