Myslíš si, že víš víc?

48

Ve zpětném zrcádku jsem si všimla postavy co se nápadně podobala ředitelce. Ale tady si to někdo rozmyslel. Došla až k nám. „Rozmysela jste si to?" Zeptala jsem se.
Kývla. A následně dodala.„Můžete jít prosím se mnou?" A tak jsme zas slezly z motorky. Znovu jsem ji zaparkovala na školním dvoře. Proč tu ještě nejsou?
Došly jsme do ředitelny. „Prosím posaďte se." A pak začala vyprávět jak nechtěla, ale jediné možné řešení bylo ji dát drogy.
„Zajímavé. Myslím, že policii to bude také velmi zajímat." Lepší načasování jsem mít nemohla jelikož hned na to někdo zaklepal na dveře. Vstala jsem a šla otevřít. „Dobrý den." Pozdravila jsem policajta a policajtku. „Jsme tu správně ohledně.."
„Jistě. Prosím."  Ředitelka vypadala jako kdyby ztratila řeč.

„Bylo nám oznámeno že zde byl pokus o podání drog bez vědomí uživatele. Je tomu tak?" Zeptal se policista, který svou uniformou a hlasem budil respekt. Ředitelka jen přikývla.
„A mohu se zeptat, kdo a komu? Rovnou si vyndejte občanské průkazy. Provedeme rychlou evidenci." Měla jsem u sebe pouze řidičský průkaz, naštěstí jim to nevadilo. Po chvíli nám je vrátily a začala serie otázek. Po chvíli se ředitelka přiznala. „Takže to máme nelegální zadržovalní omamných látek a pokus o ublížení na zdraví. Slečno Nathaniel půjdete s námi a uděláme vám testy a slečno Terner vy půjdete s námi také." Fajn.
Policista vzal vysílačku a zamumlal nějaký kód a po pár minutách se zde objevila další hlídka, která si odvedla ředitelku.
„Mohu za vámi přijet na motorce?" Zeptala jsem se policistky, jelikož mi přišla milejší a nebyla tak hrůzonahánějící jak její kolega.  „Samozřejmě. Ale myslím, že vaše přítelkyně by ocenila kdybyste teď byla s ní."
„Eh. Není to moje přítelkyně. No možná trošku." Položila mi ruku na rameno a potichu řekla. „Ať je nebo ne. Hlavně váš vztah zkuste držet pod pokličkou ať nemáte problémy a teď tu pro ní buďte. Vypadá velmi nesvá." Sedla jsem si do policejního auta. Byla jsem vedle Amy, která opravdu byla velmi bledá. Chytla jsem ji ruku a zašeptala, že se nemá čeho bát. Odvezly  ji na testy. „Počkáme tu na vás." Jakmile jsme zmizely z dosahu policistů okamžitě jsme si propletly prsty, vyšly do druhého patra, vyplnily formulář a pár minutek počkaly.
„Jsem tu s tebou." Řekla jsem ji než jsme tam vešly. Pohladila jsem ji po vlasech a ještě zašeptala „Jsi moje nejšikovnější. Zvládneš to." Lehce se usmála, ale nervozita ji stále neopustila. „To je vaše příbuzná?" Ozval se protivný hlas sestřičky. „Ne není." Odvětila jsem.
„V tom případě prosím počkejte na chodbě." Zněla ještě protivněji než předtím. „Je to moje přítelkyně. Prosím."  Ozvala se Amy. Sestřička zvedla zrak od počítače, přes brýle se na mne podívala. „A ven!"
„Mrzí mě to." A pustila jsem ruku, která mě už nějakou tu chvíli svírala. Sedla jsem si v čekárně, ale nešlo to tu jen tak sedět. Vstala jsem a chodila po čekárně sem a tam. Najednou se čas zastavil. Z minuty se stala hodina a z hodiny den. Když konečně vyšla byla ještě bledší než předtím. Posadila jsem ji a nechala ji chvilku oddechnout. Ukázala mi ruce a obě měla zalepené. „Nešlo ji to. Brala mi ji na dvakrát."
„Chudáčku můj, ale už je to dobrý." Pomalu jsme vstaly. Podepřela jsem ji a opatrně jsme došly k autu. Kupodivu tu furt stálo. Nastoupily jsme. „Slečno Nathaniel odvezeme vás teď domu ano?" Nechápu proč nám takovou službu dělají.
Mne si pak vzali na stanici a já jim znovu podala výpověď o chování Amy.

. Amalie mi psala že ji neni dobře. Stihla jsem si Bena jestli něco neví. Ten se se mnou o tom nechtěl však bavit. „Měla bysto vědět ty, když si na ni zavolala poldy." Odpověděl mi. Promiň? Fakt mě to nemrzí, protože tohle se nedělá i kdybych s ní chodila nebo ne. „Díky za pomoc."
„Stejně je to kvůli tobě a tý tvý aférce! Kdybys to prostě přiznala tak se to vůbec nemuselo stát!" A víš co by se stalo kdybych to řekla?
„Nemuselo. Mohlo to skončit totiž ještě hůř. A až uvidíš svoji nevinnou babičku tak ji pozdravuj. A omlouvám se žes musel objetovat svůj drahocenný čas mě. Už tě o něj nebudu nadále okrádat." Usmála jsem se a otočila se směrem odchod.„Proč tam včera byly měští?" Zeptala se Adri, kterou jsem potkala v obchodě. „Bylo to kvůli Amy?"
Měla jsem slzy na krajíčku. Věděla jsem, že ředitelka dokáže být zákeřná, ale že až tak se mi nesedělo.
„Bylo a furt je." Emma a ještě jedna holčina se na mne nechápavě podívaly. Nehodlám jim tu vykládat o našem románku,  i když po Benově scéně už je to stejně jedno. Ale i tak jsem tu část, že to je pravda vynechala. „Proč by něco takového dělala?" Zeptala se Emma. „Dobrá otázka. Přemýšlím nad tím celej den." Následně jsem dostala nápad. „Čau, ahoj. Musím jít něco mě napadlo." A okamžitě jsem se vydala směr policie.

„Dobrý den. Potřebuji se na něco zeptat."
„Myslíte tu ředitelku?" Zeptal se policista. Jen jsem kývla. Naštěstí mne k ní zavedl. Slušně jsem mu poděkovala a obrátila se na ředitelku. „Jednoduchá otázka. Byla jste to vy?"
Nic neříkala.
„Cmon. Chci jenom ano ne. Nebo zakývejte." Prostě řekni žes to nebyla a je to.
„Hele. Dokážu vás z toho dostat, ale musíte k sakru spolupracovat. Takže ještě jednou. Byla jste to vy?"
„Ne." Řekla to tiše, aby to nikdo jiný neslyšel. To mi stačilo. „Navedla jste k tomu někoho?"
„Jsme snad u výslechu?"
„Chcete se zas vrátit do práce? Tak spolupracujte." Byla jsem na ni už celkem nepříjemná.
„Ne nikoho jsem do toho nenavedla."
To mi stačilo, abych si udělala obrázek o tom, kdo to mohl být. Rozloučila jsem se s policistou a ještě jednou mu poděkovala, že mi umožnil návštěvu a okamžitě jsem se vydala za Amy, abych se o něčem mohla ujistit.

„Tak je to jasný. Děkuju za spolupráci. Myslim, že tohle bude všechny dost zajímat." Ale tentokrát jsem se už znovu nevydala. Nebo alespoň ne hned.
Odpoledne jsem však měla moc energie a rádoby důkazů, že to jinak nešlo. Znovu jsem nastartovala motorku a podruhé stejného dne jsem zavítala na stanici. Tentokrát tu byl někdo jiný. „Potřebuji mluvit s policistou co měl službu dopoledne." Muž odešel od okýnka a následně zařval „Petře pojď sem. Máš tu nějakou mladou krásku."

„Dlouho jsme se neviděli. Co potřebujete?"
„Já jen. Mám nové věci ohledně celé zákežitosti." Řekla jsem mu všechno co mi Amy pověděla. Vypadal překvapeně.
Ještě jednou mi poděkoval za spolupráci a já s klidným srdcem mohla odejít.

Well. Pomalu jdeme do finále :)