Finding LOVE //Niall Horan// CZ

42..

,,Co se stalo?" Zeptal se nechápavě, když už jsem si obouvala boty.

,,Nemůžu si s nikým nic začínat, když ještě pořád miluju někoho jinýho. Omlouvám se." Obejmula a bez čekání na odpověď jsem opustila jeho byt..

Vyšla jsem před hotel, ale vůbec nevěděla, kde jsem. Slzy mi tekly tolik, že jsem skoro ani neviděla na cestu, do toho sněželo. Po několika minutách bloudění temnými ulicemi, okolo opilých angličanů jsem si konečně stopla taxíka. Potřebovala jsem se někomu svěřit, ale né ségře. Věděla jsem, že můžu věřit Eleanor a tak jsem taxikáři nadyktovala její adresu. Vystoupila jsem a vytočila v mobilu její číslo. Rozespale mi přišla dolů otevřít a já jí bez řečí objala. Nevěděla, co se stalo, ale hned mě hladila po vlasech a říkala, že všechno bude dobrý. Vyšli jsme k ní nahoru do bytu, ona dala vařit vodu na čaj a podala mi krabici s kapesníčky. Já jsem si sedla k ní do obýváku na gauč. Přitáhla jsem si nohy blíž k tělu a dívala se ven z jejího velkého okna na padající sníh.  Po chvilce přišla El se dvěma hrnky s čajem.

,,Tak co se děje, Em?" Přisedla si ke mně a pohladila po zádech.

,,Já já já já jsem ho málem podvedla." Rozklepala jsem se a koukala do prázdna.

,,Tys byla se Sebastiánem, viď?" Podívala se na mě klidným uklidňujícím pohledem.

,,Jo." Sklonila jsem hlavu a utírala si další slzy.

,,A jste spolu s Niallem, nebo ne? Nikdo se v tom vašem vztahu nevyzná." Mluvila klidným hlasem a pořád mě hladila po zádech.

,,Já nevím, ale koukni." Podala jsem jí mobil, aby si mohla přečíst smsku.

,,Já vás stejně fakt nechápu. Nesnášíte se, ale stejně bez sebe nedokážete bejt." Pousmála se a já musela s ní.

,,Za 3 měsíce uvidíme, jak to bude." Řekla jsem už poměrně klidně a napila se čaje.

,,Můžeš spát tady, přinesu ti deku." Zvedla se a šla do vedlejšího pokoje.

,,To ale nemusíš, chtěla jsem si jenom popovídat, zase pojedu domů." Snažila jsem se pousmát a zvedla se z gauče.

,,Tak to teda ne! Nenechám tě jít ve 3 ráno pěšky Londýnem!" Zamračila se a podala mi peřinu.

Nechtěně jsem si svlékla svetr, šaty se silonkami a zavrtala se pod peřinu. Eleanor zhasla světlo a šla si taky lehnout. Usnout mi trvalo dlouho, pořád jsem musela přemýšlet o Niallovi. Pořád jsem musela přemýšlet o tom, jak to vlastn mezi námi je a jak to bude až přijede..

Poledne:

,,Emily, vstávej! Honem!" Strkala do mě Eleanor.

,,Snad nehoří." S bolestí hlavy jsem se posadila.

,,Dělej, obleč se. Musíme do nemocnice, holky už tam taky jedou!"

,,Co s nemocnicí, kdo je v nemocnici?" Ptala jsem se ještě pořád rozespale.

,,Niall. Srazilo ho auto. Sakra, dělej vstávej." Křičela na mě a já se rychle oblékala znovu do šatů.

,,Co, proboha, dělal?" Vyklepaně jsem si snažila natáhnout silonky.

,,Prý se opil a nedával pozor na přechodu. Teď ho převážej ho Londýna, budou ho operovat tady."

,,Operovat? To je to tak vážný?" Vyklepaně jsme obě běželi z bytu k jejímu autu.