Finding LOVE //Niall Horan// CZ

39..

Pořád jsem se zkoušela Niallovi dovolat. Vždycky jsem skončila s hovorem v hlasové schránce. Zayn se mě snažil uklidňovat, ale mně se v hlavě promítali scénky z nějhorších filmů.

,,Neboj Em, bude někde v baru, uvidíš." Pohladil mě Zayn po rameni, když jsme stáli na semaforu.

,,Co když se mu něco stalo?" Utírala jsem si slzu z oka.

,,Bude někde opilej. Navíc to neni malý dítě v nejznámém městě, neboj se." Při každém spojení ,,neboj se" jsem se snad bála ještě víc.

Napadlo mě zavolat ještě Harrymu, Louisovi a Liamovi. Třeba ho najdeme dřív, když nás bude hledat víc. Nejdřív jsem zavolala Liamovi a Louisovi, kteří si v rozespalosti přijali hovor, ale hned se probrali a slíbili mi, že nám pomůžou s hledáním. Ještě zbýval Harry, je to jeho nejlepší kamarád, třeba bude vědět, kde by Niall mohl být.

,,Halooo?" Ozval se mi v mobilu Harryho rozespalý hlas.

,,Harry, není u tebe Niall?" Strachem jsem koktala.

,,Není, co by tu dělal?"

,,Přišla jsem domů a nebyl tam. Navíc mi nebere mobil." Spustil se mi hlasitý pláč.

,,Byli jste už v bare, kam často chodí?"

,,Byli jsme už ve třech, Harry. Nikde není."

,,Neboj se, najdeme ho. Sejdeme se u London eye za 20 minut." Dořekl a ukončil hovor.

Byli jsme tam asi za 5 minut, byli jsme blízko. Byla ještě otevřená trafika, tak jsem si došla pro cigarety. Věděla jsem, že mě uklidní. Vyšla jsem ven a zapálila si, když jsem nabídla Zaynovi, tak s mírným úsměvem cigaretu přijal. Opřela jsem se o kapotu jeho auta a potahovala z cigarety. Vzlykala jsem a pořád se nešťastně snažila zavolat Niallovi. Po první cigaretě jsem si hned zapálila další, když jsem byla asi v polovině, viděla jsem, jak se k nám z dálky blíží černé auto, Harryho auto.

,,Emily, jsi v pořádku?" Přiběhl ke mně rychle Harry.

,,Ne." Zakývala jsem hlavou a zase ji sklopila.

,,To vidím." Zamračil se, jeho ukazováčkem mi nadzvedl hlavu a utřel mi slzy.

,,Možná jsi neměl pravdu s tím, že už není dítě." Zamračila jsem se a postavila se.

,,Teď máš asi pravdu. Myslel jsem, že už konečně dospěl." Zamračil se a vyrazili jsme hledat do dalších barů.

Prošli jsme všechny, kam kdy kluci chodili a ty, co byly v blízké části vily, protože Niall měl auto doma v garáži. Nikde nebyl. Cítila jsem, jak se mi svírá hrdlo a cítila jsem, že to nezvládám. Kouřila jsem jednu cigaretu za druhou, krabička se začínala vyprazdňovat. Sakra, kde může být? Marně jsem se mu zkoušela znovu a znovu dovolat. Napadla mě jediná věc, mohl by být v novým bytě. Řekla jsem to Zaynovi a jel s námi i Harry.

Dojeli jsme k paneláku a já odemkla hlavní dveře. Na výtahu jsme zmáčkli číslo patra a čekali, až vyjedeme nahoru. Z bytu se ozývala poměrně hlasitá hudba. Pomalu jsem odemkla a při pohledu dovnitř mi spadla čelist.

První pohled mi padl na opilého Niall opřeného o stěnu. Byl celý od barvy. Chtěla jsem k němu hned přejít. Nohy mi však zastavily dívčí hlasy ozývající se z kuchyně. Ukázala jsem klukům gesto, ať jsou potichu a počkají, co se bude dít. K Niallovi přišlo pět holek, oblečených v minisukních a lodičkách. Podali mu další flašku alkoholu a hudbu dali víc nahlas. Niall se k ním zvednul a začal okolo nich ,,tancovat", neodpustil si pusy na tvář a sáhnutí na zadek. Cítila jsem, jak mě Harry pohladil po zádech, vůbec mě to neuklidnilo. Vzteky jsem k nim vběhla do obýváku a vypla hudbu. Všichni na mě hned přešli svým pohledem, včetně Nialla.

,,Jé, lásko, ty už jsi doma?" Usmál se a přešel ke mně. Zvedl se mi žaludek, jeho dech byl cítit po alkoholu. Musel toho vypít hodně.

,,Spíš ty nejsi doma." Zamračila jsem se.

,,Představím tě mým novým kamarádkám." Řekl se smíchem a přešel k vysoké blondýně ,,Tohle je Kelly." potom přešel k malé baculce ,,Tohle je Anna." potom přešel k zrzce v krátkých zelených šatech ,,Tohle je Gebbie." potom šel k o zbylým dvěma děvčatům ,,A tohle jsou.. už nevím." Zasmál se a přešel znovu ke mně ,,Tohle je Emily." Zasmál se a chtěl mi dál pusu. Holky jenom mávly na pozdrav.

Byla jsem naštvaná, citíla jsem, jak na mě všichni, včetně kluků civí svými pohledy. V mysli jsem počítala do 10, což mi moc nepomohlo. Snažila jsem se uklidnit a mluvit co nejklidněji.

,,Mohli byste prosím odejít?“ Řekla jsem v klidu a kývla jsem hlavou na dveře. Holky kývly a pomalu odcházely. K odchodu se chystal i Zayn s Harrym, což jsem nechtěla.

,,Vy ne!“ Vykřikla jsem na ně hlasitě, že sebou oba škubli.

Znovu jsem se otočila čelem na Nialla, který přímo sršel pozitivní energií. Neměla jsem vůbec náladu se s ním o ničem bavit. Šla jsem posbírat všechny flašky od alkoholu a položila je ke koši. Se sklamaným pohledem jsem se zase postavila před něj.

,,Myslím, že bysme si měli promluvit." Řekla jsem potichu a podívala se mu přímo do očí.

,,O čem?" Pořád se usmíval, jako by mu nedocházelo, že mně zrovna pukaj nervy. Choval se jako malý dítě.

,,Třeba o tom, že jsem tě našla tady, opilýho a s pěti holkama?" Nadzvihla jsem obočí a podívala se na něho  vytočeným pohledem.

,,No, to ti musím vyprávět." Zásmál se. ,,Víš, když jsme se pohádali, tak jsem se byl tak naštvaný, že jsem si došel pro flašku a začal jsem malovat obývák já. Když jsem domaloval, tak jsem jel domů, ale nikdo tam nebyl. Tak jsem šel v klidu do baru, pak do dalšího a tak tam jsem se skamarádil s holkama, pak mi pomohli dostat se sem, tak jsem je pozval ještě na panáčka, víš?" Usmíval se a chystal se znovu napít alkoholu.

,,Tak aspoň, že se ti nic nestalo." Usmála jsem se ironicky a chtěla už jít zase domů.

,,Ty ses o mě bála?" Zeptal se se smíchem, no moje nervy už vybuchly.

,,Děláš si srandu? Hledali jsme tě celou noc, kvůli tobě jsem vzbudila všechny kluky, aby mi šli pomoct tě hledat. Víš, jak jsem se o tebe bála? Místo toho tě tady najdu v tomhle stavu s holkama, víš jak mi teď je?" Vykřikla jsem a jemu zmizel úsměv.

,,Podle tvýho pohledu asi moc dobře ne." Skloopil ramena.

,,Chováš se jako malej parchant, jestli to nevíš!" Vykřikla jsem a jeho nepřítomný pohled se změnil na naštvaný, podíval se mi hluboko do očí a zvětšili se mu nosní dírky.

,,Aspoň se máš o koho starat, když v sobě nedokážeš udržet dítě." Vykřikl a mně vyjeli slzy. Ne, neuvidí mě brečet! Snažila jsem se zase uklidnit.

,,Víš co? Jsem ráda, že s tebou žádný nemám, protože bych nechtěla mít dítě s dítětem! Je ti 27 a chováš se jako malej parchant. Dospěj už!" Vykřikla jsem a ucítila tlak na levé tváři, upadla jsem na zem a chytla se za bolestivou tvář.

Podívala jsem se na něj, a hned sklopila oči. Viděla jsem, jak se do něj pustili Harry se Zaynem. Nadávali na něj, já je moc nevnímala. Držela jsem bolestivou tvář a snažila se uklidnit. Po chvíli jsem se zvedla a odešla z bytu. Zastavila jsem před panelákem a sedla si na schody. Byla jsem tak bezmocná. Zapálila jsem si cigaretu a moje slzy se znovu rozjeli. Jak vůbec může nějakej chlap uhodit ženskou?..

NEEEEEEW! :D Nemlaťte mě, ale já tam tu facku dát musela. Co si o tom myslíte? Jak to bude dál? :))