Finding LOVE //Niall Horan// CZ

41..

Za týden:

Seděla jsem v práci nad hromadou papírů. Byla jsem tu zase přesčas. Když jsem práci dodělala projela jsem kontakty a přemýšlela, co budu dnes dělat. Je zase pátek. Naty mě přemlouvala, ať s ní zůstanu doma, že si pustíme film, ale to vážně nebylo pro mě. Pohled mi padl na jméno SEBASTIÁN. Je ještě v Londýně? Úplně jsem se mu zapoměla ozvat. Mám/nemám? Nevím, jestli bych měla. Moje hlava se dlouho nenechala přemlouvat a já zmáčkla zelené tlačítko volat. Po několika pípnutích se ozval jeho hlas.

,,Prosím?"

,,Ehm, tady Emily."

,,Jé, ahoj."

,,Promiň, jestli ruším. Já jenom, jsi ještě v Londýně? Že bysme možná mohli zajít na tu večeři." Sakra Emily, co to tu meleš! Vážně jsem teď pozvala Sebastiána na rande?

,,Jasně, že jsem, můžeme, tak kolem 7?" Ozvalo se z mobilu a mně se rozbušilo srdce.

,,Jo, to by šlo." Vykoktala jsem ze sebe.

,,Dobře sejdeme se v 7 v restauraci na náměstí, platí?"

,,Dobře, budu tam, ahoj." Dořekla jsem a hovor ukončila.

Sakra, fajn, takže já mám rande se Sebastiánem? Ne, není to rande, jdeme jako kamarádi přeci! Určitě to tak bral i on.

Z práce jsem šla hned domů a namířila si to rovnou do sprchy. V ručníku jsem přeběhla do pokoje ke skříni. Přišla ke mně i rozlámaná Naty, podpírajíc si záda.

,,Kam zas jdeš?"

,,Ven." Řekla jsem jednoduše bez toho, abych se na ní podívala.

,,S kým?" Nadzdvihla obočí.

,,Jsi snad moje matka? Jdu s kamarádem." Řekla jsem nepříjemně a hrabala jsem se dál ve skříni.

,,Jakým?" Pootevřela pusu.

,,Sebastiánem." Řekla jsem a oblékla jsem se zatím do spodního prádla.

,,Znám ho?"

,,Asi jo, chodil semnou do třídy." Řekla jsem bez jakýchkoliv emocí.

,,Myslíš TOHO Sebastiána? Největšího idola z celý školy, co po něm všechny holky slintali?" Spráskla ruce.

,,Jo, to je on." Usmála jsem se a oblékala jsem si pomalu černé silonky.

,,On už není s tou nánou?"

,,Je rozvedenej."

,,No super, konečně ho po letech můžeš sbalit." Začala vedle mě Naty poskakovat.

,,Natálie! Klidni hormony, jdeme na večeři jenom jako kamarádi." Řekla jsem v klidu a poprosila ji, aby mi zapla červené šaty.

,,No jak myslíš, mně volá Harry. Užij si to." Dořekla a zmizela za dveřmi ložnice.

Domalovala jsem se, oblékla kabát s kozačkami a vydala se do restaurace. Když jsem přišla ještě tam Sebastián nebyl a tak jsem si to namířila k volnému stolu. Sundala jsem si kabát a posadila se. Byla jsem celá nesvá, že jsem tu. V myšlenkách mě vyrušil telefon. Podívala jsem se na displej a uviděla Niallovu fotku.

Niall:

Seděli jsme zrovna s klukama u piva. Všichni se bavili, ale já moc ne. Od rána do večera jsem myslel jenom na jednu určitou osobu, které jsem hrozně ublížil, jak fyzicky, tak psychicky. Chyběla mi, strašně moc. Než jsem se nadál Liam a Louis nás opustili a Harry už se taky zvedal od stolu.