Finding LOVE //Niall Horan// CZ

45..

Niall:

Probudil jsem se na, pro mě, neznámém místě. Ležel jsem na posteli, nademnou svítila zářivka a okolo mě bylo spoustu květin, plyšáků a balonků. Místo jsem si domyslel, když jsem uslyšel pípání přístroje vedle sebe a v pohybu mi bránilo spoustu hadiček. Snažil jsem se posadit, ale nepodařilo se mi to. Měl jsem ukrutnou bolest hlavy. Zmáčkl jsem tlačítko vedle sebe a po chvilce se ke mně do pokoje přiřítila sestra.

,,Ach, probudil se." Vykřikla ve dveřích a zase odběhla pryč.

Že by mi někdo vysvětlil, co se mi stalo? Očima jsem přejížděl všechny nápisy na balonkách a zkoumal všechny plyšáky. Konečně se znovu otevřely dveře a vstoupila ta samá sestřička a za ní postarší doktor. Pozdravili mě a přišli ke mně blíž. Trošku jsem se nadzvedl a netrpělivě čekal, až konečně začne něco říkat. Neustále listoval v nějkých spisech, které mu podala sestřička.

,,Jak se cítíte, pane Horan?" Řekl doktor, když konečně odrthl zrak od papírů.

,,Bolí mě dost hlava, co se mi vlastně stalo?"

,,Srazilo vás v Los Angeles auto." Vyvalil jsem oči a snažil jsem si vzpomenout.

,,Jsem po nějaké operaci? Jaký je vůbec den?"

,,Prodělal jste operaci hlavy a několika orgánů. Převezli jsme vás sem do Londýna. Dnes je 21. února 2020." Řekli klidně doktor.

,,Co je to za vtip? Není rok 2020, je přeci rok 2013!" Doktor se na mě vyděšeně podíval a znovu se podíval do spisů.

,,Dobře, tohle vyřešíme později. Komu máme zavolat, že jste se probral?" Zeptala se mě mile sestřička.

,,Asi tedy rodičům, jestli můžou dorazit a ať dají vědět hlavně i mojí přítelkyni."

,,Vaši rodiče jsou v Londýně, včera vás tu byly navštívit, hned jim zavolám." Usmála se a odešla.

Asi hodinu jsem čekal, než za mnou někdo přijde. Dorazili sem konečně rodiče. Při pohledu na ně jsem se ušklíbl, jak mohli tak rychle zestárnout? Táta už má hlavě spoustu šedivých vlasů a máma? Kam dala její krásné dlouhé vlasy? Přišli k posteli, kde jsem ležel a máma se na mě hned vrhla.

,,Miláčku, já jsem se o tebe tolik bála." Objímala mě pořád máma.

,,Měl jsem jenom autonehodu, mami. To se stává denně." Pousmál jsem se a ona se mi podívala smutně do obličeje.

,,To je pravda, ale byl jsi přes měsíc v komatu." Utřela si několik slz z tváře a hladila mě po obličeji.

,,Mami, co se mi přesně stalo?"

,,Šel jsi opilý a nedával jsi pozor. Víc nevíme. Ty si to nepamatuješ?"

,,Nepamatuju, asi jsem se musel pořádně bouchnout do hlavy." Zasmál jsem se a prohrábl se ve vlasech.

,,Ta tvoje přítelkyně tu s tebou byla denně. Je to strašné zlatíčko." Usmála se máma.

,,Vážně se o mě bála? Kde teď vlastně je?"

,,Za chvíli přijde, neboj se." Usmála se máma.

,,A co kluci, mami?"

,,Jsou pořád na turné v Americe. Nemohli to odvolat."

,,Turné v Americe?"

,,No jistě, kde myslíš, že jsi přišel k tý autonehodě?"  Usmívala se, narozdíl ode mě.

Sakra, my jsme měli turné v Americe? Jakto, že si to nepamatuju? Jakto, že si nepamatuju, co se mi vůbec stalo? Určitě dostanu brzy vysvětlení.

Emily:

Vzbudila jsem Naty, aby pohlídala malého Thea, který konečně usnul. Řekla jsem jí, že se Niall probudil a ona jenom rozespale přikývla. Řekla, že za námi dopoledne přijde, aby vrátila Thea Nicol. Neměla jsem na nic čas, prostě jsem si rychle oblékla džíny, tílko, teplý svetr a šla si do síně obléct kabát a nazout kozačky. Z botníku jsem si vzala kabelku a při zamykání dveří jsem si volala taxíka. Chvíli jsem se klepala před domem, ale nakonec přijel. Když jsme dorazili před nemocnici, tak jsem mu rychle zaplatila a vešla dovnitř. Šla jsem rovnou ke dveřím a pomalu je otevřela.

Pohled mi padl na konečně probuzeného Nialla a jeho rodiče. Maura s Bobbym se na mě okamžitě usmáli, ale Niallův pohled mě přímo děsil. Díval se na mě, jako na cizího. Pousmála jsem se a sedla si na židli na druhou stranu postele.

,,Ahoj Nialle." Usmála jsem se a pohladila ho po ruce.

,,A a a ahoj." Vykoktal a pořád se na mě vyděšeně díval.

Přemístil se svým pohledem na jeho mamku a nechápavě se na ní podíval.

,,Mami, kde je Ali?"

Ali na scénu, poprosím... :D Tak co vy na to? :D