Finding LOVE //Niall Horan// CZ

11..

,,Emily, Emily, prober se!"

,,Co se stalo?"

,,Omdlela jsi."

,,Takže se mi všechno jenom zdálo?"

,,Nic se ti nezdálo, bude z tebe mamča."

,,Ne, to nebude." Zamračila jsem se, když jsem si uvědomila všechno, co se kolem mě děje.

Pomohli mi vstát a já jsem se pořád musela mračit. Nechtěla jsem se ani Niallovi podívat do očí. On vzal moji bradu a podíval se mi hluboce těma svýma modrýma kukadlama do očí. Nejdřív byl jeho pohled beznadějný, ale pak se začal usmívat. Já mu ovšem tu radost musela zkazit.

,,Nialle, nebudeš táta."

,,Ale jojo, budeme mít mimčo, ty a já..my."

,,Ne, nejde to, nemůžu mít dítě."

,,Ale můžeš, vždyť my to zvládneme. Když to bude holka, tak bude krásná po tobě. Když to bude kluk, tak ho naučím hrát na kytaru. Bude to skvělý dítě. Aspoň další důvod, proč zůstat tady semnou." Pořád se usmíval štěstím bez sebe.

,,Ne Nialle, jsme moc mladí. Tobě bude 21 a mně 20, ještě se prostě na dítě necítím. Necítím se na to být matkou, starat se o domácnost a být doma, já chci pracovat Nialle."

,,Ne, my to zvládneme, pojď jdeme to říct klukům." Chytl mě za ruku a táhl mě po schodišti dolů.

,,Kluci, budou z vás strejdové!" Zahlásil Niall přes celý obývák, já jenom sklopila hlavu.

,,Cože? Emily je těhotná? A co naše turné? A co práce? Víte to jistě?" Vyzvídal hned Liam.

,,Víme to určitě, na turné se pojede. Všechno se zařídí." Uklidňoval ho Niall.

,,Když to bude kluk, že se bude jmenovat po mně?" Zakřičel Harry.

,,Ne, samozřejmě když to bude kluk, tak to bude malej Loui, to je přeci jasné." Přidal se do debaty Louis.

Sedla jsem si k Harrymu na gauč a nenápadně je poslouchala. Zajímá vůbec někoho, co chci já? Ví, že já jsem ta, co má to dítě porodit a vychovat? Chápe mě někdo, že já tohle nechci? Nebo možná bych chtěla, ale ne v 19! V přemýšlení mě vyrušil vysmátý Niall.

,,..Že jo Emily?"

,,Ehm.. cože?"

,,Že tu s námi zůstaneš! Už nemůžeš přeci odjet." Usmál se.

Zakývala jsem hlavou a odešla nahoru do svého pokoje. Nohy jsem si přitáhla ke kolenům a začala brečet. Naty se snažil do pokoje dostat, ale já se jí snažila nevnímat, ještě, že jsem si zamkla. Asi za hodinu jsem uslyšela Harryho hlasitý křik, bylo znát, že je opilý. Pak už tam začali křičet všichni. Měla jsem na ně vztek, na všechny, hlavně na Naty! To si říká ségra? Ne, je to podrazák. Nemůžu to tak nechat. Pojedu brzo ráno domů a nechám si všechno projít hlavou. Asi v 11 hodin jsem zaslechla Naty a Harryho, jak jdou po schodech nahoru. Harry říkal, ať jde Naty spát k němu, ona samozřejmě mileráda souhlasila, museli být hodně opilí. Asi po 20 minutách jsem už slyšela hekání. No to už mi samozřejmě nervy ruply. Vyndala jsem si kufr a naházela do něj všechny své věci. Z koupelny jsem si vzala jenom malování. Napsala jsem Niallovi vzkaz na papír, který jsem položila na postel. 

VŠICHNI VÍME, ŽE JSI SKVĚLEJ KLUK. VÍM, ŽE BYS BYL DOBRÝ TÁTA, ALE JÁ BYCH DOBRÁ MÁMA NEBYLA. NEODSUZUJ MĚ ,PROSÍM, ZA MÉ ROZHODNUTÍ. SNAŽ SE MĚ PROSÍM POCHOPIT. MILUJI TĚ. MILUJI TĚ TAK, JAKO JEŠTĚ NIKOHO. VŽDYCKY BUDEŠ MOJE PRVNÍ A JEDINÁ LÁSKA. JE MI LÍTO, ŽE ODCHÁZÍM, ALE BUDE TO PRO OBA LEPŠÍ. JEDNOU BYSME MOHLI BÝT ŠŤASTNÍ, ALE NE TEĎ. BUDEŠ MI MOC CHYBĚT. MILUJI TĚ, EMILY.

Nenápadně jsem si šla poslechnout, jestli kluci ještě paří v obýváku, když jsem slyšela, jak opilecky křičeli, tak mi došlo, že je to na dlouho. Nemohla jsem propásnout přítežitost a rychle vyběhla ven. Zamávala jsem na první taxi, které jsem uviděla. Jeli jsme rychle na letiště a já si šla hned sehnat letenku. Celou cestu jsem brečela, nešlo to zastavit. Nejhorší bylo, že jsem nevěděla, jestli dělám správně. Prošla jsem kontrolami a po chvilce už přistavili letadlo. V momentě, kdy letadlo vzlétalo se mi slzní proudy rozjely snad ještě víc. Miluji ho a asi vždycky budu, vím to, ale teď prostě nemůžeme být spolu. Cesta díky mým hrozným myšlenkám utekla docela rychle. Ostatní na mě koukali jak na nějaký zjev, měla jsem po celém obličeji rozteklou řasenku, když jsme přistávali, tak jsem si jí aspoň otřela. Po přistání jsem si šla rychle pro kufr a chtěla co nejrychleji domů. Vzala jsem si zase taxi, protože jsem nechtěla čekat na první autobus.

Když jsem dorazila před barák, zaplatila jsem řidiči a vyšla za branku. Odhodlávala jsem se, jestli vůbec mám vejít. Když jsem odemykala, tak jsem ucítila nepříjemný zápach. Prošla jsem většinu domu, všude ležely prázdné láhve od alkoholu a obaly od jídla. Před dveřmi do ložnice jsem se zarazila a opatrně jsem je otevřela. Máma ježela vedle postele politá nějakým alkoholem a na posteli ležěl nějaký neznámý muž. No tak tohle je vážně moc. Sebrala jsem kufr a zase vyšla ven. Už tady nechci být ani minutu, tohle není moje skvělá máma, tohle je alkoholička, která si tahá chlapy do postele. Zavolala jsem do místní ubytovny, jestli mají volný pokoj tak aspoň na týden. Naštěstí jsem měla štěstí. Vrátná mi sice ospale, ale přesto přinesla klíče od hlavních dvěří a od pokoje. Byl to malý pokojíček, ale naštěstí jsem měla vlastní koupelnu a záchod. Vyzula jsem si boty, sundala svetřík a padla na postel, během chvíle jsem dokonce ani nevím jak usnula. Takhle jsem si tedy návrat domů nepředstavovala..