Finding LOVE //Niall Horan// CZ

44..

Po měsíci:

Uběhl už měsíc od Niallovy nehody. Kluci museli po týdnu odjet zpátky na turné. Chodím za Niallem každý den, mluvím na něj, čtu mu z knížky, pouštím jejich písničky. Nic. Nekomunikuje, nevnímá. Doktoři tvrdí, že už se měl dávno probrat.

Dnes jako vždy se chystám za Niallem, akorát jsem skončila v práci. Je únor a v Londýně pořád ještě sněží. Jako lék na trápení jsem vyměnila alkohol za jídlo.. Kila mi už přibívají a mám už konečně skoro normální váhu. Moje touha po dítěti se začíná ale pomalu rozplývat ve vzduchu. Všichni z nás pomalu ztrácejí naději na Niallovo probrání a já si neumím představit mít děti s někým jiným a milovat někoho jiného, než jeho.

Sestřička v nemocnici mě doprovodila na pokoj, kde je Niall. Všude okolo něj bylo spousta květin a balonků od kamarádů a fanoušků. Mně ale vždycky padne jako první pohled na jeho bezvládne tělo, ležící na nemocničním lůžku, které se ani nehne.

Sedla jsem si k němu a chytla mu ruku. Ze zvyku jsem se připojila přes mobil na twitter a četla mu zprávy od fanoušků. Potom jsem si zase ze stolku vzala jeho oblíbenou knížku a začala číst už asi 30. kapitolu. Ničil mě pohled Niallovo tělo, které nepohlo ani prstem. Nemohla jsem se dívat do jeho krásných modrých očí. Chvílemi jsem se zahleděla jenom na jeho neměnný pohled a doufala, že konečně otevře oči, ale prostě nic.

,,Slečno, budete už muset jít." Řekla mi sestřička jako každý den.

Jako vždy jsem ho políbila na rty. Už to nebylo, jako když mi kdysi dával polibky. Jeho rty byly zhuhlé a přímo ledové.

S kamenným výrazem jsem jako vždy opustila jeho pokoj a následně celou nemocnici. V Londýně se už smívalo a začínaly svítit pouliční lampy. Cestou domů jsem si zašla nakoupit do obchodu. Když jsem vyšla byla už skoro tma a tak jsem si na zbytek cesty stopla taxíka.

Doma jsem se osprchovala a převlékla hned do pyžama. Zapla jsem si notebook a dokončila jsem pár rozdělaných věcí do práce a koukla se v rychlosti na twitter. Sedla jsem si na gauč a zapnula televizi. Přepínala jsem kanály a zastavila jsem se, když jsem viděla dnešní koncert kluků. Přinesla jsem si zmrzlinu a poslouchala jejich rozhovor s uvaděčem. Následovala písnička Little Thing a kluci začali zpívat. Za jejich zády běžel přímo jejich videoklip. Niallovo solo se pustilo z nahrávky a fanynky začaly jančit. Kamera přejela nad nimi. Spousta z nich drželo nápisy MILUJEME TĚ, NIALLE. UZDRAV SE NIALLE. VRAŤ SE NIALLE. a tak podobně. Dokoukala jsem to celé do konce. Svíral se mi z toho žaludek, musela jsem se jít provětrat na balkon. Procházela jsem staré zprávy, fotky a videa s Niallem. Oči mě štípaly od slz. Nedokázala jsem bez něj normálně fungovat. Přehrání videa z Niallových narozenin vyrušilo vyzvánění. Volal mi Harry.

,,Ahoj, švagrová." Snažil se mluvit co nejvyrovnanějším hlasem, ale byt na něm znát jeho smutek.

,,Ahoj, Harry." Pousmála jsem se, aspoň trošku.

,,Pořád nic?" Zeptal se už smutnějším hlasem.

,,Pořád nic." Zopakovala jsem.

,,Do hajzlu." Zakřičel a do něčeho praštil.

,,Chodím za nim denně a pořád nic."

,,On se probere." Řekl tiše. ,,Musí, do háje!" Vykřikl hlasitě.

Takhle probíhal náš rozhovor každý den. Potom mi dal ještě k telefonu kluky. Všechny pohltila po té nehodě vlna smutku. Louis, Zayn, Harry a ani Liam už neměli dobrou náladu. Sledovala jsem skoro všechny jejich koncerty a rozhovory v televize a všude měli jenom kamenné výrazy. V jenom interview dokonce Harry odešel s brekem jenom kvůli otázce ,,Jak je na tom Niall?" Chápala jsem ho, i já v tu chvíli u televize brečela. Brečím skoro denně. Denně si přehrávám všechny vzpomínky a myslím na něj. Jedna část mě myslí na nejhorší, ale druhá pořád neztrácí naději. Je to přeci jenom měsíc!

Další den:

Po práci jsem šla zase hned za Niallem. Dneska zase přijeli Niallovy rodiče s Gregem, Nicol a dokonce i malým Theem. Všichni jenom tiše seděli zírajíc na jeho nehybné tělo. Maura si nenápadně každou chvíli utírala slzy. Nicol s Theem seděla na chodbě, tak jsem jí po chvíli vystřídala a šla Thea hlídat já. To malé sluníčko dokázalo snad každého rozesmát, ikdyž byl na pokraji zhroucení. Večer nás personál poslal domů. Domluvila jsem se s Nicol, že si Thea vezmu přes noc a budu spát u Naty, aby si aspoň chvíli odpočinula a nemusela k němu celou noc vstávat. Takže oni budou spát všichni pohromadě v našem novém bytě. Já toho stejně moc nenaspím.

Vzala jsem si Thea s jeho věcmi a šla rovnou k Naty. Už na nás čekala. Společně jsme Thea vykoupali a oblékli do pyžámka. Bylo asi osm večer a tak jsme si pustili Dobu ledovou a doufali, že u ní Theo usne. Plán se nám splnil a po necelé půlhodince už Theo ve spánku oddyhoval na mojí hrudi. Přesunuli jsme se k do ložnice a já Thea něžně položila do postýlky, kterou mají Naty s Harrym připravenou pro jejich mimčo. Lehli jsme si s Naty do jejich velké postele a ještě jsme si chvíli šeptali.

,,Co když už se neprobudí, Emily?" Šeptla mi po chvilce Naty do ucha.

,,Nad tím se snažím vůbec nepřemýšlet." Zamručela jsem a otočila se k ní zády.

,,Měla bys myslet i na to nejhorší." Řekla smutně a taky se otočila ke zdi.

Tímhle skončila naše konverzace, po pár minutách už jsem ji slyšela, jak pochrapkává. Po dlouhém přemýšlení jsem usnula taky.

V noci mě vzbudil Theo, když brečel. Vstala jsem k němu a vyndala ho z postýlky a šla ho přebalit. Potom jsem mu ohřála mléko a procházela se s ním po bytě. Ukazovala jsem mu fotky na zdích a vyprávěla o členech jeho rodiny. Pomalu se mu už kymácela hlavička na moje rameno. Doufala jsem, že usne, ale okamžitě se znovu rozbrečel, když mi začal přes celý byt vyzvánět mobil. Volala mi Maura. Co se děje? Pomyslela jsem si.

,,Co se děje, Mauro?" Šeptala jsem, protože si Theo konečně zase položil hlavičku na moje rameno.

,,Probral se!"

Juhůů, napínavá část. Teda je nudná, ale aspoň můžete přemýšlet nad tím, co se bude dít v další. Co na to říkáte? Jak to všechno bude, až se Niall probudí? :D