Zakázaný bratr

Problém před branami

Před soudní budouvou se dav rychle rozprchává. Ještě není moc pozdě a všichni chtějí volného času patřičně využít. Já nejistě přešlapuju na chodníku a přemýšlím, co dál. Mám v plánu zajít za brášky, ale škola končí až za hodinu a něco.

„Ty se teda tváříš," všímá si mě Delfina Favero, „co ti zas přelítlo přes nos?"

Rozpačitě krčím rameny. Jak jí mám vysvětlit, že jsem kapku nervózní z toho, že je soudní proces závislý na výpovědi blbečka, který skoro ani nemluví v souvislých větách? Delfina je jedním z těch vzácných lidí, kteří na Samovi vidí i něco jiného, než že je to magor s šíleným přízvukem.

„Co si myslíš o soudu?" ptá se Delfina, když jí dochází, že se k odpovídání nechystám.

„Nic moc. Co vy?"

„No, ta holka s tím právníkem pěkně vytřela, to teda jo," ušklíbá se zdravotnice, „viděl jsi Alici? Myslela jsem, že z toho smíchu dostane infarkt."

„Zase pomlouváš, Delo?" ozývá se někde poblíž hlas kapitánky Weltrové.

„Ne, jen říkám, co jsem viděla."

„Já zas říkám, že jestli si nedáš pozor, tak budeš druhá z toho vašeho spolku drben, kdo skončí v lochu,"vrčí Weltrová, „včera byly zátahy na černej trh. Nedivila bych se, kdyby se ti zejtra u dveří objevili Pořádkoví."

„To spíš policie," ušklíbá se Delfina, „a neboj, moje sekce je bezpečná. Na mě si jen tak někdo nepřijde."

„V nejhorším nafasuješ se Sue společnou celu a můžete v ní drbat do skonání světa!"

Nechápavě na ně zírám. O čem je sakra řeč?

„Toho si nevšímej," říká ledabyle zdravotnice, „Alice je na Sue alergická. Kdyby to bylo na ní, dostala by doživotí jen za to, že existuje."

Konečně mi naskakuje, že má namysli Sue Zeckovou. „Moment, vy ji znáte?!"

„Jasně. Chodívaly jsme na stejný kurzy. Já, Sue a Harriet. Jo, to byly časy," Delfina si nervózně kouše ret, „pak se to všechno posralo."

„Proč? Co se stalo?" Když už nemám co dělat, tak se alespoň můžu zabavit takovým menším výslechem.

„Přesně nevím. Já byla nejmladší. Ještě jsem si dodělávala nějaký zkoušky, když už holky normálně pracovaly,"Delfina se smutně usmívá,„ začalo to skřípat, když Harriet začala chodit s Fletcherem. Sue jí to vymlouvala, že je to prej totální idiot. No a pak ji poslali do Pákistánu. Začala si tam s nějakým Skotem. Od tý doby to s nima nešlo vydržet. Fletcher a ten Suein nápadník se nesnášeli. Nakonec jim museli zakázat se k sobě vůbec přibližovat. V tý době jsme si volaly skoro každý den, ale většinu času se holky jen hádaly, čí přítel je větší kretén. Když se Sue vdávala, pozvala jenom mě, Harry ne. Tak jsem nešla taky. A Harriet Sue taky nepozvala na svou svatbu. A když se pak po pár letech Sue vrátila do Anglie, nějakou dobu to vypadalo, že všechno bude jako dřív. Jenže pak si začala se Zeckem a nakonec se vzali. Rozmlouvaly jsme jí to, ale vůbec nás neposlouchala. Začalo to celé znova. Harriet a Sue se v jednom kuse hádaly, čí manžel je větší kretén a kdo z nich mi vyrazil oko."

„A kdo to teda byl?" ptám se přiškrceně.

„Nemám tušení. Proto mě taky tak štvalo, že se kvůli tomu hádaly. Pak Sue dala výpověď a od tý doby jsem se s ní nebavila."

„To vás tak naštvala?"

„No, kromě toho, že si vzala takovýho hajzla, mě štvala ve víc směrech. Od tý doby co se vrátila ze Skotska, byla... jiná. Neupřímná. Co se stalo s jejím manželem, jsme si musely najít na Síti. Spoustu let jsme ani nevěděly, že má z prvního manželství dítě."