Myslíš si, že víš víc?

44

„Princezno, vidíš tam tu malou místnost? Teď tam se mnou půjdeš."  a v očích se mu leskly zlomyslné jiskřičky. „Já myslela, že hrajeme flašku a ne tu věc kdy se dva lidi zavírají do skříně." Konstatovala jsem. „Vtipný." A následovala jsem ho. Bylo tu ještě několik matraček a koz. Sedla jsem si na jednu z nich. „Tak co, jak dlouho tu hodláš být."

„Dlouho, princezno. Do tý doby dokud mi nedáš." konstatoval a přišel blíž. Přijď blíž a budeš toho litovat. „Tak to bude ještě dlouhá noc." okomentovala jsem jeho blbou poznámku.
„Tak víš co? Dám ti deset minut. Zatím mi každá dala do dvou minut. Pak mohly jít."

„A ty si tu děláš bordel nebo co? Hele kamaráde, to že ti daly ostatní neznamená, že i já." a seskočila jsem z kozy.„Vždycky jsem věděl, že jsi něčím jiná. Líbí se mi to." Tohle bude nejdelších deset minut mojeho života.
„Notak. To hodláš celejch deset minut trucovat?"
„Už jen devět. A jo." K tobě se fakt dobrovolně nepřiblížím. Došla jsem na volnou matraci a lehla si. Byla jsem po celém dnu unavená. Z tělocvičny se začaly ozývat pokřiky. „Vy si to tam snad rozdáváte ne? Tě nechce, Deane pochop to. Vždyť je na holky." Při posledním pokřiku se na mne podíval. „Je to pravda?" Vstala jsem a došla k němu. „Jo." Náhle se ode mne odtáhl, jako by to byla nakažlivá nemoc. „Copak, tady se mne někdo štítí?" napřáhla jsem ruku a on se jí vyhýbal jako čert svěcené vodě. „Sáhni si." pobídla jsem ho. Nechtěl. Najednou. „Furt chceš abych ti dala?" zeptala jsem se. Měla jsem nad ním právě kontrolu. Teď jsem tu vládla já. „N-Ne. Já si to roz-rozmyslel. A asi bude už čas jít." Koukla jsem na čas. „Ještě máme tři minuty. To už hodláš končit jo? Jaká škoda. Mohla s tebou být sranda, ale když nechceš..Nutit tě nebudu."
„Já-já radši půjdu."  A hnedka zmizel. S tebou je teda sranda. Hrálo se dál. Padaly tu zas klasiky jako „Dej pusu tomuhle a téhle. Vykousni se s tímhle s tamtou."
Hrdlo lahve padlo zas na mne. Tentokrát to však nebyl Dean, ale Ben. Ajéje. „Pravda." Řekla jsem. Vypadal, že neví na co se zeptat. Ostatní mu radili. „Máš už zkušenosti s holkama?" Uf. „Mám." Jen kývl a roztočila jsem lahev. Oh cmon ještě kousek. Ještě. Ještě. Šup. Jo je to Dean.
„Ale ale to je mi náhodička. Pravda nebo úkol?" Všimla jsem si, že přemýšlí. Dělej. Nemáme na to celej den. „Pravda."
Co máš proti lgbt lidem nebo něco se sexem? Sex.
„V kolika letech si měl první sex." Řekla jsem a podívala se na něj. Od ostatních se ozval smích. Vypadalo to, že si jde sundat tričko. „Notak. Se s námi o to nepodělíš jo? Jaká škoda." Nakonec si stejně to tričko sundal. Postavu měl sice slušnou, ale že by to byl jinak fešák to se říct nedá. Hrálo se ještě dlouho. Dost lidí tu sedělo bez triček nebo i kalhot. Já jsem poctivě odpovídala na všechny i sebedebilnější otázky. Byla jsem jedna z mála oblečená. „Hele nechcete si zahrát třeba kódovanou? Máte tu někdo nějaký pití?" Zeptal se Dean, kterému chybělo snad všechno oblečení. „Mám Colu." A postupně jsme shromáždili dost lahví. „Kelímky?" Zeptal se někdo. A někdo další je vytáhl z tašky. Hádám že někdo z prváku.
„Princezno, budeš mít tu čest mít u sebe všechny flašky a budeš říkat čísla."
Byla to pro mne čest. Rozlila jsem každému do kelímku něco k pití. Dean zatím vysvětlil pravidla a šlo se na hru.
Studenti si říkali pořadí a stranu a já jim odpovídala počtem loků co musí vypít. Mezi prvními co museli jít na záchod byl ten kluk ze zeleného týmu. Následně pak holky. Po skoro hodině tu zbyl jen Dean, Adri a Isa. Následně to byl už jen souboj mezi Deanem a Adri.
„Druhá z leva." Řekl Dean. Sáhla jsem po sáčku od brambůrek a koukla na kód.„Osm."
„Vzdávám to." Řekl.
„Adri. Ty jsi vyhrála! Porazila jsi Deana a všechny okolo. Gratuluju!" O nic sice nešlo, ale jak jsme říkali doma všechno se má oslavovat.

Když už se situace s hrami uklidnila tak jsem si vzala pyžamo a odešla na záchod se převléct. Tuhle noc tu budu muset přežít. Lehla jsem si na provizorní postel a snažila se usnout. Jenže spánek nehodlal přijít. Nebo aspoň ne teď. Vzala jsem telefon a napsala Amy. „Dobrou noc, bude se mi stýskat. Ps klíčky jsem dostala." A znovu se pokusila usnout. Ale spánek mě nechtěl navštívit. Zkontrolovala jsem telefon a všimla si zprávy. „Dobrou noc, čudlo. Mrzí mě, že tam nemůžu být a povídat si s tebou. Hrát si s tebou a dát ti pusu na dobrou noc. Hezky se vyspi" ona je skvělá. Zamkla jsem telefon a pokusila se znovu usnout. Tentokrát se to podařilo snad hned. Zdálo se mi o Vánocích. Jak jsme všichni doma, jíme a rozbalujeme dárky. Vzbudilo mne to jelikož letos na vánoce nebudu doma. Mrzelo mne to, ale na druhou stranu bych si tam už stejně nepřišla vítaná. Bylo pět a já se potichu vyhrabala z deky. Vzala jsem si čisté oblečení a došla se převléct. Ani po skoro čtyřech letech mě nepřestala škola fascinovat. Byla mnohem hezčí než když je tu nával studentů. Užívala jsem si toho ticha.

Všichni ještě byli v říši snů a vypadali spokojeně. Jen já jsem už zas strašila. Následně jsem si sbalila věci a vzala si telefon, abych napsala Amy, ale pak jsem si řekla, že je dost možné že ještě spí. Se všemi věcmi jsem si sedla na chodbu. Klíčky od auta jsem měla nachystané v kapse, stačilo se už jen rozloučit s ředitelkou. Která ne a ne přijít. Už zvonilo, že je osm a ona furt nikde. Zvedla jsem se s tím že už na to kašlu a hned za rohem jsem do ní vrazila. „Dobrý den. Chtěla jsem se jen rozloučit. Že už půjdu. Tak nashledanou."
„Jen běžte." A nechala mě jít. Chvíli mi trvalo než jsem se z toho vzpamatovala, ale hned jsem odešla. Než jsem nasedla do auta tak jsem napsala Amélii, dobré ráno a že už jsme s autíčkem na cestě.

Tohle auto bylo dost citlivé. Reagovalo na sebemenší stisk. Ale i přesto jsme se skamarádili celkem rychle. Užívala jsem si jízdu. Nejradši bych šlápla na plyn a otestovala jak rychle to jede. Ale dodržela jsem předpisy a v klidu dojela na parkoviště. První jsem k sobě do bytu hodila věci a následně zazvonila na Amy. Zabzučely dveře, a tak jsem vešla. U dveří mě hned přivítala malá brunetka. První jsem se podívala na jeji nebesky modré oči a následně můj zrak zaujala levá noha. „Jsem v pořádku, jen mám mít klid." Řekla mi.
Kývla jsem ji na to a vešla dál. Zavonělo tu cukroví. „Ty jsi pekla?" Zeptala jsem se a na stole jsem spatřila talířek plný cukrátek. Podívala jsem se na talířek a pak zpět na Amy. „Já jsem nepekla. Jen mám hodný sousedy." A usmála se. Opustila jsem lákavě vypadající talířek a otočila se na malou kulhající brunetku.

„Už jsem ti říkala, že ti to sluší když se usmíváš?"

𝖮𝗇𝖾 𝗌𝗆𝗂𝗅𝖾 𝖼𝖺𝗇'𝗍 𝖼𝗁𝖺𝗇𝗀𝖾 𝗍𝗁𝖾 𝗐𝗈𝗋𝗅𝖽, 𝖻𝗎𝗍 𝗒𝗈𝗎𝗋 𝗌𝗆𝗂𝗅𝖾 𝖼𝗁𝖺𝗇𝗀𝖾𝗌 𝗆𝗂𝗇𝖾.
💛

Jelikož mi začly jarňáky tak si chci dát trošku detox od soc sítí a tím pádem i od wp. Uvidíme jak moc mi to (ne)půjde.
6