Eyes talk

XVII.

„Proč se se mnou nebavíš?" vrazil do mého pokoje bez jediného ohlášení Jett, jedním pohybem za sebou práskl dveřmi a během vteřiny už seděl na křesle s naprosto vážným výrazem.

„Bavím?" nadzvedla jsem jedno obočí a zaklapla knížku, která měla být již dávno sepsaná ve výpiscích a odevzdána učitelce.

Je pravda, že od slavné párty jsem s ním příliš nemluvila. Jinak řečeno, celé čtyři dny mezi námi bylo tak maximálně ahoj u odchodu do školy, jelikož já tam chodila sama. Bylo divné, že jsem zrovna já vycházela dřív.

„No tak jestli tomu říkáš bavení, fajn. Já ale ne, takže mi pěkně vykecáš, co se stalo na stuďáku a jak to, že poslední dny chodíš ze školy s Nicholasem a ne s tou sexy blondýnkou," založil si ruce na hrudníku a věnovali mi dlouhý pohled jeho světlemodrých očí.

Zarazila jsem se hned u stuďáku, ze kterého si očividně pamatoval možná tak to, že tam byl. Na tohle téma si musel najít někoho jiného. Vypravovat to po třetí se mi už doopravdy nechtělo.

„Sexy blondýnka, jo?" složila jsem nohy pod sebe do tureckého sedu a pokusila se o protáhnutí zad, které byly z předešlé čtecí polohy naprosto ztuhlé. Nijak mě nepřekvapovalo, že si k ní připojil takové slovo. Spíše ten fakt, že si vůbec všiml mé bývalé nejlepší kamarádky a toho, že ji najednou nahradil kamarád. Že by tajný špion?

„To ale není důležité, Skye. Já. Chci. Informace," usekl každé slovo a nepřirozeně vykulil oči. Naštěstí je hned na to vrátil zpátky a já je tak nemusela chytat za letu.

Chtěl informace. Informace, které bych si raději nechala jen pro sebe a pár nejbližších lidí, mezi které sice Jett patřil, ale to i máma, takže... Smůla Jettíčku. Budeš si muset počkat na povýšení.

„Nic zajímavého. Willow teď akorát chodí do fitka," řekla jsem první věc, co mě napadla. Zrovna při téhle lži mi bodlo u srdce. Kéž by to bylo jen v nedostatku času...

„A Nicholas?"

„Co s ním?" vyhrkla jsem a začala si hrát s náramkem na ruce, se kterým mi pomáhala Aya. Já motala a ona vybírala barvy, ale stejně jsem tomu říkala společná práce.

„Moc dobře víš," protočil očima.

Jasně, že vím, Einsteine. Jen mi nelezlo do hlavy, proč se na to pořád ptal, když vždy dostal stejnou odpověď.

„Nic. Nevím, kolikrát to mám ještě říkat, ale jsme jen kamarádi," řekla jsem přesvědčeně, ale přece jenom někde hluboko uvnitř sklesle. Byl to kamarád. Nic víc. Jen kamarád...

„Skye!" ozvalo se najednou ze spodního patra. I Jett sebou při mamčiném zavolání trhl, což mě moc nepřekvapilo. Její hlas nasadil tak hlasitý zvuk, že ji slyšeli snad i sousedi... a sousedi sousedů. „Zvoní ti tady telefon!"

Zamračila jsem se a rychle očima přejela celý pokoj. Doopravdy tam nebyl. Mé jediné štěstí bylo jen to, že jsem měla dost silné heslo a nikdo se tak naštěstí nemohl dostat dovnitř.

Pak jsem vstala, přes tílko přehodila lehký svetřík a namířila si to kolem Jetta ke dveřím.

„Nevyhneš se tomu!" zavolal bratranec zrovna ve chvíli, kdy jedna má noha překročila práh.