Eyes talk

XXXV.

„Dobrý den. Můžete si sednout," usmála se na nás učitelka Crossová a na stůl položila štos papírů. „Dlouho jste si stěžovali, že se z mé strany nesnažím o žádné třídní akce, takže jsem si pro jednou vaše požadavky vzala k srdci a zrealizovala výlet."

Podle mých očekávání celou třídou začaly létat všemožné otázky a dohady. Někteří byli nadšení. Jiní, jako já, to neřešili a jen čekali na učitelčino vyjádření.

„To je super!" drkla do mě Willow a já jen bez zájmu kývla.

„Příští týden pojedeme na pět dnů do Truiny Valley. Ano, je to narychlo, ale jiný termín už nebyl volný a jinam, třeba do velkoměsta, bych si s vámi vážně netroufla. Naštěstí nám dovolili částku zaplatit až na místě, takže..." Hlasitý šepot všech mých spolužáků nadále pokračoval. Truiny Valley bylo místo určené pro studenty a jejich učitele k vylepšení vztahů. Od ověřených zdrojů v podobě Sama, který tam taky ve druháku byl, se z tohohle plácku u táboráku mohla stát fakt dobrá příležitost k naštvání učitelů a taky jednoduchou cestou k velkým problémům.

„Vážně, Skye? To ani tohle ti nezlepší náladu?" zamračila se Willow a já od ní jen hned odlepila pohled. Nicholas seděl přímo za mnou. Řešit můj problém s ním přímo před jeho očima mi přišlo dost amatérské a trapné.

„Nepojedu," řekla jsem bez zabarvení hlasu a čekala, až učitelka všem rozdá ty papíry, které teď už dávaly smysl. Nikdy jsem na třídní výlety nejezdila. Přišlo mi to jen jako ztráta drahocenného času a jeho trávení s pro mě nedůležitými lidmi.

„No to si piš, že pojedeš," nadzvedla jedno obočí, naklonila sebejistě hlavu a dál svou větu nerozebírala. Rozhodně měla ale nějaký plán, který mě měl do školního autobusu dostat ať už při smyslech nebo nacpanou v kufru.

Pak třídní udělala to, co jsem očekávala. Zbavila se potřebných formalit a bez dalších keců přesunula k obyčejné hodině, kterou stejně většina nevnímala. Spíš jen já a pár dalších individualit.

Dobře, spíš jen ty individuality.

Všechnu ve mně zbývající energii si totiž vyžádalo jen přemýšlení o tom blonďatém klukovi, který mi právě celou svou silou probodával záda. Spíše jsem si jen myslela, že to právě dělal, ale i to mi stačilo k uvěření.

Věděla jsem, že se to nemělo stát, ale už po tak krátké době mi tolik chyběl.

***

„Skye," ozvalo se za mnou. Hned mi bylo jasné, komu ten hlas na sto procent nepatřil. Zastavila jsem se a pomalu otočila čelem k jeho modrým očím. Neusmál se. Jen ke mně rychle přiběhl a proti mé vůli začal za zápěstí táhnout do klidné části budovy i za doprovodu mých stížností a nadávek.

„Co děláš sakra?!" vyštěkla jsem a konečně se dokázala vysmeknout ze sevření silných dlaní.

„Slibuju ti, že všem řeknu o tom nedorozumění mezi námi a ty na oplátku budeš mlčet o tom, co jsem ti ten večer řekl," hleděl mi přímo do obličeje a mé mozkové buňky fungovaly na tři sta obrátek. Co že to plácal?

„Co?" zamračila jsem se a nedůvěřivě naklonila hlavu. On jen dlouze zabodl panenky do stropu se zároveň silně k sobě stisknutými rty a po chvíli je vrátil zpět.

„Co na tom nechápeš?"

„Proč jsi mi to prostě nemohl říct po telefonu?"

„Mohl, ale když už ses zase ukázala..."

„Jo. Ty bohužel taky."

„Alé. Nedělej, že jsem ti nechyběl," našpulil sebejistě rty a já se jen sarkasticky usmála s plánem opustit jeho přítomnost a konečně moct odejít domů.

„Ani ne, Connore."

„Nikam!" zavolal na mě a já se zastavila jen proto, abych po něm hodila tázavý a zároveň povýšený pohled. „Dohodnem se?"

„Nikoho stejně to mezi náma nezajímá. Tvoje tajemství by se ale ostatním líbit mohly, ne?" nahodila jsem vítězný úšklebek a zároveň si užívala jeho pomalu vyprchávající trpělivost. Celkově jí v sobě moc neměl.

„Taky to můžu ještě trochu přisolit." Tentokrát se role obrátily. On se na mě díval sebevědomě a vítězně na rozdíl od mého obličeje, který o maličko zkameněl. Jasně, že to bez problémů mohl udělat. Tím by kompletně a konečně zničil všechny dobré myšlenky ostatních o mé osobě.

„Tomu se říká vyhrožování, Flatsi," založila jsem si paže na hrudníku a povolila jednu nohu.

On jen pohodil rameny se stále stejným úšklebkem. Co jsem taky čekala? Že by mu to nějak vadilo?

„Jo? Toho jsem si vůbec nevšiml."

„Jsi fakt kretén," protočila jsem očima a tentokrát již dokončila svůj plán s odchodem.

„Ještě se uvidíme!"

Kéž bych v tu dobu věděla, jak moc velkou pravdu měl.

***

„Ahoj," usmála se máma z kuchyně při připravování nějakého úžasného oběda. „Co škola?"

„Nic zajímavého," povedlo se mi rychle skopnout boty. Pak jsem chtěla odejít do pokoje a utápět se ve svých myšlenkách, ale zastavil mě mámin hlas.

„Sam i Jett jedou na třídní výlety. Tvoje třída nikam nejede?" Zastavila jsem kroky na prvním schodu, otráveně přešla k mamce a sedla si k jídelnímu stolu.

„Jo, ale..."

„Ani se nesnaž prosit, že bys nejela. Od šestého ročníku jsi ještě nikde se spolužáky nebyla," přerušila můj první pokus o vyhnutí se.

„Až na každý den ve škole," podepřela jsem si pěstí bradu. Už jen vidět ty obličeje a slyšet otravné výjeky známých hlasů pět dnů v týdnu mi bohatě stačilo.

„Já myslela třeba ve volném času nebo někde jinde, než pod dozorem učitelů."

„To mě neláká, mami."

„Ale mělo by. Normální děti v tvém věku se chtějí bavit," řekla rychle a podle jejího následného výrazu bez dlouhého rozmýšlení. Vytřeštila oči a k scvakla k sobě pevně rty.

„Takže jsem podle tebe pokažená?" snažila jsem se o zadržení smíchu, což mi příliš dlouho nevydrželo. Asi vteřinu na to už mi na rtech pohrával široký úsměv a hlava se pobaveně kroutila. Stačilo jen vidět její obličej.

„Ale ne," cukly její koutky úst nepatrně nahoru.

„Řeklas to," zvedla jsem se na oko uraženě ze židle a s uraženě natočenou hlavou začala pomalu opouštět místnost.

Ona na mě jen vyplázla jazyk. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se mi to jen nezdálo, ale jelikož můj zrak byl podle všeho víc než v pořádku, vypadalo to jen na nějaké technické selhání z mamčiny strany. V tom okamžiku byla spíš jako má kamarádka, než mamka. Po dlouhé době jsem se dokázala upřímně smát i s ní, což bylo vzhledem k okolnostem dost vzácné. Chybělo mi to.

„Doufám, že si to rozmyslíš! Mohla by to být zábava!" zavolala na mě již zpátky ve svém typickém hlase. Vím, že jen chtěla moje štěstí, ale nemohla ho srovnávat s tím, co by bylo úžasné pro ni. Nebyla jsem ona.

Já si týden v chatkách nepředstavovala jako zábavu.