Zakázaný bratr

Číslo dvě

Ze všech stran kvílí sirény.

Okamžitě si všímám zásadního rozdílu, mezi vojáky a civilisty. Civilisti začnou okamžitě panikařit a hledat nejbližší kryt. Vojáci se rozbíhají do stran, ale není to zmatený útěk. Každý někam míří, každý ví, co má dělat.

Letiště Harlington má extrémně složitý systém varování. Každá z asi padesáti různých sirén, znamená něco jiného. Ohrožení civilistů, letecký útok, bombardování. Každá letka má svoji sirénu, která jí dává vědět, když se má připravit k boji.

Ve vzduchu se vznáší řev snad dvaceti sirén. S jistotou rozpoznávám pouze jednu. Tu, která volá Sokoly do boje.

Přibíhá ke mně nějaká žena, tuším, že se jmenuje Madison. „Pohněte sebou vy dva. To je naše siréna."

„My to slyšíme Mad!" Renny se pokouší přeřvat sirény, ale je ho sotva slyšet.

Společně se rozbíháme ke druhé ranveji, kde se Sokoli shromažďují. Není to daleko, ale zpomalují nás ty hnusné, všudypřítomné zdi. Musíme je přeskakovat a i když měří na výšku jen asi metr, je to docela náročné.

Několikrát nás zastaví nějaký nováček, který neví kudy kam. Od mého příchodu se Sokoli žádné další posily nedostali. Před měsícem se nehlásil vůbec nikdo a prvního května, tedy včera se přidala jediná dobrovolnice k Supům.

I tak je tu stále dost zmatených vojáků ve výcviku, které Madison neomylně posílá tam, kde mají být.

„Běž na pětku. Ne, ty se vrať na čtvrtou. Najdi kapitána Morrise, bude v hlavní budově. Ty máš jít na dvanáctku. Dělej, na osmé už tě čekají." Vykřikuje na zbloudilé vojáky, kteří se poslušně vydávají tam, kam je poslala.

Konečně dobíháme na dvojku. Tady to vypadá pokud možno ještě znepokojivěji, než všude jinde.

Z druhé ranveje je dobře vidět na ostatních jedenáct. Každá ranvej patří jedné letce. Pak je tu samozřejmě třináctá ranvej, která se nepoužívá od dob krále Camerona. Tedy už třicet let.

Za každou ranvejí stojí obří hangár. Jejich gigantická vrata se zrovna odsouvají a ven vyjíždějí první stíhačky.

Teprve při pohledu na desítky stíhaček, opouštějících hangáry a vojáky, kteří se u nich shromažďují, mi to konečně dochází. Tohle už není cvičení. Tohle je chystání do boje.

Jako poslední se k Sokolům přidává Gavin a kapitán Fletcher.

„To jste jako všichni?" ptá se nevěřícně kapitán. Z čtyřicetičlenné jednotky tu stojí patnáct lidí.

„No, to se nedá nic dělat. Všichni podle zavedenejch pořádků. Kdo z vás tu nemá svoji dvojku nebo jedničku?"

Stíhačky létají ve dvojicích. Číslo jedna většinou útočí a číslo dva ho kryje.

Do vzduchu se zvedá několik rukou. Fletcher posílá existující dvojice k letounům. Na místě nás zůstává šest.

„Tak se na to podíváme. Halworsen se spojí s Pielsem, jako jeho dvojka. Taylorová, ty dohlídneš na Renny, myslím to vážně Madison. On bude tvoje jednička." Madison se mračí, ale nemůže neuposlechnout rozkaz. „Gavine, tobě bude dělat dvojku Casper."

Zalapám po dechu. O Gavinovi se obecně ví, že je pokaždé v první linii. Mám za sebou dvouměsíční výcvik. Zvládnu tu věc dostat do vzduchu, ale nějaký bojový manévry? To fakt nezvládnu.