Zakázaný bratr

Soud

„Otázka tedy zní: co budeme dělat?" Nikdo Jonesové neodpovídá. Poslední schůze spolku už sice oficiálně byla, ale ani to nezabránilo dnešní schůzi ve třináctém hangáru.

„Soud je už za tři týdny," připomíná dost zbytečně Weltrová. Jako by nikdo z nás nevěděl, nakolik se zkrátil čas ode dne, kdy se ten zakrslý idiot vyhodil do vzduchu, čímž dost zásadně překopal pečlivě připravované plány na obžalobu.

„A co já s tím?" odfrkává Jonesová, „ Já čas zastavovat neumím!"

„No tak, dámy," vkládá se mezi ně Gavin, „ přestaňte se hádat a ujasněme si fakta. Musíme vědět, které části obžaloby se ještě dají použít."

„Žaloby za to, co Zeck způsobil nám, jsou pořád použitelné v plném rozsahu, tam se nic nezměnilo," říká Jonesová. Několik lidí si ulehčeně oddechuje. Alespoň nějaké dobré zprávy.

„A když už jsme u té použitelnosti," kapitán Fletcher si zamyšleně mne kořen nosu, „co Craig?"

Všichni se otáčí na Delfinu. Jednooké dvojče vypadá unaveně. Sedí na bedně od munice a až doteď se do hovoru nevměšovala. Krčí rameny. „Přežije to. Asi. Je na tom dost bledě." Ozývá se sborové zakvílení.

„No moc se na mě nešklebte," vrčí Delfina, „Craig měl kliku, že mezi ním a tím co bouchlo, byla přepážka. Mimochodem by mě docela zajímalo, co mu to tam bouchlo, protože se nic moc nenašlo. Ale u něj si člověk nemůže bejt jistej nikdy."

„To je sice hezký, že to víme, ale pořád nám jaksi chybí hlavní svědek," upozorňuje Weltrová. Zarážím se. Až doteď se mi nikdo neuráčil říct, že je do toho nějak zapletený i Craig. Pravdou ale je, že zmizel a zase se objevil v podstatě ve stejný čas, co Zecka zavřeli, takže se nějaká spojitost dala očekávat.

„I bez něj se můžeme obejít. Než se soud vyřídí, chvíli to potrvá a nezapomeň, že se můžeme odvolávat, dokud nebude svědek schopný svědčit," mává nad tím rukou kapitán Fletcher a naprosto ignoruje fakt, že by to mohlo znamenat i několik let nebo vůbec nikdy, „spíš bysme se měli ptát, proč ho vlastně nemáme."

„Protože se vyhodil do povětří a je tak trochu v kómatu?" navrhuje vyčerpávající řešení plukovník Mulis.

„Sakra, Garrete! Mysli, pokud máš čím!! Soud na spadnutí a hlavní svědek čistě náhodou vyletí do vzduchu? A čistě náhodou nevíme, co mu tam vlastně bouchlo?"

„Považujete to za sabotáž soudního řízení?" povytahuje obočí Jonesová.

„No, dokázat to nemůžu, ale přijde mi to jako jedna z možností."

„A není to nakonec jedno?" hlas kapitánky Weltrové zní unaveně, „dokázat to nemůžeme. Celá budova byla prázdná, kamery v laboratořích nejsou, jen kolem komplexu. Nikdo nic neviděl. A Craig nám nic neřekne. Kdo ví, jestli se z toho kómatu vůbec kdy probere."

„Naděje je vždycky," poznamenává Gavin s pohledem upřeným do podlahy.

„Profesor Craig by nebyl zdaleka prvním člověkem, který bez větších následků přežil přímý střet s výbuchem," namítá majorka Jonesová.

„Jestli už jsme tohle téma uzavřeli, možná bysme se měli od teorií vrátit k faktům," upozorňuje Fletcher, „musíme se soustředit na ten soud a na to, co bude určitě, ne možná."

„Dobře, máte nějaké informace, které by se nám mohly hodit?"

„Možná. Zeck sbírá armádu právníků z celý Anglie, Walesu a i z Irska. Celkem jich má přes třicet."