Finding LOVE //Niall Horan// CZ

3..

,,Ahoj Nat, heleď, asi budu potřebovat menší pomoc." Začala jsem mluvit nedočkavě.

,,Takže moje sestřička mi volá z Paříže jenom proto, že potřebuje pomoc? To je teda krásný." Chichotala se do telefonu jako malé dítě.

,, Víš, jeden moc pěknej kluk..."

,,Cože? Kluk? Ty a kluk? Slyším dobře? Povídej, přeháněj!"

,,Povídala bych, kdybys mě pustila ke slovu. Jeden moc pěknej kluk mě pozval na kafe, detaily ti řeknu až doma, ale potřebuju poradit, jak se mám chovat a co si vzít na sebe." Chrlila jsem na ni rychle.

,, Tak doma si kluka nenajde a hned, jakmile odletí, tak jí zve nějakej na kafe." Smíchy skoro nemohla popadnout dech. ,,Vem si to černé tílko s flitrama a ty džínový kraťásky a neodolá."

Nedokázala se přestat smát, ale jeji radu ohledně oblečení jsem si vzala k srdci. Vlasy jsem si snad milionkrát přežehlila, vyčistila si zuby, dala si make-up a přilíčila oči. Nandala jsem si řetízek od Naty a na ruku jsem si dala náramek, který jsem si předevčírem koupila. Přišlo mi, že ten čas strašně moc utíká. Navonila jsem se voňavkou, kterou jsem dostala od mamči k narozkám. Nandala jsem si boty a mohla jsem vyrazit. Byly dvě minuty po páté a já z hotelu téměř vyletěla. Když už jsem byla skoro na místě, tak jsem zpomalila. Nevěděla jsem, co mám čekat, třeba to beru moc vážně, jenom mě přece zve na kafe. Třeba vezme i ty své kamarády, ale to jsem moc nechtěla. Když jsem vstoupila, hned na mě volal povědomý hlas. když jsem se ohlédla před sebe, uviděla jsem už známý úsměv. Sedla jsem si k němu a objednali jsme si. Přišel sám. Chvíli bylo ticho ale pak se ledy prolomily. ,, Promiň, jsem nezdvořák, já jsem Niall." Široce se usmíval jeho nádherným úsměvem a já se nemohla vynadívat na jeho oči. ,,Já jsem Emily." Usmála jsem se a čísnice nám akorát přinesla naše latté.

,, Tak teda Nialle, odkud vlastně jsi?"

,,Jsem původně z Irska, ale teď bydlím s přáteli v Londýně. Odkud jsi ty?"

,,Já jsem z Česka a jsem tu pracovně." Usmála jsem se a jemu se taky koutky cukaly do úsměvu.

,, Ehm.. je mi to blbý, ale ty nás s klukama vůbec neznáš?"

,,Jak bych vás mohla znát, když bydlíte tisíce kilometrů ode mě? Široce jsem se usmála.

,,Říká ti něco One Direction?"  Podíval se smutně.

,,Něco mi to možná říká. Nějaká skupinka kluků, co zpívaj .. jo počkat.. aha..."

,,Jo, to jsme my. Asi jsem tě zarazil, myslel jsem, že to víš." Sklopil hlavu.

Byla chvíle ticha a oba jsme se napili ze svého kelímku. Zarazilo mě to. Byla jsem za úplného imbecila. Teď si bude myslet, že poslouchám nějaké dechovky, nebo, že neznám ani slovo internet.

,,A.. Emily, ty teda děláš .. delegátku?" Snažil se znovu navrátit nějaké téma.

,, Vlastně jo, teď jsem začala, tohle je první místo, kam jsem se dostala."

,, Budeš jezdit i do Anglie? Jestli jo, tak bych tě moc rád ještě viděl."

,,Myslím, že se tam dostanu a když to říkáš takhle, tak se o to aspon pokusím."  Dořekla jsem a jemu se zvedli koutky do úsměvu.

,,Budu moc rád, když tě znovu uvidím. Ale teď už budu muset letět zpátky. V půlnoci s klukama letíme domů. Můžu tě doprovodit, jestli chceš." Nabídl mi a já velice ráda přijala.