Eyes talk

XXXIII.

„Haló?" ozval se tlumený hlas v telefonu po pár pípnutích. A taky dlouhých minutách opakujícího vytáčení. Přesně v tu chvíli ze mě vyprchala poslední kapka sebedůvěry a já neměla ani tucha, co asi budu říkat.

„A-ahoj." Fajn, Skye. Tohle se ti úplně nepovedlo.

„Kdo volá?" změnil se hlas v o něco nedůvěřivější a překvapený. Musela jsem znít jako nějaký blázen, který utekl z léčebny. No, nebylo k tomu daleko.

„S-Skye," vypadlo ze mě sekaně a tak tiše, že bych se nedivila, kdyby mi nerozuměl.

„Skye? To má být vtip?" mluvil tak zvláštně. Asi bych ho ani nepoznala, kdybych nevěděla, že to bylo jeho číslo.

„Ne. Potřebuju s tebou mluvit."

„Fajn? Co chceš?" řekl po dlouhé odmlce. Asi nechápal, proč jsem mu sakra volala stejně, jako já.

V hlavě jsem si zopakovala snad sto možností, jak začít nebo jen navázat konverzaci k tomu večeru. Všechno ale bylo fakt špatný. A tím myslím všemi kousky nepoužitelné.

„Eh... Prej jsme se spolu vykousli," vypadlo ze mě nakonec naprosto rychle a bez keců okolo. Stejně by to došlo k tomuhle, tak proč čekat? „Ale já o tom nemám ani tucha."

Na druhé straně se ozval smích. Hlasitý a nepříjemný.

„Bože ti kokoti to fakt spolkli," uchechtl se. Já se jen mračila do bílé stěny s telefonem u ucha a levou rukou si hrála s lemem volného trička. „Klídek, nic se nestalo. Bylas teda dost na sračky, ale to je všechno," pokusil se nejspíš o něco, co mě mělo uklidnit, což docela zaskočila všechny buňky v mém těle. Nebo se bál, že bych si vážně vzpomněla na věci, co říkal. Na všechny ty upřímné a pravdivé věty plné emocí a jeho já, které nikdo neznal. A nebo, k čemuž jsem se stále přikláněla víc, to tak vůbec nebylo a všechno jsem si pamatovala špatně.

„Díky. Teď bys to mohl říct i celé škole," prohodila jsem s prosbou v hlase. Sama bych se do toho ani za nic nepouštěla. I kdyby to znamenalo konec všech možných dobrých věcí, které si o mně lidé mohli myslet.

„Kdy se ukážeš?" neodpověděl na otázku. Jakoby ji neslyšel. Nebo spíš nechtěl slyšet.

„Na to samé bych se mohla zeptat já." Vážně v mém plánu nebylo říct mu cokoliv o mých problémech. A rozhodně mě nezajímalo, jak věděl o mé nepřítomnosti.

„Uvidíme se." Hned na to se ozvalo dlouhé pípnutí oznamující ukončení dost divného a neobvyklého hovoru. Uvidíme se? Měl v hlavě nějaký tajný plán nebo se mu jen podařilo vytáhnout ze svého slovníku nějaký normální loučící pozdrav?

Connor Flats se stával vážně velkou záhadou. A taky jediným člověkem, co mi mohl říct, jak to ten večer vlastně bylo bez cenzury. Přesně tak, jak se to stalo.

***

„Tys volala Connorovi?!" vykřikla překvapeně Willow. Ano, musela jsem jí to říct. Nezasloužila si další lži.

„Potřebovala jsem se ujistit."

„Ty sis fakt myslela, že bys položila své dokonalé rty na ty... jeho?" vyplivla poslední slovo jako tu nejhorší urážku v celém vesmíru. Vážně ho nenáviděla celým svým srdcem a ani se to nijak nesnažila skrýt.