Eyes talk

XXXII.

„Vítej doma, zlato," políbil mé čelo křečovitě táta a rukou poplácal mé rameno. Jeho vyjadřovací schopnosti byly v tomto ohledu naprosto nemožné, ale já věděla, že mě měl celým svým srdcem rád. Na druhou stranu nemám ani tušení, jak mamku získal s takovýma legračníma kecama.

Pokusila jsem se na rtech vyloudit upřímný úsměv. Táta byl ale docela mimo, takže si ničeho nevšiml a jen rychle nadzvedl koutky. Pak se otočil a zmizel někde v kuchyni. Nebylo těžké si domyslet, jak z ní volně přechází do obýváku, ulehá na gauč a při tom mačká červené tlačítko na ovladači.

Aya ke mně hned na to přiběhla, plnou silou objala má stehna a já ji jen lehce pohladila po jemných hnědých vláskách. Tentokrát se něco ve mně konečně vzpamatovalo a na mé tváři se objevil náznak štěstí. Po celých dvou dnech, které jsem nakonec musela v nemocnici strávit, se to konečně někomu povedlo. „Půjdeme si hrát?" chytla ve svých malých prstíčkách kousek mé dlaně a radostně si povyskočila.

„Jasně, princezno," usmála jsem se a nechala se nečekaně vláčet za malou holčičkou. Měla vážně páru.

„Počkejte, holky!" zavolala máma s širokým úsměvem na ústech. Já musela vynaložit celou svou sílu, abych patami zajela do dřevěné podlahy a tak zabrzdila i mašinku Ayu. „Skye, neměla by ses přetěžovat," dodala.

„Neboj se. My to zvládnem," otočila jsem se na ni a nadzvedla nad její starostlivostí pobaveně obočí. „Viď?" Aya hned na to bez váhání kývla a nahodila psí očička, kterým nemohla odolat jediná osoba na téhle planetě. Kromě mě.

„Fajn," zakroutila mamka hlavou s úsměvem. „Ale opatrně!" zakřičela, když jsme už po schodech mizely v horním patře a následně v malém růžovém pokojíčku.

Aya mě hned po vstupu usadila k jejímu růžovému dýchankovému stolu a zakázala cokoliv dělat; i přes můj velký odpor. Pak zavřela dveře, odcupitala ke skříni, z pod které vytáhla velkou krabici plnou nejrůznějších hraček a po zemi ji přisunula až ke koberečku. Při tom všem si spokojeně zpívala pro mě neznámou písničku.

„Panu Brumbovi se po tobě moc stýskalo," vytáhla z krabice za pravou packu hnědého medvídka s náprsenkou ve tvaru srdíčka a obrovskýma očima. Pan Brumba byl kdysi můj nejoblíbenější plyšák. Moc dobře si pamatuju, jak jsem ho Ayi ve svých třinácti letech věnovala a pak kvůli tomu dlouhé noci proplakala. Ano, ve třinácti jsem brečela kvůli medvědovi. Teď už mi slzy po tvářích stékaly jen kvůli lidem... Sakra, Skye! Nemysli na něj!

„Vážně?" zeptala jsem se, ale Aya už měla na práci prohrabování se v ostatních věcech. Bylo jich tam snad milión. Já ji tak jen pozorovala a občas něco okomentovala.

Až finálně našla panenku Šípkové Růženky a Popelky, transformovaly jsme se do světa, kde jejich osud ležel jen v našich rukou. Kde se jim nic zlého nemohlo stát...

***

Ležela jsem ve své posteli s peřinou vytáhlou až k bradě, když se ozvalo klepání, které mě vyrušilo z hlubokého přemýšlení o různých věcech.

„Co?!" zvolal můj hlas více otráveně, než původně měl.

Místo odpovědi se dveře otevřely a z nich vyšel usměvavý Jett. „Přišel jsem tě přivítat," vstoupil dovnitř, zavřel za sebou a usedl do "svého" křesla. „A taky si promluvit."

„Nechci se o něm bavit," přetočila jsem hlavu i celé tělo na bok a věnovala mu dlouhý prosebný pohled.

„Potkal jsem ho včera na chodbě. Vypadal jako oškubaná slepice. A to by to měl být kohout," uchechtl se a nadzvedl jedno obočí ve znamení, že čeká na mou odpověď. Co nepochopil na větě nechci se o něm bavit?

„Nevím, jestli má na tebe Willow dobrý vliv. Začínáš mluvit ve zvířatech," zasmála jsem se. Jako bych v jeho slovech slyšela Willowin hlas. Jen ona dokázala cokoliv přirovnat k jakémukoliv zvířeti na planetě Zemi.

On jen vyplázl jazyk a pobaveně obrátil oči v sloup. „Neměň téma."

Můj tajný plán prokouknut. Tohle občas zabralo, ale teď očividně nebyl šťastný den.

„Nicholas už mě nezajímá," prohodila jsem s vnitřním bodnutím, které mě za tyhle slova hned potrestalo. Pořád mě bolelo vědět o jeho bolesti, ale to on zapříčinil proč se to stalo. On za to mohl.

„Jasně," uchechtl se. Pokud poznal lež i Jett, muselo to být vážně nad mraky jasné.

„Prostě na něj chci zapomenout. A ty mi v tom dvakrát nepomáháš." Nebylo lehké vymazat ty špatné chvíle, ale ještě horší bylo naprosto vytěsnit ty šťastné. Ty, kde jsme byli spolu. Jen my dva.

Náš první polibek... Tak dlouho jsem na něj nevědomky čekala.

„Fajn," sklopil pohled, spojil své prsty, zhluboka se nadechl a chystal své nohy na odchod. Pak se ale zarazil a já na něj nechápavě hleděla. „Skye. Bude to v pohodě," usmál se.

Chvíli jsem jen přemýšlela. Tak dlouho byl Jett jen člověkem, který najednou zmizel. Tak dlouho byl bratrancem, o kterém stejně jako o jeho matce skoro nikdo nevěděl. Teď bydlel ve stejném domě, spal ve vedlejším pokoji, chodil do stejné školy a každé víkendové ráno snídal s mou rodinou. Od doby, kdy jsme si pořád hráli, se změnil. Nedalo se čemu divit. Každého musela poznamenat doba i lidi kolem něj. Musel dospět a přizpůsobit se.

V tu chvíli se na mě usmíval s upřímnýma očima a já dokázala jen pomalu vstát, krátkými kroky k němu dojít a silně, opravdu silně, ho obejmout. Až teď jsem si uvědomila, jak moc mi na něm vlastně záleželo. Jak pro mě byl jako druhý starší bratr.

„Doufám."

„A vím, že se to teď asi úplně nehodí, ale myslím, že máš problém," zašeptal mi do vlasů a já se od něj pomalu odtáhla s tázavým obličejem. Co by se ještě nemohlo pokazit? „Někdo plácnul, že ses vykousla s Connorem a teď tomu dost možná věří celá škola," skousl si spodní ret a zkřivil snad každou vrásku na čele.

„Co prosím?" otevřela jsem nevěřícně ústa a vykulila oči snad do dvojité šířky. Connor a já že jsme se vykousli? Pokud se říká obyčejnému rozhovoru, kdy je jeden z nich absolutně nepoužitelný, vykousnutí, pak jo. Ale nic jiného se tam rozhodně nestalo.

„Connora jsem od té doby ještě ve škole neviděl. Jakoby se vypařil. Říkají to jenom jeho zhulení kamarádi," pokračoval. Nevím, co to do mě najednou vjelo, ale měla jsem strašnou potřebu zeptat se Connora, co všechno se tu noc stalo. Jestli jsem vážně neudělala něco, co si nepamatuju. A jestli jo, nejspíš mu jednu vrazit za zneužití opilé osoby.

„Dej mi jeho číslo." Jett se na mě podíval jakoby mi zrovna narostla křídla. Nadzvedl obočí do neuvěřitelné výšky a rychle zamáchal řasami. „Dělej."