Myslíš si, že víš víc?

10

„Tobě to ale sluší" řekla jsem mu.
„Tobě taky" a začal se smát. Pro okolí to muselo působit jako že jsme sourozenci. Já ho však tak brala, jako dalšího bráchu. I on mě tak bral. Vždy pro mě chtěl jen to nejlepší. „Abych nezapomněl, za týden bude party. Jsi zvaná a máš si prý vzít něco červeného. " vychrlil najednou. „A kdy? Kde? Kdo to pořádá?" začala jsem se vyptávat. Jenže odpovědi jsem se nedočkala, jelikož přijel autobus.
„Stále čekám na odpověď " řekla jsem mu cestou do centra města. „Pořádá to pár čtvrťáků a bude snad v tělocvičně u skautů."
,,A ty jdeš?"
„Asi jo."
Zbytek cesty jsme byli zticha. Nikdo nepromluvil ani slovo. Pouze až když jsme se blížili k cíli. „A to se mě tam jako budou vyptávat, nebo jak to probíhá?" bylo na něm vidět že je nervózní a má z tohoto setkání obavy.
„To se dozvíš tam." a tím naše konverzace umřela. Nepromluvili jsme slovo i cestou k domu, který jsem měla v e-mailu.

„Neboj, simtě jediný co tak se připrav na menší výslech. That's all. " Toto mu trochu zvedl náladu. Zmackla jsem zvonek se jménem 'Dees' hned zavrněly dveře a my vystoupali do druhého patra. Za obyčejnými dveřmi se skrývala bílá chodba zdobená černými věšáky a drobnými dekoracemi. Bílo-černé kombinaci se nesl i zbytek bytu. Uvítal nás muž ve středních letech. Benovi okamžitě nabídl tykání. Spolu s jeho asistentkou jsme se dostavili do kanceláře. Posadili jsme se na připravené židle a počkali na pana Deese. Přišel za malou chvilku a v ruce držel mou složku. Pecka takže ty zas budeš ukazovat mé fotky.. Znovu nás přivítal a pak začal svůj příběh o mně. Ben hltal každé jeho slovo. „a vy jste se dneska oblékli nezávisle na sobě?"
„jo. Vlastně taková náhoda" a znovu se nám zasmál. Po mém příběhu však většinou přichází otázky a také nabídka práce, ale ta pouze pokud se mu fotky líbí a také jak zodpověděl otázky. Omluvila jsem se že musím na záchod a nechala tam Bena beze mě. Věděla jsem že se bude ptát i na mou osobu. Cestou jsem však nešikovně zakopla a spadla. Když jsem se zpět postavila má noha trochu bolela. Nevěnovala jsem se tomu pozornost. Došla jsem k umyvadlu a zadívala se na svůj odraz. Nakonec jsem na záchod ani nešla a dobelhala se zpět do kanceláře. Zrovna když se Bena ptal na práci. Přišla jsem v nevhod. Jeho výrazu bylo nadšení ale i nejistota. „A nemohl by vám focení předvést živě? Možná by ste posoudil lépe. " zeptala jsem se. „Lory, tohle jsme zkoušeli už několikrát a navíc už tohle ani neděláme."
„Ani pro mě by ste to neudělal? " začal nad tím uvažovat. Já mezitím Benovi naznačila, že to bude v pohodě a ať se hlaveň ničeho nebojí. „Že jste to vy tak udělám výjimku. Bene? Můžete jít se mnou? "usmála jsem se a kývla na Bena že to nic není.

Po pár minutách se vratili a oba vypadali více než spokojeně. Byla jsem nadšená. Poté jsme probrali nabídky firem. Bylo to zvláštní vidět tam ty drahé luxusní značky. Kam až jsem to dotáhla. Nikdy jsem si nevěřila a tohle byl můj dětský sen, který se plnil. Nakonec jsme se rozhodli pro Calvin Klein. Tuhle značku jsem měla ráda a jejich kousky mi přišly nositelné i v normálním životě. Z mé nabídky byl zaskočen a dodal „Vás jsem typoval spíše na Gucci nebo podobě, ale je to vaše volba"
Následně jsme se dohodli na podmínkách spolupráce a v klidu se rozloučili.

,, Chriss, ty si úžasná! " řekl Ben hned jak jsme vyšli ven.
,, Proč?"
,, Vždyť máš spolupráci s Calvinem Kleinem! Tohle je určitě sen každé holky! A taky jsi mi zařídila práci. Budu fotit modelky! Chápeš to? Tohle je suprovy a to jen díky tobě. "
,, Tak zas klid jo" a zasmála jsem se. „a navíc jsi to byl ty kdo mi ty fotky zařídil, jinak by jsme tu dnes nebyli. Takže je to i tvoje zásluha. " Ben se dost často podceňoval a to byla ohromná škoda. Vždycky jsem se ho snažila podpořit jen on si nevěřil a výsledky tak nedopadly tak hezky.
Nad moji odpovědí se jen usmál.

Mlčky jsme se dopravili každý domu.

„Jsem doma!" zakřičela jsem při vchodu do baráku. Mamka seděla na pohovce a koukala do vypnuté televize. „Ahoj, jsi v pohodě?"
„Posad se, potřebuju ti něco říct. "
Co si těhotná? Někdo umřel? Pluto utekl? Má někde štěňata?
Posadila jsem se. „Všimla jsem si, že poslední dobou furt někde trajdáš. Utrácíš peníze a je ti to jedno. Tak jsem se dohodla s mojí kamarádkou, která má kamarádku v restauraci, že tam budeš chodit na brigádu. " Uf nikdo neumřel. Počkat ty si řekla brigáda?!
„Ale mami, já maturuju! Musím se připravovat! Nemám čas na nějakou brigádu! A moc dobře víš, že peníze za prvé neutracím tak jak si myslíš a za druhé, stále mám dost nabídek od značek a to mi stačí."
„Ty ještě zas bereš další značky?"
„Jak zas?! Od svých šestnácti nedělám nic jiného. " z nevinného castingu na který mě kdysi máma přihlásila, se vyklubala práce.
„A.. A pro koho teď máš?"
„Calvin Klein. "
„No dobře, a na tu brigádu půjdeš aspoň jednou? Prosím " řekla mamka.
„Jen jednou." lákavá nabídka.
„Skvělé, čtvrtek od pěti do desíti. "
Dohodla jsem se ještě na pár věcech a následně odešla nahoru do pokoje. Převlékla jsem se do domácího oblečení a zkontrolovala nohu. Vypadala ošklivě. Sešla jsem dolu do kuchyně a vzala si z mrazáku zeleninu. „Lorelei, dáš vařit vodu na těstoviny?" Položila jsem sáček se zeleninou a dala vařit vodu. Jenže pojem vařit vodu ve skutečnosti znamená udělej celé těstoviny. Mezitím co se vařila voda jsem si chladila nohu. Po chvilce mi boule částečně zmizela.

Večeře se kupodivu vydařila a taky už jsem s mamkou nevedla žádné příšerné konverzace.

Zbytek dne, nebo spíše už večera, uběhl dobře.

Následující ráno bylo jako každé jiné, avšak jsem cítila že je něco není v pořádku. Doma ale bylo všechno v cajku. I cestou do školy se nic nestalo. Můj divný pocit se naplnil po příchodu do třídy. Nejenže jsem přišla pozdě, ale stála tam mračící se ředitelka. „Slečno Lorelei Terner, jdete se mnou." Nestačila jsem si ani sundat věci. Vyšla jsem za ředitelkou, která v ruce nešla obálku. Odvedla mě do své kanceláře. „Mohu požádat o vysvětlení tohoto?" a ukázala mi obrázek co byl v obálce.

Užívejte prázdniny ❤️
Love you to the moon and back