Myslíš si, že víš víc?

30

Jela jsem spolu s Amelii směrem domu.   Panovala tu pochmurná atmosféra. Zastavily jsme před domem. „Nebude ti vadit když si s tvojí mamkou promluvím?" Myslela jsem že mě jen odveze.
„Jestli ona nebude proti tak proč ne."
Máma už vyhlížela z okna. Všimla jsem si toho protože se pohla záclona.
Odemkla jsem dveře. První jsem vešla a za mnou Amy. „Co to má znamenat? Neřekneš mi kde jseš. Pak zjistim že si u tý profesorky, kterou si ještě tu couru  přitáhneš domu." To už byla poslední kapka. „Mami. Nevim kde si přišla na to že by to měla být nějaká coura, ale ona mě na rozdíl od tebe vyslechla. Pomohla mi když tušila, že není něco v pořádku. Což ty." A ukázala jsem na ni.„Ty jsi nikdy neudělala. Skoro vždycky jsi mi vynadala."
„Ale já to tak nemyslím."
„Nehraj si tu prosím na svatouška." A zacouvala jsem zpátky k Amelii. To ona byla moji podporou když mi bylo na nic. Stály jsme vedle sebe proti mojí mámě. Kdyby to byl komiks tak máma by byla stvůra a my s Amy dva malí bojovníci.
„Pani Terner, mohly bychom si prosím promluvit?" a za chvíli jsme s hrníčkem čaje seděly v kuchyni u stolu. Seděla jsem v čele a po levé straně jsem měla Amelii. ,,Pani Terner, jako první věc Lorelei jsem nabídla já, takže jestli budete mít něco proti tak za to mohu já." 
Mamina protočila oči. ,,Není to náhodou vaše studentka?"
,,Náhodou ano."
,,Určitě porušujete školní řád."
,,Mami, věř mi školní řád jsem četla hodněkrát a nic se tam nepíše." Musíš najít něco jiného.
,,Vaše dcera má pravdu. A zda-li se mohu zeptat co vám na tomhle tak vadí?" upila si čaje.
,,To že mi neřekla kde je, s kým je."
,,Změnilo by se něco kdybyste tohle věděla?"
„No samozřejmě! Nenechala bych svou dceru u nějaký pochybný ženský."
,,Chápu, neznáme se. Jsem Amelie Nathaniel. Je mi dvacet osm. Jako malá jsem žila v Norsku, ale při první příležitosti jsem se odstěhovala sem. Tanci se věnuji tak od čtyř a zpěvu od dvanácti."
„Stejně na vás nezměním názor. A můžete být ráda, že jsme skončily takto a ne nějak hůř."
„Jako například? Že zavoláte policii? Prosím. Stejně se tím nic nevyřeší."
„Ale vás by vyhodily z práce."
„Vážně mami? Ty chceš aby slečna Nathaniel odešla jen kvůli tomu, že se ti to nezdá? Nepřeháníš to trošku?"
„V pondělí tam zajdu." Na Amelii bylo vidět, že už si neví rady.
„Pak tam jdu s tebou." Řekla jsem.
„No to teda nejdeš, mladá dámo."
Už se nemůžu dočkat pondělka.
„A to tam příjdeš a co jako? Řekneš "moje dcera spala u Amelie, vyhodte vasi profesorku"? To ti nedovolim."
„Vlastně ano. Nějak tak jsem to chtěla udělat."
„Lorelei, to bude v pořádku." Uklidnila mě Amy. Nebo se o to alespoň pokusila.
„Ano bude, až vás vyhodí. A jestli byste mohla odejít potřebuju si zde s mladou dámou promluvit."
Vstaly jsme součastně. „Dojdu zamknout."

„Moc se omlouvám za mámu. Doufám, že do školy nepůjde."
„Vyhodit mě nemohou. Alespoň ne tenhle rok."
„Počkat? O čem nevím?"
„Měla bych zasedat u zkoušek."
Tiše jsem se začala radovat. „Ale na nějakou dobu mě vyhodit smí, ale dlouho to nebude. Snad. Tak zatím se měj. Kdyby cokoliv."
„Jasně. Děkuju za všechno."
Máma furt seděla. „Si spokojená?"
„Ne tak úplně."
„Tak co je třešničkou na dortu tvého plánu?"
„Ty."
Odešla jsem a k mému překvapení jsem neschytala žadné poznámky. Z chodby jsem si vzala tašky a pak už jsem nevyšla z pokoje. Celý víkend jsem se mámě vyhýbala. Domu jsem dopravila motorku. A v pondělí jsem vstala o hodinu dříve. Radši. Byl můj taneční týden. Což znamenalo Amelii. Těšila jsem se na ni. Možná víc než by mělo. Oblékla jsem si sportovní oblečení. Ve čtyři ráno všichni spali. Jen já už musela být vzhůru. Z kuchyně jsem si vzala jablko. Posnídám za cesty. Teple jsem se oblékla a odešla z domu. Nasadila jsem si sluchátka. K mému překvapení jsem tu byla první.

Sedla jsem si na zabradlí a nadále poslouchala písničky. První kdo se zde objevil byla ředitelka mile jsem ji pozdravila a poprosila zda můžu dovnitř. Kdybys jen věděla co tě čeká. Pustila mě a dokonce mi i odemkla třídu. Dneska měl být konkurz na vánoční představení. Jsem zvědavá jaké téma bude. U zrcadla jsem si udělala dva copy. Nikdo tu nebyl, a tak jsem si pustila písničky.
„Dobré ráno. Nejsi tu nějak brzy?" Řekla Emma. „Dobré. Nezvyk co?"
„U tebe trošku."
Dík.
„Nevíš co bude za téma?"
„Přemýšlela jsem. Nic mě nenapadlo."
„Škoda." A po chvíli začaly chodit i ostatní studentky. „Tak jak se dneska daří?" Řekla Amelie, když přišla do třídy. Nikdo ji neodpověděl.
„Nesu s sebou téma na letošní vánoční vystoupení. Co si myslíte, že bude."
Alenka v říši divů.
„Louskáček."
„Labutí jezero."
„Ani jedno. Letos to bude něco co jsem upřímně nečekala..Alenka v říši divů."
„Cože? Jak Alenka? To bude těžký." Slyšela jsem.
Zbytek dne jsme se snažily rozvrhnout role. Všichni chtěly být Alenkou jen já chtěla být Kloboučník.
„Slečna T nechce být Alenkou?"
„Já budu radši ztřeštěný Kloboučník."
„Doufám že ti kteří chtějí být Alenka si své kroky pamatují dobře, protože v jednu hodinu vás čeká konkurz. Ten se bude skládat z kroků co jste teďka zvládly a pak každý předvedete své vlastní. Na svou choreografii máte čas teďka." A odešla. Na svou vlastní taneční sestavu jsme měli dvě hodiny. Někdo začal a někdo si dal svačinu. Já se místo toho vydala za ředitelkou. Když jsem scházela k ředitelně zahlédla jsem maminu.
Nedokázala jsem tam jen tak sedět a čekat. Šla jsem za Amelii.
„Máma tam akorát šla." Řekla jsem rozklepaným hlasem.
„Tak to bych se měla připravit na návštěvu u ředitelky." A začala si upravovat krátké hnědé vlasy. Nemohla jsem si pomoct a vstala jsem a pramen vlasů co si zrovna dala za ucho jsem zas vrátila. „Takhle to je lepší."
„Dobře. Nechám to tak. A neboj se tak zlé to nebude."
„Budu doufat."
Ani ne za deset minut si pro Amelii a mě došla ředitelka osobně. Kdyby měla pouta tak by nám je nasadila. „Slečno T vaše matka mě tu právě poctila návštěvou. Je pravda že jste přespávala u kolegyně Nathaniel?" Kývla jsem.
Ještě jsem zodpověděla pár otázek, vyslechla jsem si svuj trest a pak mě propustila. Mohla jsem jít trénovat, ale byla jsem moc vystrašená.
Čekala jsem místo toho před jejím kabinetem.
„Tak co?"
„Nic."
„Jak nic? Zůstáváš tady?"
„Bylo to dlouhý, ale poté jsem trošku vysvětlila situaci s tvojí mamkou a změnilo to její pohled. Zůstávám."
Ať už řekla cokoliv, bylo mi to jedno. S radostí jsem ji obejmula. Opětovala mi ho. „Ještě nemám ale úplně vyhráno. Údajně tu byli i jiní rodiče."
„Cmon jestli zvládla moji mamku tak už se nemusíš bát ničeho."
„Máš pravdu. Ale teď byses měla věnovat zkoušce."
A opravdu ve třídě některé holčiny cvičily.
Přidala jsem se taky. Byla už skoro jedna hodina a my se schromáždily v hale. Na předních sedadlech už seděli profesoři tance a zaregistrovala jsem tam i malou brunetku. Ukaž jí co dokážeš. První však šly zástupci Alenek. Následně já. Byla to sranda. Na volnou choreografii jsem měla písničku Sweet but psycho.

V šatně jsme se po našich výkonech náramně bavily. Krátily jsme si tak chvíli při čekání na výsledky.  Následně pro nás přišla ředitelka.

Stouply jsme si na jeviště a čekaly jsme.
„Milé dámy, my všichni jsme se schodli kdo bude hrát Alenku a Kloboučníka i následné samotné představení."
„Kloboučník je nám všem jasný a mrzí nás, že jste se neucházela o místo Alenky, slečno Terner."
Vyhlásili následně i obsazení Alenky.
„A slečna Terner společně se slečnou Charles budou mít ještě představení."
Ty co měly roli tu ještě zůstaly. Každá jsme si vylosovala lístek s naším trenérem. Přečetla jsem jméno a chtěla jsem skákat a objímat všechny, protože mojim trenérem je Amelie. ,,Kvůli dnešním událostem toto nemůžu povolit." vložila se do toho ředitelka. U zbytky profesorů propukl tichý šepot. ,,Paní ředitelko, jestli dovolíte, jak jsem již zmiňovala bylo jen z krajní nouze a znovu opakuji nic. se. nestalo." nezaručuji však že do budoucna tomu bude stejně. ,,Ale dohlídnu na vás! Budete pod drobnohledem." Všimla jsem si radostného pohledu Amy.
Zbytek holek byl propuštěn jen já jsem zůstávala. Nebyla jsem si jistá jestli mám hodiny zpěvu.
„Nemysli si, že to bude se mnou jednoduchý. Pořádně na tom zapracujeme. Navíc jsme teďka pod drobnohledem."
„Samozřejmě. Budu plnit vaše domácí úkoly a poslouchat vaše výkladové poznámky, vaše veličenstvo."
„Tak zas klid. Mám teď jiné plány." usmála se a kousla do rtu. Taky mam s tebou jiné plány.
Začaly jsme pracovat na nové choreografii. Upřímně mě dost znepokojovala celá situace ohledně dalších rodičů. Amélie si toho nejspíše všimla. ,, Dej do toho tance trochu života! "
„Nemůžu, když má duše je prázdná." odešla od mikrofonu a přistoupila ke mne. Naše rty se setkaly. Cítila jsem z nich sladké lesní ovoce. „A co teď?" A ďábelsky se usmála.

Kiss me until I forget how terrified I am of everything wrong with my life.

Šťastné a veselé ! Ať ježíšek nezabloudí a najdete pod stromečkem to co jste si přáli.
A dneska ještě čekejte Vánoční bonus. 💙
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Calipso135 protože má dneska narozeniny. Takže hodně štěstí, zdraví a lásky. Děkuju, že čteš tuhle povídku.