Eyes talk

XXVIII.

„Ty jsi fakt kretén," zakroutil Nicholas nechápavě a podrážděně hlavou. Snažil se skrýt tu velkou chuť po střetnutí jeho pěstí s Connorovým obličejem, ale jen blázen by to přehlédl. Díval se na něj jako na maso a popravdě bych ze sebe klidně na krátkou chvíli udělala zlou holku s pořádně ostrými nehty kdybych mohla vidět zohavěný ksicht Connora Flatse. On si stejně nic jiného nezasloužil.

Místo toho, aby se jakkoliv vyjádřil, jen nechutně přejel pohledem mé tělo a nápadně skousnul spodní ret. Kdyby bylo po ruce něco jiného, než Nicholas nebo lavička, hodila bych to po něm. Úplně reálně.

„Jednou mi stejně podlehneš, zlato," pozvedl povýšenecky hlavu a odešel s velkou parádou potlesku svých ožralých poskoků. Nechápu, jak se stihli přesunout tak blízko, ale nějakou chybou v metrixu se to stalo.

Prý podlehnu, říkal. Možná tak v jeho nejhlubším snu hned po kocourovy v botách stepujících vedle postele.

„Slib mi, že..."

„Slibuju," uchechtla jsem se a nedočkavě přitiskla své rty na ty jeho. Bylo mi jedno, jestli právě moje duše propadla peklu nebo se jen zapsala na list hříšníků. Jen už jsem potřebovala, aby nemluvil a alespoň z části se snažil ignorovat Connorovy kecy bez začátku a konce.

„Ani se k němu nepřiblížíš," odtrhl se a očima přímo napodoboval detektor lží. Nejspíš by z nich vyletělo milion malých bolestivých raketek, kdybych zalhala.

„No tak zrovna tím si můžeš být stoprocentně jistý," věnovala jsem mu upřímný úsměv, on stáhl všechny bojové pozice a v rychlosti je vystřídal těmi, kterým s čistou hlavou skočíte do náruče. A přesně to jsem udělala.

***

„Mlč."

„Já jí to prostě nemůžu udělat!"

„Říkám ti, ať mlčíš," hodila jsem po něm vražedný pohled. Byl dost blízko k tomu, abych porušila své slovo a vykuchala ho za živa.

Za prvé. Štvalo mě, že Willow takhle bezcitně odkopl jako kus hadru jenom kvůli skoro zanedbatelné vzdálenosti. Za druhé. Nechápu, z jakého důvodu se mi nutně potřeboval se vším svěřit a ještě se omluvit. V tu chvíli měl být u té blonďaté holky, které zlomil srdce a ne u její nejlepší kamarádky.

„Musím zmizet," řekl si spíše sám pro sebe, ale mě tahle věta tak zaujala, že ji nešlo ignorovat.

„No tak na to zapomeň," otočila jsem se na židli se zakřiveným obočím, aby se naše oči přímo střetly. Pobaveně se uchechtl. Super Skye, hezky jsi naletěla.

„No tak, Skyeee," zacloumal s mým tělem za ramena, když jsem otráveně protočila očima a začala se zase věnovat svojí bezvýznamné práci. „Já ji tady nemůžu nechat."

„Ale můžeš za ní jezdit! Můžeš si s ní každodenně volat a psát zamilované zprávy přesně tak, jak to páry dělají!" bouchla jsem celou zlostí pěstí do stolu, ale neodtrhla od něj pohledem.

„Takhle to nefunguje."

„Ale mohlo by."

„Bože ty jsi tak tvrdohlavá."