Finding LOVE //Niall Horan// CZ

64..

,,Emily Urbánková, vezmeš si mě?"

,,Samozřejmě, že vezmu." Usmála jsem se a dala mu hned pusu.

Lidé okolo nás začali tleskat a mně se po tváři rozléhal jenom samý úsměv.

,,Promiň, měl jsem to udělat už dávno." Zašeptal.

,,Hlavní je, žes to udělal." Dala jsem mu další polibek.

Za dva měsíce

,,Tak co, pane doktore?" Ptal se Niall, když jsme byli na další z prohlídek.

,,Víte, vaše těhotenství je už od začátku trochu rizikové a teď to vypadá na předčasný porod. Plod je příliš nízko."

,,Jak moc předčasný?" Vyděsila jsem se.

,,Může to přijít klidně i každou chvíli. Necháme si vás tady v nemocnici." Prohrábl si doktor vlasy.

,,Ale já jsem teprve v 33. týdnu."

,,Co se stane, když porodí už někdy teď?" Zeptal se vyděšeně Niall.

,,Nemějte obavy, pane Horane. V téhle době už to není nic neobvyklého. Dítě si jenom chvíli poleží v inkubátoru."

,,Tak zařídím vám hospitalizaci a zítra i s věcmi přijďte."

Za týden

,,Nialle, vem mě domů! Já už to tady nevydržím ani vteřinu." Mračila jsem se na Nialla.

,,Lásko, víš, že je to nebezpečný. Nemůžeš domů." Koukal se na mě soucitným pohledem.

Bylo to tu vážně strašný. Nechutný jídlo a personál nepříjemnej. Držela jsem Nialla za ruku a byla jsem ráda, že za mnou téměř každý den chodí.

,,Nialle, nemohl bys mi přinést nějakej pořádnej hamburger?"

,,Emily, víš, že to není pro juniora vhodné." Ukázal na mě výhružně ukazováček.

,,Fajn, takže tobě je jedno, že tvoje snoubenka a dítě trpí hlady?" Zamračila jsem se a cítila tlak v břiše.

Stiskla jsem mu silně ruku a zakňučela. Ucítila jsem pod sebou mokro a hned mi došlo, co se znamená.

,,Nialle!" Vykřikla jsem.

,,Emily, co se děje?" Leknutím se postavil.

,,Odtekla mi voda, zavolej někoho." Vykřikla jsem a on se rozeběhl ven z dveří.

Snažila jsem se v klidu dýchat a uklidnit se. Kde sakra je?

,,Jsme tady." Řekl vyplašeně Niall, když přivedl doktora.

,,To je dost, kde jsi sakra lítal." Řekla jsem naštvaně.

,,Tak se na to podíváme." Řekl s klidem doktor a prohlížel si údaje o mém stavu.

,,Dobře, takže si vás převezeme na sál a budeme vás pozorovat." Řekl s až šíleným klidem.

,,A co já?" Říkal pořád vyděšeně Niall.

,,No vy si běžte obléknout pláč, tatínku." Zasmál se doktor a poplácal Nialla po rameni.

Přijeli si pro mě dva muži a odvezli mě na sál. Chvíli mě nechali v klidu a potom už mi připoutali i nohy. Navíc k tomu už jsem měla stahy. Při každém jsem Niallovi přímo drtila ruku. Chudák tam vyklepaně kňučel semnou. Z dálky nás pozorovala jenom sestřika, u které mi přišlo, že z nás měla spíš srandu. Moc se nedivím, měl v očí slzy a vypadal, že bude spíš rodit on.

Po 8 hodinách

,,Doprdele Nialle, já už to nevydržím. Běž už, doprdele pro nějakýho zkurvenýho doktora!" Křičela jsem na něj tolik, že to snad musela slyšet celá nemocnice.

Odběhl a vrátil se s nějakým jiným doktorem. Prohlédl mě a řekl, že za chvíli přijde. Byly to strašné bolesti. Myslela jsem, že umírám. Svíjela jsem se v křečích a Niall si pořád se slzami v očích nechal dobrobrovolně drtit ruku. Asi po půl hodině se doktor konečně převlečený uráčil přijít. Řekl mi, že už budeme rodit, jak mám tlačit a podobně.

**

,,Tlačte, tlačte..." Ozývalo se sálem.

Přišlo mi, že to nevnímám. Jako by se mi rozmazával celý svět a začala jsem zavírat oči.

Niall

,,Sakra, ztrácíme ji." Křikl doktor a poslal sestru pro dalšího doktora.

Obživovali ji a napíchli další injekci. Puls pořád neměnně byl pouhou rovnou čárou. Všude okolo panika. Brečel jsem. Musí žít! Sakra, musí žít!..

 Čekám komentíky !! :DD