Finding LOVE //Niall Horan// CZ

29..

Ráno jsem se probudila se špatnou náladou, navíc mi došlo, že mě v Česku vlastně nic nedrží, tak proč neodjet už dnes večer? Podívala jsem se na vedle sebe spícího Nialla, který se pořád převaloval. Strčila jsem do něj, aby se neroztahoval s úmyslem, že půjdu ještě spát. Otočil se ke mně čelem a pomalu otevřel svoje krásné modré oči.

,,Dobré ráno ospalče." Usmála jsem se a vyplázla na něj jazyk.

,,Dobré." Usmál se a políbil mě na čelo.

Když jsem se podívala do jeho krásných očí a úsměvu, tak jsem věděla, že děláme správně, že chceme a máme být spolu. Jeden pro druhého. Nedokážu si představit, že bych dokázala milovat někoho jiného. Proč taky? Mám toho nejhezčího, nejhodnějšího, nejsladšího kluka, nemám si co víc přát. Miluju ho a tak to zůstane.

,,Dáš si něco k snidani?" Prohrábla jsem mu jeho rozcuchané vlasy.

,,Můžu cokoliv?" No jasný, víš co tu je. Musíme to sníst, než odjedeme.

,,Fajn, takže 2 jogurty, 2 rohlíky, sýrovou pomazánku, vafle a marmeládu, ledový kafe, croissant." Usmál se.

,,Vážně nechápu, jak se to do tebe vejde." Zasmála jsem se a oblékla jsem si Niallové tričko, které jsem měla až do půlky stehen.

Vyndala jsem z kuchyňské linky velký tác a nandala jsem tam všechno jídlo. Neřešila jsem to, co chtěl Niall, nandala jsem tam všechno, co bylo v ledničce.

,,Ooo, děkuju lásko." Usmál se širokým úsměvem.

,,Jsem vážně zvědavá, kam to jídlo všechno dáš." Usmála jsem se a otevřela jsem si jogurt.

Vážně jsem se divila, jak se do něj může všechno to jídlo vejít, vždyť je takový tintítko. Po snídani jsem umyla nádobí a šla vynést odpadky a objednala jsem nám pizzu k obědu. Když jsem se vrátila, tak Niall seděl u počítače a hledal lety do Londýna.

,,Emily, kdy chceš teda letět? Co třeba za tři dny?" Usmál se.

Neváhala jsem a věděla, že mě tu nic nedrží, tak jsem se k němu naklonila a dala mu pusu na tvář a zašeptala mu do ucha:

,,Poletíme dneska večer."

,,To myslíš vážně?" Řekl po chvilce, co vstřebával moje slova.

,,Úplně vážně." Usmála jsem se a pohladila ho po zádech.

Šla jsem všechno zabalit, vysprchovat se a udělat z mého ,,xichtu" obličej.

,,Už mám sbaleno." Usmála jsem se na Nialla, který už připravený přepínal kanály na televizi.

Zavolala jsem Karle, jestli by nás hodila na letiště a dokonce souhlasila. Asi za hodinu byla u nás i s jejím přítelem Tomem. Dala mi podepsat připravenou výpověď, aby už bylo všechno za námi. Všechny kufry jsme schromáždili do kufru a vyrazili jsme do Prahy. Když jsme jeli okolo obchodního centra, tak jsem řekla Karle, ať mi zastaví. Počkali na mě v autě a já rychle vběhla do obchodu s klíči. Nechala jsem udělat dvě kopie klíčů od baráku a rychle jsem se vrátila. Vyjeli jsme na letiště a loučili jsme se s Kájou.

,,Tak se měj, Emily. Ať už jste všichni konečně šťastní." Usmívala se.

,,To samozřejmě i vy." Opětovala jsem jí úsměv a pohladila bříško.

,,Tak se mějte." Řekla a my se vydali k východu, ale rychle jsem se k ní vrátila zpátky.

,,Málem bych zapoměla, tady máte 2 klíče od baráku, já mám třetí, ať se vám hezky bydlí." Snažila jsem se úsmát, zatímco si Karla utírala slzu, která jí stékala po tváři.

,,Už utíkej, nechci brečet." Pousmála se a naposledy mě objala.

Ještě nám mávala, dokud jsme s Niallem nezmizeli za dveřmi letištní haly. Prošli jsme kontrolami a nasedli do letadla. Ách jo, Česko mi bude vážně chybět, ale kdykoliv se podívám na usměvajícího Nialla, tak vím, že jsem udělala správně. Letadlo se rozjelo po runwayi a nás čekala naše společná budoucnost v mém novém domově s mými nejbližšími...

 Omlouvám se, že je krátká, ale jak říkám, neni moc čas, další bude určitě lepší. Pořád ještě není konec, zatím to ani nemám v plánu. Díky, že tenhle příběh čtete! :))