Myslíš si, že víš víc?

9

.. Byl tu onen Jahůdkový týden. Kéž by to bylo tak hezké jak tvrdí jméno. Zkontrolovala jsem si povlečení s prostěradlem. Naštěstí bylo čisté, a tak jsem odešla do koupelny a vykonala hygienu. Nebylo mi nejlépe, ale do školy jsem stejně šla. Možná to nebyla nejlepší volba. Sice jsme dneska z ničeho nepsali, ale i tak mi bylo blbě. Na oběd jsem dneska nešla. Benovi jsem napsala, že mi není dobře a ať dneska nechodí. Za týden to bude v pohodě. U plotu mě Pluto nevítal. Zřejmě byl někde na zahradě. V kuchyni mě uvítala mamka.,, Nějak brzo, mladá dámo." řekla místo pozdravu.,,Ahoj, vždyť končíme ve dvě. Takže." a usmála se na ni. Nesnášela jsem být drzá na rodiče, ale když mě přivítá takto, tak to jinak nejde. Ve špajzu jsem našla třešňové pecky a strčila jsem je do mikrovonky. Po pípnutí jsem odešla s peckami do postele. Na telefonu jsem projížděla sociální sítě. Za okamžik přišli domu bratři. Ptali se jestli půjdu s nimi hrát basketbal. Ráda bych šla, ale bylo by zle. Celý zbytek dne jsem jen koukala do stropu. Mohla jsem se třeba učit na angličtinu, nebo si vybrat písničky. Jenže já jsem jen ležela a smiřovala se s tím, že se nedožiji rána. Dlouho jsem si zapírala prášek, ale nakonec jsem si ho stejně vzala. Po pár minutách chemie zafungovala a já se došla vysprchovat. Na večeři jsem neměla chuť a nechtěla jsem ji kazit zbytku rodiny. Vzala jsem si tedy pouze rohlík a odešla zpět do pokoje. Kupodivu se mi podařilo usnout i bez žádných prášků nebo "uspávacích rituálů". 
Sobota probíhala již trochu lépe, ale stále jsem nevytáhla paty z domu. Mámu jsem zaúkolovala ať nakoupí brambůrky a čokolády. Když si to četla tak na mě koukala pohledem ,,To máš v plánu sníst celé sama? Víš že potřebuješ mít dokonalou postavu?" Neřešila jsem to. I když bych měla, jelikož v baletním úboru je vidět i to co by nemělo. 

-P O N D Ě L Í-
Na úterý byla naplánována exkurze do nedalekého kláštera. Už od první zmínky o výletu jsem věděla, že tam nepojedu. Ben naštěstí taky nejel. Což se mi zamlouvalo. Napsala jsem mu ohledně oné spolupráce. S nápadem jít tam v úterý souhlasil, tak ještě aby ne. Ještě jsem se mu omluvila za to že jsem dnes nedorazila. Večer byl trochu hektický, jelikož se nám rozbila lednice a my řešili co s tím. „Tak snad nám pomůžeš ne?!" křičel na mě táta, který byl nejvíce naštvaný. „Už jdu."odvětila jsem a šla pomoc s jídlem. Máma mezitím obvolavla své známé jestli nemají nahradí lednici. Já se po chvíli nošení jídla vytratila zpět do pokoje.

CHRIS: Doufám že máš na zítra aspoň oblek
BEN: Wtf? To tam musím jít v obleku?
CHRIS: Jesus, jen to ne Xd, prostě stačí když tam nepřijdeš v teplákách
BEN: Se s tebe jednou zbláznim..
CHRIS: A pojedeme tedy ráno autobusem
BEN: Dobře
CHRIS: Supr tak v sedm čekej na zastávce
BEN: Vážně jsi napsala v sedm? Vždyť je to nelidsky..
CHRIS: Pff tak se tam doprav sám
BEN : Dobrý, já vstanu. Teda pokusím se vstát
CHRIS : Tak to jdi radši spát
BEN: Asi bych měl co? Tak tedy ráno

Bylo půl dvanácté, ale spát se mi ještě nechtělo. Vstala jsem a vybrala si oblečení na zítra. Černé skiny džíny a bílou košili. Když se mi aniv jednu ráno nedařilo usnout vzala jsem notes a začal psát. Ani jsem nevěděla co píšu, ale psala jsem toco mě trápilo. Kluci. Už jsem zase řešila mé vztahy. I když ono není jaké.

Poslední dobou mám hrozný odpor ke klukům. Možná to je tím se ode mne čeká že už jsem se aspoň líbala. Já nic. Nikdy jsem s žádným klukem nic neměla. Jo možná jsme se 'líbali' s Benem, jenže to nebylo to pravý. Asi to bude tím že se mi nezamlouvá představa nahého těla a taky toho o čem mé spolužačky tak rady diskutují. Spíš tahnu k holkám. Je to v pohodě? Ne. Vždyť se mi kluci líbili. Třeba ten jeden. Ale pouze jeden. Nevyhledavam společnost kluků ani nechodím do klubů a neoblekam se jak coura. Vždyť já neumím ani flirtovat. Je se mnou něco špatně?! Nechápu to. Všechny holky i ty o kterých se myslelo že zůstanou nadosmrti nezadané už kluka mají. A pak jsem tu já. Jednadvacetileta holka co neví co se svým životem. Nikdy mi můj single stab nevadil. Ba naopak byla jsem šťastná. Jenže teď? Všichni řeší jak půjdou tančit na maturaku s přítelem a já budu tančit tak maximálně s hrnkem čaje. Nechápu to. V životě jsem si nemyslela že jsem hezká ani nějak ošklivá. Ale že zůstanu na ocet tak dlouho jsem nevěděla.
Ale co když se mi líbí holky? Že jsem lesba. Ne. Já ne. Nebo jo? Zrovna jsem chtěla napsat větu když v tom se mi po tvářích začali kutalet slzy. Notes jsem dala pod polštář a začala tiše brečet do polštáře. Neměla jsem k tomu důvod, ale stejně jsem brečela jak želva. Usnout se mi podařilo až okolo druhé ráno. To zas bude maskování kruhu pod očima.

Ráno jsem se vzbudila ještě před nastaveným budíkem. Chtě nechtě jsem vstala z postele. Provedla jsem ranní hygienu, oblékla na sebe předem připravené oblečení a vyrazila z domu. Na zastávku číslo čtyři jsem to měla sice z cesty, ale i tak jsem šla pěšky. V dali na mě mávala osoba v bílém vršku a tmavých kalhotách. Po příchodu blíž jsem zjistila že je to Ben. Oblečen v bílé košili a černých džínách.

Žiji a přicházím s novou částí! Aneb učení na čtvrtletku be like #gympllife