Zakázaný bratr

Učit se, učit se, učit se...

Na letiště se dostáváme až v půlce odpoledne. Šichta už skončila, takže tu nikdo není. Tedy... skoro nikdo.

Na okraji šesté ranveje stojí Serafina Favero. Už z dálky je viditelně rozčílené a ruce má bojovně založené v bok. Takže sestrovražedný boj pro dnešek ještě neskončil.

Když vystupujeme z letadla Delfina se drží vzadu a zraněnou ruku schovává za zády.

„DELFINO!!!" Serafina teď stojí jen pár metrů od nás.

„Ano?" ptá se nevinně její sestra a stoupá si tak, aby jí nebyla vidět obvázaná ruka.

„Takže, sestřičko! Mám dvě zásadní otázky!" kapitánka si nás všechny zlostně prohlíží, „zaprvé: co to má ten kluk proboha na hlavě?"

Chu vyprskává smíchy a vytahuje mi z vlasů červenou sponku. Copánky jsem si už dávno rozpustil, ale na tuhle zrůdnost jsem úplně zapomněl.

„A za druhé: Kde jste byli?" nikdo nemá odvahu odpovědět. Dokonce i Stiffler a Blair se tváří, že vůbec netuší o čem je řeč.

„Delfino Gaio Favero- Lavierová! Kde jsi sakra celý den byla!!" A sakra. Tady má někdo velký, ale vážně HODNĚ velký průšvih. Serafina se zastavuje před svým dvojčetem. „Kde! Jsi! Byla?!"

Zdravotnice mlčí. Oči má sklopené k zemi.

„No?"

„Proč se ptáš? Vždyť to víš," mumlá Delfina.

Serafina jí dává facku. Jindy by tohle vyústilo v sesterský řeckořímský zápas ve volném stylu, ale dnes Delfina jen klidně stojí a provinile sleduje špičky svých bot.

„Kdy přesně ti hráblo, ségra? A co to máš s rukou?" všímá si kapitánka a chytá ji za paži. I když rána už nekrvácí, obvaz s rudými skvrnami moc dobře nevypadá. „Kdo ti to udělal?"

„To je jedno."

„Ne, není! Ty si snad neuvědomuješ, jak je pro tebe Neapol nebezpečná?!! Kdo to byl?"

„Můžeš hádat," mumlá Delfina.

„Já ti ŘÍKALA, že tam nemáš co dělat! Máš kliku, že ti nepodřízla krk!!" Serafina očividně moc dobře ví, s kým měla ruka její sestry tu čest. A já zase nemám dost odvahy, abych prozradil, že to podříznutým krkem málem dopadlo. „Opovaž se tam ještě někdy vrátit!!"

„Neboj, to nehrozí," odsekává Delfina, „fakt, ségra. Slibuju!"

„Tos už říkala hodněkrát a vždycky jsi slib porušila," mračí se Serafina.

„Jenže tentokrát to myslím vážně, ségro. Čestný Lavierovský."

„Tak dobře," říká s povzdechem kapitánka, „dám si na tebe sakra pozor, rozumíš?!"

„Jasně," mumlá Delfina.

„Fajn," Serafina se zlostně rozhlíží po nás ostatních, „no co čumíte? Nemáte co na práci? Rozchod!!"

Chu už nějakým způsobem zmizel. Já a Abigail ho následujeme a rychlostí blesku míříme ke kasárnám. Další sesterské hádky se můžou odehrát i bez nás.

*

„Takže znova. Jaký je latinský název pro jaterní endoschiriózu?"

„Ehm... něco takovýho existuje?"

„Jo, taky jsem na to kdysi civěla jak husa z flašky," uchechtává se Delfina. Už tu nad latinskými termíny sedíme skoro tři hodiny a pořád mám pocit, že si nepamatuju vůbec nic. Delfina je na tom podobně.