Myslíš si, že víš víc?

16

Ráno jsem zkontrolovala telefon a všimla si nepřijatých hovorů od mamky.
„Ano mami? "
„Lorelinko, musíš okamžitě domu. Musíš ohlídat Pluta. Nikdo s ním není a víš jak to dopadá."
„A kluci nemůžou? "
„Zlatíčko, nemůžou proto volám tobě."
„No super. "
„Já nevim kdo chtěl psa. Já ho nechtěla."
„Vždyť už tam jdu. Už jsem na cestě. "
„Nedělej si ze mě srandu! "
„Ahoj."
A než se máma stihla rozloučit tak jsem zavěsila.
Ben mě u rodičů omluvil a já odešla domu. Bez sluchátek. Nemohla jsem poslouchat hudbu, tak jsem přemýšlela nad včerejší nocí.

S Kelly to bylo jiné než s Wadeam. Věděla co a jak. Chtěla abych si to užila i já a neměla potřebu mi tam strčit jazyk a užít si jen sama.

Doma na mě čekal oběd.
Bohužel v mrazáku.
„Dík mami." řekla jsem.
Přesunula jsem wifi router blíž k zahradě. Převlékla jsem se do tepláků, teplých ponožek a svetru. Vzala si notebook, nabíječku a sluchátka a sedla si na zahradu k Plutovi. Vypadal unaveně, lehl si vedle mě, abych ho drbala a po chvíli usnul. Já si mezitím našla Kelly na Facebooku a Instagramu.

...

Po incidentu s Kelly uběhl měsíc. Sice jsme se spolu ještě několikrát viděly, ale už to nebylo jako prvně. Byla stále velmi přitažlivá. Fajn se s ní povídalo, ale alkohol u ní zřejmě dělá divy.
Ve škole nebyla žádná změna. Možná jen stupňující se napětí z maturity, což se mě netýkalo. Byla jsem jedna z mála co kvůli matuře nešílela.

Měla jsem zrovna volno, a tak jsem si začala hledat věci ohledně coming outu.

Většina lidí to zjisti okolo puberty. A co já?!

Našla jsem i pár článků o tom jak na svou orientaci přišli až po vztahu s opačným pohlavím. Nebo i po zkušenostech se stejným pohlavím. Potřebovala jsem se někomu se svým problémem svěřit. Benovi se mi teď moc volat nechtělo. Chtěla jsem někoho dospělého.

Napadla mě má profesorka tance a zpěvu. Když jsem nad tím začala uvažovat tak mi to přišlo jako blbý nápad. Jenže ona ví jaký to je. Našla jsem si její email na školeních webovkach. Divila jsem se že už tam jsou, ale dále jsem to neřešila.

„Dobrý den paní profesorko. " začala jsem psát, ale oslovení paní profesorko pro tak mladou dámu mi nesedělo, tak jsem to smazala a začala znovu.

„Dobrý den, slečno Nathaniel.
Jednou jste mi říkala, že kdybych měla jakýkoliv problém, můžu za Vámi přijít."

do čeho jsem se to pustila.

„Nejsem si poslední dobou ničím jistá. Kdyby se jednalo jen o'normální ' věcmi, tak bych to neřešila, nebo alespoň ne s Vámi. Ale jde o mě. Zní to hrozně sobecky, takže bych se nedivila, kdy jste to řešit nechtěla. Ale poslední měsíc si sama sebou vůbec nejsem jistá. V ničem. Čehož jste si zřejmě všimla v hodinách. Moc mě mrzí, že nedokážu ukázat co vše bych zvládla, ale teď to prostě nejde. Abych přešla rovnou k věci a nechodila okolo horké kaše tak jde o mou orientaci. "

Poslední věta se mi nelíbila. Smazala jsem ji.

„Před pár měsíci jsem měla malý incident s jednou slečnou." zase hrůza. Smazala jsem to. Nedokážu napsat ani pitomý upřímný email.

„Říkala jste mi, že jste na slečny. Nebojte nikdo jiný to neví. A také jste říkala, že je v pořádku být 'jiná' jenže já si v pořádku nepřijdu. Přijde mi že je všechno špatně. Přijdu si hrozně průhledná, jako by všichni co jdou kolem do mě viděli a mohli vidět i mé největší tajemství. To je důvod mého podivného chování na hodinách."

To už je lepší, ale nevím zda-li je to vhodně pro profesorku.

„Chápu, že se to vyřeší nejdříve za dva týdny, jelikož teď jedeme na nějaký pobyt. Tedy třída jede, já ne. Ale to zřejmě víte.

Přeji hezký zbytek dne.

Lorelei Christian Terner"

Odeslat.
Myš najela na tlačítko odeslat. Stačilo jedno kliknutí a bylo by to. Jenže já to nedokázala.
Odložila jsem notebook, oblékla se a zašla na zahradu, kde vesele pobíhal Pluto. Házela jsem mu míčky a pak mu řekla, že se mi líbí slečny. Vesele štěknul a zas běžel pro míček. Všimla jsem si spadaneho listí. Vzala jsem hrábě a udělala z listí velkou hromadu. Pluto ji s radostí probíhal a roztahal listí po celé zahradě. Když jsem začala pociťovat chlad zašla jsem zpět domu. Otevřela jsem email jestli za těch pár minut něco nepřišlo. Ne, nepřišlo.
Pustila jsem si písničky a snažila se zapamatovat si text. Moje taktika byla psát si ho. Nejsem si jistá jestli to mělo účinek, ale jako zábava to stačilo. Kluci se rozhodli odjet někam pryč. Prý se vrátí na vánoce. Tak aspoň budu mít doma klid. Dohodla jsem se, že si budu moct půjčovat motorku. Bez nich bylo doma divné prázdno. Hlavně u jídla, kde jsem měla najednou velkou pozornost.
Nevěděli nic. Žili v domnění, že jsem normální.

Seděla jsem s rodiči u televize a zrovna běžela ukázka na nějaký seriál o dvou slečnách. „Fuj, to je proti přírodě tohle. A ještě to daj do televize! Z toho mají mít dnešní děcka rozum. "začal táta. Pak se přidala máma. „Je hezké že se mají rády." díky mami. „Ale nemusí to všude cpát. Vždyť je to odporné."
„A heteráci lásku projevovat mohou?" zeptala jsem se.
„Zlatíčko, to je něco jiného. "
„Není. Ty dvě se mají rády stejně jako vy dva. Tak v tom nevidím problém. "
„Ještě že ty jsi normální."
To už jsem nevydržela a odešla jsem. Lehla jsem si do postele a začala brečet. Na patře bylo nezvyklé ticho.
Vzala jsem notebook s emailem.   Ležela jsem v posteli a přemýšlela o sobě.

Začala jsem si srovnávat všechny věci. Moje zkušenosti s klukem a s holkou. Představa nahého mužského těla se mi příčila. Když jsem si udělala flashback mé pusy s Wadeam tak se mi udělalo zle. Páchl alkoholem a nebylo to jak všichni tvrdili. Jenže s Kelly to bylo jiné. Její rty byly přesně to co mi chybělo. Byla jako součást puzzle, které jsem hledala a u mužského pohlaví nenašla. Vždycky jsem se však víc bavila a kluky, takže se nedivím rodičům, že si myslí že jsem 'normální'.

Tu moji prodlevu si vyřiďte s profesory, díky.

Doufám, že se část líbila a že jste měli úžasný den.

Stay awesome

W/love kackaaaa