Myslíš si, že víš víc?

18

Neděle byla otřesná. Máma se rozhodla vzít mě do společnosti. Což znamenalo obchodní centrum.
„Mami, nemůžeme jet třeba do zoo? "
„V týhle zimě?!"
I přes můj odpor jsme nakonec dojely na parkoviště nákupního centra.
„Jak zní tvůj plán? "zeptala jsem se mami.
„Půjdeš si koupit něco slušivého na sebe."
„Fajn. "

Vešly jsme do prvního obchodu a máma za mnou hned přišla s růžovými šaty. Když jsem ji hezky vysvětlila, že se mi to nelíbí tak se na mě naštvala. „Tak já tě tu vyvezu a ono se to slečně nelíbí!"
Musela jsem si je zkusit. Jakmile jsem se viděla tak jsem si přišla jak cukrová vata. Vyšla jsem ven.
„No vidíš jak ti sluší! A ty by sis je nevzala!"
Výmluvila jsem se, že mi jsou malé. Věděla jsem, že větší už nemají.

V dalšich obchodech se to opakovalo. Cokoliv jsem si vybrala já bylo buď moc drahé, moc odhalující, málo odhalující, klučičí.
Nakonec jsem poslala mamku na jídlo, jelikož mi říkala že má hlad a mezitím jsem si koupila to pánské tričko, které se mi líbilo a dala ho do kabelky, aby máma nic nepoznala.

Doma jsem tričko uklidila a radši jsem už mámě nechodila na oči. Těšila jsem se jak vypadnu do školy. Zrovna byl můj taneční týden. Vzpomněla jsem si jak jsem chtěla jít za Amelií. 

Je pondělí. Mě je už zas špatně, jelikož jsem kvůli dnešku nemohla spát. Ještě že je dnes na programu balet a pak jen zpěv. Vstala jsem jako jediná a zašla si udělat malou svačinu . Má malá svačina obsahovala ovoce a sójové mléko. Ovoce jsem si dala následně i ke snídani.

Vzala jsem si na sebe černé skinny džíny, sportovní podprsenku a ono nové pánské tričko. Hodila jsem na sebe obří mikinu od Hanryho a do tašky hodila sportovní leginy a piškoty. Vlasy zaujaly pozici culik. Do uší se linula hudba ze sluchátek. Pohladila jsem rozespaleho Pluta a odešla z domu. Dnes bych se měla vrátit až po třetí.

Po cestě jsem nikoho nepotkala. Upřímně kdo by někam šel v půl sedmé, normální lidé ještě spí. Jen já si jdu do školy.
Před velkou budovou už postávala partička holek. Ty jdou také na balet.

„Je zamčeno." řekla Emma.
Tak jsme čekaly ještě chvíli. Jenže když do hodiny zbývalo pět minut, bylo nám to divné. Uvědomila jsem si, že mám vlastně na Amélii číslo.

Shit. Nemůžu přeci jen tak napsat mojí skoro třídní "čus, je zamčeno, mrzneme tu"

Nakonec jsem však vyplodila něco méně strašného. „Dobrý den, je mi to blbé, ale mohla byste nám jít prosím dolů odemknout? L. Ch. Terner." a odeslala jsem to.
Za chvilku už dole stála malá brunetka. Odemknula nám a na mě se jen usmála. Tiše jsem ji poděkovala a šla ke skříňce a pak jsem se převlékla.

„Dobrý den, zapomněla jsem školníkovi oznámit, že začínáme dříve. Jste tu všichni?"
„Chybí nám Lorelei." zaslechla jsem když jsem se blížila ke třídě.
„Jsem tady. " a postavila jsem se k holkám.
„Skvělé. Dnešek začneme důkladným protažením. Kdo se toho ujme? Co třeba ty Lorelei, když už jsi přišla poslední?"

S radostí Amélie.

„Jistě."
„Skvělé, já si zatím vyřídím papíry od ředitelky."

Stoupla jsem si dopředu a začala dělat protahovací cviky. Měla jsem již od mala větší flexibilitu než moji spolužáci, a tak pro mě některé cviky nebyly problém.

„Vidím, že už jste skončily. René? Jakou písničku máš?"
„Dance of the sugar fairy od Tchaikovskeho."
„Má ještě někdo tuhle písničku? "
Přihlásily se dvě slečny.
„Dobrá. Začneme tedy s vámi. Ti co teď nemáte co dělat můžete si zatím vybrat třeba svou písničku, nebo pomoci svým spolužačkám."
Když jsem se nabídla já tak nikdo pomoc nechtěl. Fajn.