Eyes talk

XXIII.

„Skye! Skye!" vyběhla z pokojíčku Aya s růžovou knížkou v malých ručičkách a psíma očima. Překazila tím můj supertajný, tichý a hlavně nenápadný příchod domů.

„Jakto, že ještě nespíš, potvůrko?" nahodila jsem co nejméně přísný výraz a sundala si ze zad lehkou bundu. Ta si hned na to našla místo na věšáku vedle mého pokoje. Ano, takhle to u nás v domě prostě fungovalo. Každý měl svůj vlastní věšák před místností, kde spal a trávil většinu času. Neptejte se mě proč; můj nápad to nebyl.

„Sam mi slíbil, že až přijdeš, přečteš mi pohádku," vykouzlila krásný úsměv a nadšeně poskočila. Ten hajzl. Ne, že by mě nebavilo snad po miliontéprvní číst jednu a tu samou pohádku se stejným začátkem i koncem, ale zrovna teď se mi to úplně nehodilo a ani nechtělo.

„Víš, teď nemůžu. Mám toho hodně do školy," klekla jsem si k ní, aby byly naše oči alespoň v podobné výšce. Její často fungující smutný výraz neměl sebemenší šanci. „Ale pokud budeš hodná, vezmu tě zítra na zmrzku."

Hned na to se obličej malého anděla v těle ďábla rozjasnil. Zmrzlina vždy zabrala.

„Teď jdi spát," cvrnkla jsem jí do malého nosíku, na což se jen nahlas zasmála a odcupitala do svých dveří, které byly jako jediné ozdobené všemi možnými nálepkami. Byla tak bezstarostná, plná života, šťastná. Občas jsem jí záviděla.

„Jsi skvěla ségra." Vyjekla jsem strachy. To o sobě sakra lidi nemůžou dát vědět před tím, než začnou mluvit a děsit ostatní? Hned na to se ozval hlasitý smích. Ha, ha, ha, Jette. Fakt vtipné.

„Jsi kretén," vyplázla jsem na něj jazyk a zašla do svého vlastního pokoje. Na neštěstí má ruka zapomněla zavřít dveře před bratrancovým ksichtem, takže se za mnou okamžitě vydal.

„Bože ty jsi tak urážlivá," uchechtl se a dopadl do prakticky jeho křesla.

„Nejsem."

„Ale jsi."

„Co chceš?" odfoukla jsem si a přehodila svetr přes hlavu. Popravdě mi bylo úplně jedno, že mě právě Jett viděl jen v podprsence. Mohlo ho to taky odradit, že?

„Šla jsi s Nicholasem, co?" šibalsky se usmál a nadzvedl jedno obočí. Ne, Jette. Na nádraží v Barceloně jsem si vyzvedla růžového poníka, navlékla ho do kostýmu jednorožce a odjela na duze. Hádám, že když se ptal, asi o tom něco věděl.

Proto jsem jen protočila očima, navlékla na sebe volnější černé tričko a začala si pod ním rozepínat kus spodního prádla. Sledoval mě s obočím až někde u kořínků vlasů a očividně čekal na nějaké vyjádření. Toho se ale nedočkal.

„Ano Jette, byla jsem s Nicholasem. Řekli jsme si, jak moc se milánkujeme a nikdy si neuděláme forever pápá," zabořil se ještě víc do měkkého křesla a nasadil vítězný výraz. Další velmi zábavná poznámka od aniteligentního kreténa bez mozku. Čekalo ho jen další protočení očí. „Můžeš se mnou prosím tě mluvit?" naladil otrávený tón hlasu, rozšířil oči a založil své paže na hrudi. Jeho trpělivost vážně nebyla silná.

Uchechtla jsem se s obličejem zabořeným do skříně s kalhotami na spaní. „Ano Jettíčku, byla jsem venku s Nicholasem." On se jen zakřenil, uvolnil ruce a jednou z nich si podepřel pěstí hlavu.

„Konečně pořádné rande?"

„Nebylo to rande."

„Tak co?"

„Já nevím."

„Neměl bych ti to říkat, ale mluvil jsem s Nicholasem a ten tohle za rande, nebo alespoň polorande, považoval." Co to prosím řekl? Mluvil s Nicholasem o našem večeru. Věděl o něm dřív než já. Dokonce se mu Nico svěřil s něčím, o čem se mi vůbec nezmínil. Možná, že to bylo rande, ale dost divné a rozhodně ne tradiční nebo normální. Minimálně já si ho představovala jako schůzku někde v restauraci se svíčkou a dobrým jídlem nebo v kině. Nejlíp na romantickém filmu, kde si k sobě najdou cestu dva předurčení lidé. Slaďárna, ale já to milovala.

„On se s tebou o tom bavil?" zamračila jsem se a otočila na něj. Vypadal přesvědčivě. Ani jeho oči nelhaly. Žádná panika, žádný strach. Každý se přece musí někomu svěřit se svými plány. Naprosto přirozené a normální.

„Podrobnosti nevím, ale říkal něco jako že už nemůže čekat a všechno ti vykecá," pohodil rameny a našpulil spodní ret. Uklidnilo mě to. Ne moc, ale dostatečně na to, abych po něm nehodila jakýkoliv nejbližší předmět. Nejlíp sto kilového slona, ale... „Miluješ ho, co?" zaskočil mě svou otázkou. Jemně se usmíval a klidně čekal na mou odpověď, kterou jsem mu nemohla dát. Já sama nevěděla, jestli to byla láska. Tenhle cit pro mě znamenal hodně. Minimálně dost na to, abych o tom přemýšlela déle než pár hodin nebo dnů. Říct ano by bylo unáhlené a až moc jednoduché. Takhle život nefungoval.

„Nevím," převlékla jsem si i spodní část oblečení a silně dopadla na postel. Ještě mě sice čekala sprcha, ale být v džínách se mi vážně nechtělo.

„Tak jinak..." poposunul svůj zadek na křesle o něco výše. „Znamená pro tebe víc, než jiný kluk?"

„Jasně, že znamená," vypadlo ze mě skoro až zoufale. Nevěděla jsem jak mu to vysvětlit. Jak říct, co běhalo mou hlavou jako splašený kůň. Znamenal pro mě tolik... jen mi nebylo jasné, jestli to cítil stejně. Jestli to myslel vážně. „Jenom nevím, jak to popsat."

„Fajn," usmál se. „Určitě to zjistíš," zvedl se a přikázal svým nohám opustit pokoj. Měl ale smůlu. Já ho nehodlala jen tak pustit bez vlastních otázek.

„Počkej, nikam! Co Willow?" nadzvedla jsem obočí a nahodila úšklebek. Tohle téma pro něj muselo být podobně nepříjemné jako pro mě. Minimálně podle jeho To myslíš vážně? výrazu.

„Nemůžu," smutně se usmál a zakroutil hlavou. Zamračila jsem se a natočila tázavě hlavu. „Nebudu tady dlouho. Ublížil bych jí," ani se nesnažil skrýt své city. Byl smutný. Jeho oči nic jiného neříkaly.

„To neznamená, že spolu nemůžete být. Nebydlíš daleko. Jen pár kilometrů a ..."

„Pár desítek kilometrů," vskočil mi do řeči.

Dobře, měl pravdu. Greylood od Brickstonu ležel asi hodinu a půl cesty autobusem, ale to nebyla žádná extra dlouhá cesta. V dnešní době udržovali lidé několikanásobně delší vzdálenosti.

„Neházej to do koše. Alespoň o tom přemýšlej." Neměla jsem náladu se s ním nijak dohadovat. Stejně by si nakonec udělal, co považoval za nejlepší i kdyby mu to všichni vyvraceli.

On jen skoro nepozorovaně kývl, jen malinko povytáhl koutky úst nahoru a tentokrát bez dalšího zdržování odešel.

Oba jsme v tom byli až po uši... ať už to bylo cokoliv.