Myslíš si, že víš víc?

7

,,..Potřebovala bych mluvit s Lorelei." Cože já? ,,Slečno, pojďte se mnou prosím. Věci si vezměte s sebou." Sbalila jsem si sešit s propiskou, telefon dala do kapsy. Vyšla jsem za ředitelkou. Přišla jsem si jak ovce co jde na porážku. ,,Slečno T, kde se loudáte, jste mladá, krásná a talentovaná dívka! Tak nejděte jak když jdete k Zubatý." Mělo to pozvednout sebevědomí, ale účinek nemělo žádný. Doloudaly jsme se do ředitelny a tam jsem si sedla na starou známou židli. Na druhou židli jsem položila bundu a batoh. ,,Určitě vás zajímá proč jste tu. Nebojte nic jste neprovedla. Jde o to že k nám přibude nová profesorka tance a zpěvu. A  po dlouhém rozmýšlení a několik porad jsme se rozhodli že vám ji přidělíme. Budeš její jediná studentka, tak se k ní chovej slušně." Já budu mít profesorku jen pro sebe? Hustý!,,Ale je tu jeden problém. Začala by vás učit až za měsíc. Zatím se bude na škole zaškolovat." Proč až za měsíc?! Mohu jí aspoň vidět? ,,Dobře. Děkuji za toto umožnění studia." vypadlo ze mě, až jsem se divila co jsem to vlastně vypustila. ,,Nyní vás pouštím domu, doneslo se mi, že vám ráno bylo nevolno." Jejda, to bylo kvůli jednomu studentovi. ,,Myslím, že už je to v pořádku. Půjdu na poslední hodinu." a usmála jsem se. ,,Jste si jistá slečno T?" ,,Naprosto." ,,Tak tedy běžte, nebudu vás zdržovat." ,,Nashledanou." Wow, takže já budu mít profesorku jen pro sebe! Doufám, že to nebude nějaká stará vochechule co mě bude nutit zpívat vážnou hudbu. Sakra. Proč neřekla kolik jí je?! To určitě bude někdo skoro v důchodu. Ale to by zas neřekla zaškolit. Tak to tu nezná. K sobě si mladou krev nevezmou. Co když jo. Přeci jen odcházíme. Došla jsem na hodinu těsně před zvoněním, třída na mě upírala zrak. To mám na zádech napsáno ,,KOUKEJTE NA BLBA" nebo co? Připravila si sešit, propisku a pití. Já vlastně nesvačila..si dám teď. Jenže přišel profesor a svačinu mi zabavil. Takže jsem zbytek hodiny strávila přemýšlením nad školním obědem. Jít či nejít. Jít. Se zvoněním jsem odešla na oběd. Výhodu chození na oběd po škole bylo, že tam nikdo nebyl. Vzala jsem si od kuchařky talíř s jídlem. Hmm, těstovinový salát. Sedla jsem si k prázdnému stolu a s chutí se pustila do oběda. Abych byla upřímná, po téhle jídelně  se mi bude stýskat. Viděla jsem jen na zeď. Slyšela jsem jen veselé konverzace. Jídlo jsem dojedla do poslední těstoviny a talíř s příbory spokojeně odnesla k okýnku. Já zamířila ke skřínce. Cestou jsem však vrazila do mladé brunetky. Řekla jsem sorry a zmizela. Prvačka. A dál jsem to neřešila.

Na dvoře vesele běhal Pluto. Hned jak mě zmerčil, začal štěkat a skákat na plot. Došla jsem k plotu, abych ho podrbala za uchem. Spokojeně zavrčel. Odemkla jsem vrátka a než jsem se stihla otočit už mě na zem povalil. Dostala jsem pěknou oslintanou masku na obličej. Oslintaná a omlácená jsem se vydala do koupelny ze sebe smýt jeho sliny. Po úspěšném smytí jsem se převlékla. Načmárala jsem vzkaz, že jdu do kavárny. Byla to pravda. Potřebovala jsem to. Vzala jsem si sluchátka. Rozloučila se s Plutem a vyšla na opačnou stranu od školy. Znala jsem tam takovou malou zapadlou kavárničku. Poslouchala jsem adepty na tanec a zpěv. Cesta byla klidná, nikoho známého jsem nepotkala. Stála jsem před kavárnou. Na dveřích vysel nápis "otevřeno", a tak jsem vzala za kliku a vešla. Před dvěma lety bych sama nikam nešla. Nebylo to kvůli strachu z cizích lidí, ani že bych to měla zakázané, ale protože by mi přišlo blbé si jít někam sednout sama. Teď však chodím převážně sama.
 Sundala jsem sluchátka. Našla prázdné křeslo a pohodlně jsem se v něm zabydlela. Přišla obsluha a zeptala se co si dám. Odpověděla jsem jako minule. Jenže tohle byla zřejmě nová brigádnice. Tak jsem jí řekla co chci. Poděkovala mi za trpělivost. Z kabelky jsem vyndala čtečku. Začetla jsem se. Bylo hezké odreagovat se od testů a různých "přípravných" věcí na maturitu. Četla jsem padesát odstínů šedi. Hodně lidí říkalo, že je to hnusný, že stejně většinu knížky prosexují. Názory lidí na knížky jsem neřešila, chtěla jsem si na ně udělat svůj názor. Byla jsem skoro v půlce knížky a zatím se mi líbila. Což bylo vidět, jelikož když mi brigádnice přinesla moji objednávku tak jsem se ji lekla. ,,Jesus, já se omlouvám začetla jsem se. Děkuju." a s chutí jsem se pustila do mandlového dortíku a mátového čaje. Když jsem tu tak seděla tak jsem úplně zapomněla na školu a maturitu. Přesně takovéto místa mám ráda. Pokaždé si říkám proč sem nechodí tolik lidí. Pak si uvědomím, že by toto místo ztratilo svoje kouzlo. Chtěla jsem dále číst a prozkoumat rudou hernu, ale čas mi napovídal, že už musím domu a udělat aspoň něco užitečného. Zaplatila jsem a znovu jim pochválila dort i čaj. A i přes prokrastinaci jsem odešla. Do uší se mi zas linula hudba. U plotu mě zas vítal Pluto. Vypadalo to jak když mě neviděl několik století, přesto že jsem byla pryč jen dvě a půl hodiny. Rodiče ještě nepřijeli, a tak jsem zmuchlala lístek a odešla do pokoje dělat věci do školy. Po dobrém čaji a sladkém se mi pracovalo lépe. Dokonce jsem zvládla udělat i pár věcí dopředu. Máma s tátou přisli okolo půl osmé, naštěstí s sebou nesli pizzu, kterou jsem uvítala více než oba dohromady. Svolali jsme bratry a s chutí se pustili do pizzy. Vyprávěli jsme si co jsme během dne dělali. Vážně? A tak jsem to zkrátila, ,,Byla jsem ve škola a pak jsem šla do kavárny." Jenže to nestačilo a musela jsem říct co bylo ve škole. Přešel mě hlad, a tak jsem šla do koupelny. Vykoupala jsem se a zalezla si s notebookem do postele. Po půl hodině práce nad angličtinou jsem si došla pro sáček brambůrků a flašku minerálky. Byla jsem si vědoma, že brambůrky v půl desáté nejsou nejlepší volba, ale co každý hřeší. Když jsem konečně dodělala poslední otázku tak bylo těsně po dvanácté hodině. Odložila jsem notebook a zašla si potichu vyčistit zuby. Ani si nepamatuji, že jsem došla do postele, pravděpodobně jsem spala již za cesty. 

Ráno bylo jedno z těch, kdy chcete zůstat v posteli, jíst donuty, pít kolu, koukat na seriály a nic nedělat. Bohužel mě čekal test z angliny. Nechtělo se mi, ale vstala jsem. Došla si na záchod, kde k mému překvapení nikdo nebyl. Osprchovala jsem se. Jak říkala babi, ,,Večer přeci nepůjdeš do postele špinavá! Akorát by jsi měla špatné sny. Ráno se však musíš očistit od zlých duchů co tě pronásledují ve snech." Jako malá jsem ji to věřila. V období puberty jsem toto nerespektovala a někdy jsem se nekoupala ani večer. Teď je tohle jedno z mých mála mott. Po příjemné sprše jsem se převlékla a vyrazila do školy.
Test z angličtiny byl poměrně lehký a pro dnešek si Dean nechal své nabalovací taktiky pro sebe. Ale pohledy zůstaly.