Zakázaný bratr

Sestry z bitevního pole

Zvoní mi v uších. Sbírám se ze země a snažím se ignorovat bolestivé škubání v nohách.

„Foxi!!" rozhlížím se kolem. Jestli se jí něco stalo, Weltrová mě zabije.

„Tady."

Malá Weltrová se škrábe zpoza sudu. Výbuch ji nezranil, ten sud ji nejspíš zastínil.

„Já říkal, že tu něco nehraje!" prskám vztekle. Já vůl! Jsem přece válečný špion. Nebylo to poprvé, co jsem měl co do činění s nástražným systémem. Už jako dítě jsem se jim uměl vyhýbat. Asi vycházím ze cviku.

Foxi na mě zděšeně civí. „Caspere..."

„Ta plechovka na zemi," dochází mi poněkud pozdě, „čisté nepromáčké plechovky se přeci neválejí po ulicích."

„Caspere..."

Nenechávám ji domluvit.

„Stojící plechovka těsně u zdi. Takhle přece odpad nevypadá. Jak to, že mi to nedošlo?!!" „CASPERE!!!"

Otáčím se na ni. Zdá se mi, že se na ní něco změnilo.

„Tvoje vlasy!!"

Ráno si spletla vlasy do dvou ježatých copů, ale teď má jen jeden. Přišla o část vlasů na levé straně hlavy. Mrazí mě v zádech, když si uvědomím, že jí musel kolem hlavy proletět šrapnel tak blízko, že jí odsekl vlasy.

Ušklíbá se. „Caspere, podíval ses vůbec na sebe?!"

Dívám se dolů a lapám po dechu. Z maskáčů mi na několika místech trčí kovové úlomky. Bolestivé škubání v nohách mi napovídá, že to neodnesly jen kalhoty.

„A kurva," Uklouzává mi.

„Pojď, zmizíme odtud."

Odtrhávám pohled od kusu kovu s nápisem Vhodné na všechny materiály, který mi trčí z pravé strany lýtka. „Proti tomu nic nemám. Musíme to nahlásit."

Ono se to řekne, dojít nějakých tři sta metrů k táboru. Jenže když máte v nohách šrapnely, jde se vám sakra blbě. Dostáváme se zhruba do poloviny vzdálenosti, když se mi z ničeho nic podlamuje pravá noha. Musím se opřít o zeď, abych nespadl. Čím delší dobu mám šrapnely v nohách, tím víc cítím bolest. Zvládám ujít ještě nějakých sto metrů, když se na konci ulice objevuje postava.

„Co se stalo? Co jste do hajzlu dělali?!"

Je to Joe. Dobíhá k nám a ztěžka oddechuje.

„Foxi šlápla na nástražný drát," vysvětluju mu.

„Ježišmarja. Co se sakra stalo?" Joe si všímá stavu mých nohou. Foxi něco zmateně mele o výbušnině v plechovce od barvy. Joe ji ale vůbec neposlouchá. „Jdi najít kapitánku, Foxi. HNED."

Když ví, co má dělat, vystřeluje mladá Weltrová rychlostí světla.

Vydávám se za ní, ale postupuju ještě pomaleji než předtím. Joe mě podpírá, protože mi pravá noha vypovídá službu. Ze všeho nejradši bych ty šrapnely z nohy vytáhnul, ale nechce se mi riskovat, že některý z úlomků narušil tepnu. Dopajdávám skoro až k letišti, když se znovu objevuje Foxi. Vedle ní jde Serafina Favero se svým typickým vražedným výrazem.

„Co se stalo?!"ptá se, když dochází až k nám.

Snažím se jí to nějak vysvětlit, ale sám jsem zmatený. Proč by někdo nechával v opuštěné ulici bombu s nástražným systémem? To přeci nedává smysl!