Myslíš si, že víš víc?

40

„Přemýšlela jsem o nás."
„A na co jsi přišla?"
„Že bude lepší to celé skončit. Mám tě ráda, víc než by profesorka svojí studentku měla mít. Bude to těžké, ale asi bude lepší." Řekla smutně. Děláš si srandu ne?
„Ne prosím ne. Jsi pro mě vším. Nedokážu si představit."
„Já taky ne. Ale víš že to bude lepší." Ne nevim! Takže to myslíš vážně?
„Ne. Prosím. Udělám cokoliv. Jen mě nech."
„Chriss, ty čudlo můj. Ty víš že bych bez tebe nedala ani minutu."
Nechápu teďka?
„To znamená?"
„To znamená, že si teďka budeme muset dávat sakra pozor, protože já se tě jen tak nevzdám. A chtěla jsem ti poděkovat za krásný dáreček."
„Já tě fakt něčím přetáhnu. Víš jak jsi mě vyděsila!" A šťouchla jsem do ní.
„Promiň já musela." A podívala se na mne. I v té tmě jsem dokázala vidět její nebesky modré oči plné lásky. Jenže mě se chtělo zas brečet. Kvůli mámě. Kvůli ředitelce. Myslela jsem na všechno špantý. Neměla jsem to v plánu, ale steklo mi několik slz. Amy si toho všimla. „Copak se děje, šmudlo?"
„Nic. Vzpomněla jsem si jen na dnešní rozhovor s mamkou a taky na ředitelku. Bylo toho dneska moc."
„Víš, že tu máš mě." A otřela mi slzu. A pak se jemně naklonila a spojila naše rty. Tentokrát to bylo ono. To kvůli čemu jsem žárlila. Nakonec mi zkousla ret.
Věděla jsem, že to bude jeden z posledních momentů co budeme spolu. „Já se tě nevzdám." Řekla jsem a obejmula jsem ji.

V objetí jsme takhle seděly dlouho. Užívaly jsme si každá přítomnosti té druhé. Hladila mi záda a já pomalu usínala. Nechala mě abych ji spala na rameni a následně i na klíně. „Měla bys vstávat. Ať nás nevidí spolu." Probudila mne sladkým hlasem. Pohladila mě po vlasech. Protáhla jsem se a než jsem vstala tak jsem ji pořádně rozcuchala. Bylo půl šesté, a tak jsem se vydala do tělocvičny, kde to ještě všechno spalo. Vzala jsem si deku a zašla jsem do jídelny. Nalila jsem si čaj a sedla k topení. Opřela jsem se a na chvilku zavřela oči. „Tak tady jste byla celou noc!" křičela ředitelka. Už jsem chtěla říct, že ne, že jsem sem přišla teď, ale uvědomila jsem si, že nemůžu říct nic o Amy. „Jo. Byla."
„Můžete mi laskavě vysvětlit co tu děláte?"
„Nebylo moc dobře, tak jsem se šla projít a pak zašla sem."
„Už je vám lépe?" zeptala se a přišla ke mne blíže a sáhla mi na čelo. To nebylo nutný.
„Jojo, jen jsem unavená." odpověděla jsem ji.
„Nechcete jít domů? Nemám zavolat mámě?" zeptala se.
„Ne ne, to je dobrý." vypila jsem studený školní čaj. Myslíš, že existuje příchuť "školní" čaj?
Vstala jsem a podlomily se mi nohy. Přeseděla jsem si je. Dobelhala jsem se do tělocvičny, kde už to ožilo. Děcka měla za potřebu se tu předvádět. Ukazovali hvězdu a provaz. Někdo zvládl i araba. Já si prošla v pyžamu k tašce, kde jsem si vzala oblečení na převlečení a zamířila na záchodky. Cestou jsem nikoho potkala a na záchodech taky nikdo nebyl. Položila jsem oblečení na zem a snažila se v malé místnůstce převléct. Nikdo tu sice nebyl, ale i tak jsem se snažila obléct se co nejrychleji. Když jsem vycházela z kabinky všimla jsem si postavy co se také převlékala. Sklopila jsem zrak a snažila se projít. „To je dobrý, vždyť jsme holky." řekla osoba. Podívala jsem se a všimla si Isabell. Holčina ze třeťáku, známá kvůli počtu kluků. „Stejně jsem na odchodu." řekla jsem a vydala se ke dveřím. „Já myslela, že jsi na slečny." takže to teďka bude vědět celá škola? To je úžasný.
,,A?" nechápala jsem proč to zmínila. „A já se ti nelíbím?" Promiň už jsem zadaná. Otočila se na mne a stála předemnou jen v podprsence a kraťasech na spaní.
„Jsi hezká mladá slečna a ten co se do tebe zamiluje bude ten nejšťastnější." odpověděla jsem ji. ,,Jenže já už žádnýho nechci. Jen moje pověst mi to nedovoluje."
„Tak se vykašli na pověst a buď sama sebou." a usmála jsem se na ni. Oplatila mi ho a poděkovala. Následně jsem zmizela co nejrychleji to šlo a byla ráda, že se na mne nevrhla, jelikož chvílemi jsem si nebyla úplně jistá. Došla jsem do jídelny na snídani a uvědomila jsem si, že jsem si nevědomky na sebe vzala tričko s logem školy. U profesorského stolu jsem spatřila brunetku v šedé mikině. Nemohla jsem se neusmát. Sedla jsem si na opačnou stranu jídelny, ale stále jsem na ni viděla. Usmívala se na mne a já na ni. „Ředitelka musí být totálně slepá jestli si toho ještě nevšimla." řekla Adri, když si přisedla. „Snaží si namluvit, že by to její škola nemohla udělat. A taky přeju krásný dobrý ráno." řekla jsem ji čímž se mi ji podařilo rozesmát. Pak si k nám přisedla i Isabell. „Ahoj."

„Ahoj." řekly jsme s Adri zároveň. A dál jsem se věnovala rohlíku s levnou marmeládou co okolo ovoce projela rychlíkem. „Na koho se tak směješ?" zeptala se mě Bela a rozhlédla se po místnosti v domnění, že najde nějakého hezouna nebo hezounku. Adri se rozesmála, jelikož moc dobře věděla o koho jde.

„Na nikoho." odpověděla jsem ji a napila se školního čaje. Podívala se na mne nevěřícným pohledem. „Jak myslíš. A nevíte kdo dneska příjde?" zeptala se nás. Jesus to zas bude nějaký nezáživný představení.
„Nemám tušení, ale doufám, že letos už to konečně bude balet." odpověděla jsem ji. A dál už jsme jen mlčely a já házela očka po brunetce.

Po snídani jsme se sešli zas v tělocvičně. Na jedné půlce stáli profesoři a na druhé studenti. „Letos si dnešní den uděláme trošku jinak." začala proslov ředitelka. „Budete na pět skupin, dva studenti a jeden profesor. Každý z profesorů si vylosuje dva své pomocníky a následně budou tvořit tým a dva nejlepší budou večer soupeřit o lístky do kina na libovolný film." mnoho studentů to zaujalo. A následně napsala naše jména na lístečky a vhodila je do klobouku. Jak originální.
Půlku profesorů znám jen od pohledu a jestli budu s některým z nich tak potěš koště.

„Jste připraveni?" zeptala se nás. Přišlo mi že všichni křičí ,,Ano." Já teda připravená nebyla.

Profesoři si stoupli do řady a začalo první kolo. Mé jméno si vylosoval blonďák. Carter tuším. K mému štěstí ke mne přišla Isabell. Aspoň někdo normální. Stáli jsme u profesorů, když se slova zas ujala ředitelka. „Nyní si vylosujete svoji barvu. Poté dostanete pásku s příslušnou barvou a po škole budete hledat určené předměty. Ty vám upřesním za malou chvilku. Může se však stát, že předmět bude mít i jiná skupina a když někoho potkáte s předmětem a řeknete Dolar, libra, rubl. Ale tak aby vám bylo rozumět!"
Náš tým si vylosoval fialovou a rovnou jsme si vylosovali i seznam věcí.
• propiska
• polštářo
• levá bota
• guma
• vajíčko
• lístek s nápisem "HELP"
• co nejvíce špendlíků

Dostali jsme jeste chvilku času, než se šlo do akce.

Mám vyřídit, že Ben děkuje a také pozdravuje. ✨