Finding LOVE //Niall Horan// CZ

57..

Ráno:

Převalovala jsem se na posteli a pomalu otevírala oči. Podívala jsem se na budík vedle stolku a bylo už půl 12. Rychle jsem si sedla a rozhlížela se, kam zmizela Emma. Nikde jsem jí neviděla a tak jsem přímo vyskočila z postele a šla do kuchyně, kde seděli ostatní. Perrie držela Emmu a Zayn zrovna nandaval jídlo na talíře.

,,Dobré ráno." Zamračila jsem se.

,,Dobré ráno, šípková Růženko. Jdeš akorát na oběd." Zasmál se Zayn.

,,To má být jako úplatek za to, že jsem nespala skoro celou noc?" Zašklebila jsem se a ukázala na jídlo.

,,Vlastně jo." Řekl Zayn a neztrácel dobrou náladu.

,,Ještě se zlobíš?" Ptala se smutně potichu Perrie.

,,Ale ne, nezlobím." Mávla jsem rukou a vzala si k sobě Emmu.

,,Emily?" Koukla na mě Perrie, když dojedla.

,,Ano?" Koukla jsem na ní a nahodila mírný úsměv.

,,Nešla by ses dneska podívat po obchodech, když kluci musí do práce?" Usmála se na mě.

,,Půjdu odvézt Emmu k Naty, můžeš jít semnou, potom klidně někam můžeme zajít." Mykla jsem rameny.

,,Dobře." Usmála se na mě a vzala si Emmu, abych se mohla konečně najíst i já.

**

,,Tady bydlí." Ukázala jsem na panelák, když jsme s Perrie šli vrátit Emmu.

Vyjeli jsme nahoru výtahem a šli až k ní k bytu. Nechtěla jsem zbytečně zvonit a tak jsem začala hrabat v kabelce jejich náhradní klíče. Odemkla jsem a pomalu jsme vešli. Slyšela jsem hlasy ozývající se z jejich obýváku. Slyšela jsem Naty a nějaký kluky. Mluvili česky. Došlo mi, kdo to bude. Ukázala jsem na Perrie prstem, aby byla potichu a chvíli jsem je poslouchala.

,,Večer se sejdeme před centrem a dáme ti další dávku, tahle ti celej den stačit nebude." Říkal jeden z nich.

,,Nechápu, jak můžeš mít malýho parchanta." Řekl druhý a já už jsem vystartovala.

Chtěla jsem na ně začít křičet, ale zarazila jsem se. Místo bílého prášku leželi na stole injekční stříkačky. Vyklepaně jsem na ně koukala v otevřenou pusou. Naty se hned zvedla a šla ke mně.

,,Emily, není to tak, jak si myslíš." Říkala Naty a snažila se mě uklidnit.

,,A jak to teda je, Naty?" Řekla jsem třaslavým hlasem a utírala si slzu.

,,Já si nepíchala." Řekla tiše a já jí silou stiskla ruku a podívala se na ní, kde měla rudou tečku od jehly.

,,Aspoň mi nelži. Tohle skončilo. My jsme spolu skončili." Řekla jsem rázně a otočila se na odchod.

Procházela jsem okolo vyděšené Perrie, která držela v ruce Emmu. Vzala jsem si jí já a chytla Perrie za ruku, abysme konečně mohli odejít.

,,Emily, neblbni. Vrať se!" Křičela za mnou Naty a já za námi surově třískla dveřmi.

Šli jsme mlčky k parku. Položila jsem Emmu konečně do kočárku a postavila ho stranou, aby mohla v klidu usnout. Zhroutila jsem se na lavičku a začala brečet. Perrie vytáhla z kapsy cigaretu a podala mi jí a já kývla, jako, že děkuju.

,,Mně se můžeš vyzpovídat." Pohladila mě Perrie po zádech.

,,Já už to nezvládnu. Zdálo se být všechno zase tak skvělý. Proč to tak nemohlo zůstat?" Řekla jsem a schoulela se Perrie do náruče.

,,No ták, to se vyřeší. Přestane s tím a všechno bude zase dobrý." Konejšila mě.

,,Nebude, já to vím." Zamumlala jsem mezi vzlyky.

,,Neměla bys to říct Harrymu?" Řekla pokojně, když jsem se od ní konečně odtáhla.

,,Máš pravdu. Jdeme hned." Řekla jsem a zvedli jsme se z lavičky.

Šli jsme směrem ke studiu. Nebude to pro mě lehký, ale musím to Harrymu říct. Zaslouží si to vědět. Musíme to všichni vyřešit. Musíme ji poslat někam na odvykání. Došli jsme do studia a recepční jsme se zeptali, kde najdeme kluky. Ukázala nám cestu a my se tam vydali. Otevřeli jsme dveře a vešli dovnitř. Dveře bouchly a všichni se na nás rázem podívali.

,,Ahoj holky, děje se něco?" Přiběhl k nám Niall.

,,Vlastně už jo. Potřebuju mluvit s Harrym."

,,Ty jsi brečela?"

,,Co tady děláš Emily? Nemá bejt Emma už u Naty?" Přiběhl k nám Harry.

,,O to tady právě jde.." Chtěla jsem to doříct, ale začala jsem znovu brečet.

,,Myslím, že by ti to Naty měla říct všechno sama." Řekla smutně Perrie.

,,O co tady, sakra, jde?" Ptal se vystrašeně Harry.

,,Myslíš, že bys mohl jít dřív domů? Je to vážný." Zamračila jsem se a podívala se mu přímo do očí.

,,Jo, jo, jasně. Stejně už končíme. Vezmu vás autem." Řekl Harry a běžel za Paulem.

Vyjeli jsme z parkoviště a jeli jsme přímo k bytu Naty a Harryho. Cestou jsme to Harrymu opatrně řekli a on z šoku málem vjel do protisměru. Pořád tomu nemohl uvěřit a já doufala, že mu to líp vysvětlí Naty. Konečně jsme dojeli a on vzteky vystřelil z auta. Já jsem šla vyndat Emmu ze sedačky a šli jsme potichu za ním. Nezastavoval se nad našemu větami. Rychle odemkl a začal prohlédavat byt. Běžela jsem s Emmou za ním, ale nikde nikdo nebyl. Znovu jsme obešli celý byt a volali na Naty. Nikde nebyla. V bytě pobíhal jenom Nicky. Šli jsme znovu přes obývák a viděli na stole nějaký papír. Bylo tam napsáno: MILÝ HARRY, EMILY TI UŽ URČITĚ ŘEKLA, CO JSEM V POSLEDNÍCH DNECH UDĚLALA. OHROŽOVALA JSEM SVŮJ ŽIVOT A V PODSTATĚ I ŽIVOT EMMY. NEODPUSTILA BYCH SI, KDYBY SE NAŠÍ PRINCEZNĚ NĚCO STALO. PROTO JSEM ODEŠLA. NEHLEDEJ MĚ. POSTAREJTE SE MI O EMMIČKU. ZVLÁDNETE TO. MĚJTE SE KRÁSNĚ. MILUJU VÁS. NATY...