Myslíš si, že víš víc?

4

Následujícího týdne nás čekala teorie. Nebyla jsem nadšená z rozvrhu a už vůbec ne z hodin. Hezky při pondělku strávím ve škole 8 hodin a rovnou půlku z toho s ředitelkou.

Do batohu jsem naskladala potřebné věci a šla si lehnout. Nemohla jsem spát. Myslela jsem na náš podělaný rozvrh. Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak jsem mohla být ještě ráda, jelikož někdo měl osm hodin i ve středu. Záhadným způsobem se mi podařilo usnout.
,, Lorelei, ty dnes nejdeš do školy? " slyšela jsem známý hlas. Máma.
,, Joo, jdu.." řekla jsem do polštáře. Otočila jsem se na budík a málem jsem na něm nechala oči. Bylo půl osmé. Rychle jsem vstala a naházela do sebe ovesné vločky. V šatně jsem vzala náhodné oblečení a okamžitě běžela do školy. Cesta mi zabrala necelých deset minut. U skříňky jsem potkala Bena.„Chris, myslíš že by jsi mohla dneska.. " začal.,, Taky přeji dobré ráno, a ne dneska nemám čas na focení, ale můžeš se stavit na čaj."odpověděla jsem.,,Dobrá. V kolik končíš?" zeptal se.,, Měla bych končit ve čtyři. " Vykulil na mně oči.,, To že jsi vnuk ředitelky neznamená, že se ty tvé čtyři hodiny platí pro všechny. A jestli dovolíš, jdu na hodinu s tvou babičkou." a narazila jsem do něj. Všimla jsem si jak zadržel smích. Zmizela jsem v učebně, kde už všichni čekali na příchod ředitelky. Usadila jsem se na volné místo, první lavice uprostřed. Stačila jsem si akorát vyndat sešit a přišla ředitelka.,, Tak se zas vidíme, jak jste spokojeni s rozvrhem? " v tomto duchu se nesl i zbytek hodiny.,, My se ještě uvidíme poslední tři hodiny. Těšte se. Mám pro vás dárek." rozloučila se. Po třídě panovaly dohady. Někdo hádal nějaký poukaz nebo materiální dárek. Já jsem přemýšlela co by to mohlo být. Napadlo mě, že to nebude hmotný dárek, přeci jen obdarovat dvaceti čtyř člennou by nebyla levná záležitost. Další tři hodiny jsme se zas bavili o maturitních zkouškách. Profesor nám něco vyprávěl, ale nikdo ho neposlouchal. Všichni totiž hypnotizovali hodiny, kdy zazvoní a budou moci běžet na oběd.,, Koukám, že hodiny jsou zajímavější.. Tak tedy běžte na oběd. " řekl a najednou to ve třídě vypadalo, jako při hře 'škatulata, batolata hýbejte se!' já si poklidně seděla. Na obědy jsem normálně chodila, ale dnes jsem měla v plánu jít později. Když jsem však zůstala ve třídě sama, tak jsem také opustila třídu pana profesora a vydala se na oběd. Měla jsem pár známých v nižších ročnících, a tak jsem si stoupla k nim ve frontě. Můj zbytek třídy byl ještě hodně vzadu. Mí malí třeťáčci se mě ptali jak je to s maturitou. Začala jsem povídat jak si nás rozdělí a také o našem 'teoretickém' týdnu.

Po obědě nás čekali už jen tři hodiny s ředitelkou.,, Mí milí studenti, určitě jste přemýšleli co by to mohlo být. Nebudu vás tedy napínat. Naše škola dostala dotace a máme vás prý rozptýlit od blížící se maturitní zkoušky. Takže jsme se rozhodli, že vás vezmeme na plavecké kurzy." Třídou se ozval nespokojený šepot. Já byla ráda. Plavání jsem měla ráda, jediné co mě znepokojovalo bylo, že budu muset být v plavkách. ,,Jsem ráda, že tu nejsou žádné námitky, tak co jste spokojeni?" zeptala se ředitelka. ,,Pani ředitelko, a to je povinné?" zeptal se někdo ze zadních lavic. ,,Ano je. Pro všechny a chodit začnete již za týden." Takže tam jako bude Dean? Bezva. ,,Žádné jiné dotazy? Dobrá, začnu tedy výuku." Výuku nezačala. Začala totiž povídat o její maturitě. Takhle zabila celé tři hodiny. Už zbývalo pět minut. Pouhých pět minut a můžeme domu! Jenže to by nebyla ředitelka, aby nám to neprodloužila. Takže já se snažila kontaktovat Bena. 

,,Hele sorry, ale máš příšernou babičku." řekla jsem mu a objala ho. 
,,Já vím." a objal mě také. Rukou mě pohladil po vlasech. V jeho objetí mi bylo dobře. Bezpečně. Došli jsme k nám domu zrovna ve chvíli, kdy mamka odjížděla do práce. ,,Jé ahoj Bene, dlouho jsem tě tu neviděla, jak se máš? Co škola? Těšíš se na maturitu?" vychrlila ze sebe máma. ,,Eh mamí, neměla by jsi už jet?" a ukázala jsem na hodinky. ,,No vidíš! Ten čas hrozně utíká!" brblala ještě v autě. ,,Promiň, ale máma tě dlouho neviděla." omluvila jsem se. ,,Jasně v pohodě. Hlavně že už si nemyslí, že spolu chodíme." a začal se smát. ,,Ani mi to nepřipomínej! To vysvětlování..ugh!" Bylo to hrozné. Máma si jeden čas myslela, že jsme spolu a furt nás brala na výlety. Snažila jsem se jí to vysvětlit, ale kdo by poslouchal šestnáctileté dítě. Vysvětlil jí to až na konec brácha. Byla hrozně zklamaná. Za to já byla šťastná. ,,Země volá Chris!" a mával mi rukou před obličejem. Usmála jsem se a poslala ho ke mně do pokoje. Já si to však namířila do kuchyně, kde jsem udělala čaj. ,,Máš tu bordel. To v tom dokážeš fotit?" ,,Celkem jo. Viděl jsi tu mojí poslední fotku? Tak tam jsem uklidila jen zorné pole. Stačí to." A podala mu hrnek. ,,Tak první ti pomohu s úklidem. V tomhle s tebou fotit nechci." Protočila jsem oči, vždyť tu je na zemi jen jedna mikina, několik páru teplých ponožek a pár lahví s pitím. Uklizeno jsme měli za chvíli a hned na to jsme šli fotit. Bylo fajn nemít foťák na stativu. ,,Chris já furt nechápu, proč nebereš ty spolupráce! Jsi tak krásná!" řekl Ben zpoza fotoaparátu. ,,Viděl jsi můj šatník?Proto." a byl klid. Věděl že můj šatník je dost velký. ,,Pro dnešek končím." řekl. 
,,Jesus ty fotky jsou dokonalý! Děkuju moc!" a dala jsem mu pusu na čelo.
,, To ty jsi hezká. Já se jen tu krásu snažil zachytit." Vždycky o mně mluvil tak hezky. 

Večer jsem ještě upravila fotky a poslala je na jednu spolupráci o které Ben nevěděl. Také jsme si připravila věci na zítra. Alespoň že mám zítra jen do dvou.

  Na e-mail se spoluprácí odpověděli hned. Jenže já jsem již spala, a tak jsem si zprávu přečetla až ráno. Naše fotky se jim líbili a dokonce nás doporučili i jiným značkám. Byla jsem v šoku, když jsem četla ony firmy. Stálo tam například focení por Gucciho nebo Dior. Hezké zjištění po ránu. Vstala jsem a oblékla si na sebe džíny a košili a žlutý svetr. Venku už začínala vládnout zima a u nás na škole ještě určitě nezapnuli topení. Pozdravila jsem rodinu a společně jsme se nasnídali.
Takhle to šlo až do příštího týdne, kdy nám začal náš plavecký kurz.