Finding LOVE //Niall Horan// CZ

13..

**

Dny utíkali, já byla s Naty doma a kluci občas museli do práce. Bylo to už 5 týdnů od doby, co jsem se sem vrátila. Byl už konec září a já si uvědomovala, že v tuhle chvíli jsem měla být na mé vysněné škole, kdyby mě ovšem vzali. S Niallem jsme krásně oslavili jeho narozeniny v penzionu u vody. Popravdě mi tu nic nechybělo, ale občas jsem měla myšlenky, že všechno mělo být jinak. Ovšem pořád mě pobolívalo břicho, ty bolesti se vraceli, doktor nám řekl, že by to nemělo být nic neobvyklého, že se není čeho bát. Naty si už našla práci na pár hodin jako obsluha ve starbuscksu. Když nebyla doma Naty, tak se mi tu střídali kluci, prý nemám být doma sama.

Jednou jsem byla doma s Louisem. Koukali jsme na titanic. Už se smívalo a ostatní nikde. Louis mi řekl, že si jde dát vanu, že kdybych něco potřebovala, ať si řeknu. Jenom jsem kývla a on zmizel ve dvěřích koupelny. Začala jsem mezitím hledat na internetu jiné filmy, ale dostala jsem žízeň. Šla jsem se podívat do kuchyně, co k pití máme. Když jsem uviděla balení col, tak jsem hned měla vybráno, jelikož mi Niall zakazuje pít takovéhle pití, stejně jako nezdravé jídlo. Balení všeho pití bylo poskládáno na sobě. Já se snažila vytáhnout jenom jednu colu, ale bohužel při mé nešikovnosti mi vrchní balení spadli. Chtěla jsem je hned sebrat, ale jakmile jsem zvedla jedno balení začalo mě strašně bolet břicho, ne jako vždycky, ale mnohem víc, bolestí jsem vykřikla a posadila se v silných křečích na zem. Louis ke mně přiběhl jenom v ručníku a hned se staral, co se stalo. Já ovšem nemohla ani promluvit, strašně to bolelo. Louis chtěl běžen pro mobil, ale to jsem ho musela zastavit, řekla jsem mu, ať nikomu nevolá a že se to nesmí Niall dozvědět. Přikývl, protože by to bylo i na něj, že mě měl ,,hlídat". Když křeče trochu ustaly, tak mě Louis přenesl do mojí postele. Kroutila jsem se bolestí, ale snažila jsem se to zaspat. Vzbudil mě Niall, když vešel do dveří.

,,Ahoj lásko, promiň, nechtěl jsem tě vzbudit, klidně spi dál." Usmál se a chtěl odejít.

,,Ahoj, ne to je vpohodě, kolik je hodin?"

,,Osm večer."

,,Dobře, tak já vstanu a půjdu vám udělat něco k jídlu."

,,Neblázni, lež, jestli si unavená, kluci si něco uvaří."

,,No dobře, ale stejně vstanu, mám hlad." Usmála jsem se a on mi úsměv opětoval.

Chtěla jsem vstát z postele, ale chytla mě zase křeč. Nevěděla jsem, co to je, ale málem jsem upadla. Niall se ke mně hned přiřítil a ptal se, co se děje. Já jsem se přes tu nepřestávající bolest snažila usmát, aby mi sežral, že jsem úplně v pořádku. Podepřel mě a šli jsme dolu. Nalila jsem si skleničku coly, ale kluci mi ji hned sebrali, takže jsem skončila u džusu. Bylo to strašné, když vám 6 lidí kontroluje, co jíte a pijete. Připadáte si jako ve vězení. Občas si připadám, že mě za chvíli budou kontrolovat i na záchodě.

Kvůli bolestem jsem toho ani moc nesnědla. Chtěla jsem, aby mi Niall dal kousnout pizzy, ale řekl, že je to nezdravé, že si mám vzít třeba rizoto se zeleninou. Byla jsem na něj naštvaná. Snědla jsem jenom jablko a šla do sprchy. Přišlo mi, že horká voda mi trochu uvolňuje tělo a nemám takové bolesti. Cestou do pokoje jsem popřála klukům dobrou noc a šla zpátky do postele. Po chvíli za mnou přišel i unavený Niall. Přitáhl si mě k sobě a chtěl něco víc. Smutně jsem ho odmítla. Chtěla jsem, ale to břicho prostě bolelo. On jenom chápavě přikývl a hladil mi moje ještě pořád ploché bříško. Bolesti zase začali a já se celou dobu převalovala, než jsem usnula. Probudil mě pocit, že mám mokrou postel. Nebyl to jenom pocit, byla to skutečnost. Rozsvítila jsem lampičku a podívala se, co to je. Při světle jsem se zděsila. Byla tam krev, hodně krve. Začala jsem strašně křičet. Niall se rychle probral a rozhlédl se, co se děje. Při pohledu, že ta krev vytekla ze mě zdřevěněl..