Zakázaný bratr

Akce Práskač

Sleduju radar, na kterém se objevuje malá červená tečka. Vyčkávám.

Teď!

Na poslední chvíli uhýbám před střelami druhého letounu a zařazuju se za něj. Uhýbá doprava a pak začíná prudce klesat. Když se ho stále držím, začíná ve vzduchu kličkovat. Pořád se ho držím a několik střel z mého kulometu zasahuje okraj jeho křídla. Prudce stoupá a snaží se mě setřást. Zatáčím doleva a ve vývrtce stoupám. Přidávám rychlost a dostávám se k němu z boku, zrovna když let vyrovnává. Vysílám další dávku z kulometu. Na skle kokpitu se rozprskává rudá skvrna.

Slušný zásah.

Z palubní desky se ozývá varovné zapípání. Z boku se na mě řítí další stíhačka. Uhýbám do strany a prudce klesám. Asi kilometr nad zemí srovnávám let. Kolem mě prolétávají střely. Provádím stoosmdesátistupňový oblouk a pokouším se dostat za svého pronásledovatele. Přetížení je příšerné, ale svůj účel splní. Další dávka z kulometu. Zasahuju jeho motory.

Když dostávám povel, vracím se na základnu. Na kraji ranveje stojí zbytek jednotky. Sokoli si na výsledek souboje, hádejte co, vsadili. Teď si horlivě vyměňují peníze a handrkují se, kdo si vsadil, kdo se nevsadil a kdo „si vzal sázenku, ale vlastně nesázel". Za mnou přistávají další dvě stíhačky.

„Tak tohle nebylo vůbec špatný," konstatuje Gavin, když vyskakuje z kokpitu, „co myslíš ty, Johne?"

„Dobrý, jenom bych rád věděl, jak z toho ten sajrajt dostanem," říká kapitán Fletcher a obhlíží svoji stíhačku, která je na přední části celá opatlaná červenou barvou. Jak se zdá, při výcviku dostanou naše stroje víc zabrat, než v ostré akci.

Už tři týdny nás Fletcher testuje v podobných soubojích. Soupeříme ve dvojicích, ve formaci i jednotlivě. Proti jednotlivcům i celým skupinám, proti němu a Gavinovi i jiným Sokolům.

Dean, který ještě se stíhačkou pořádně neumí, si vede překvapivě dobře. Pravda, zatím létá jen ve výcvikovém stroji s kontrolním pilotem, ale i tak. Z dvaceti soubojů jich vyhrál pět. To je na člověka, který se pilotovat teprve učí, natož aby byl v ostré akci, skvělý výsledek.

„Takže si to shrnem," kapitán Fletcher přerušuje hašteřící se Sokoly, „celkově jste dopadli dobře. Jelikož někteří z vás nepochopili, proč tohle děláme, tak to stručně vysvětlím. Služebně starší vědí, že od doby, kdy jsem přebral velení po majoru Emersonovi, se tady nezměnilo vůbec nic. Když se jedna dvojice rozpadla, doplnila se prvním člověkem, co se namanul. Dvojice se často navzájem nesnáší nebo si jejich letecké styly úplně protiřečí."

Začíná vleklé rozřazování dvojic. Sice nechápu, co to znamená mít letecký styl, ale zřejmě ho mám taky. Některé dvojice zůstávají. Další se nepokrytě radují z rozdělení. Já mám pořádné nervy. Nemám nikoho do dvojice. Mým číslem jedna byl vždycky Joe. Nedokážu si přestavit, že bych měl jít do dvojice s někým jiným.

„Rocas, ty budeš číslo jedna. Máš útočný styl, ale tvoje vlastní obrana za moc nestojí. Zatím zůstaneš volnej, a kdyby nás někam poslali, prostě tě k někomu přistrčíme. Mellington, ty jsi zase spíš obranný typ. Nepouštíš se do žádných šíleností, ale to se s výcvikem ještě zlepší. Až vyjdeš z výcviku, budeš Casperova dvojka."

Oba na Fletchera zíráme. „Vážně?"

„Jo," říká překvapeně, že se na to vůbec ptáme, „vaše styly se skvěle doplňují. Hodíte se k sobě."Renny vyprskává smíchy.

Tak když to říkáte, kapitáne. Já se s vámi hádat nebudu.

Zatímco Fletcher dál rozřazuje dvojice, vedle mě si stoupá Gavin. „Tak to máš dobrý, že budeš ve dvojici s kámošem. Vycházíte spolu, ne?"