Zakázaný bratr

Smlouva s ďáblem

Je ráno. Na začátek června je příšerně chladno. Sokoli klepou kosu na druhé ranveji a vypadá to, že ještě dlouho budou, protože denní šichta jen tak nezačne. Docela závidím nováčkům ve výcviku, kteří už dávno odešli na výuku.

„Tak kde je ten můj zatracenej bratránek?" brblá Renny, který už dobrých dvacet minut poskakuje z nohy na nohu, aby ve svých zkrácených maskáčích nezmrznul.

„Spíš kde je Gavin," namítá někdo, „ten chodí vždycky v čas."

„Tak to dneska nevidím," uchechtává se Renny, „včera byl v hospodě, takže dneska přijde pozdějc, pokud vůbec."

„Podle mě nepřijde vůbec," říká někdo a já už tuším, k čemu se schyluje.

„Vsaďte se, že se do oběda neukáže," vykřikuje někdo jiný.

Dalších deset minut se Sokoli hromadně sází o to, jestli má Gavin kocovinu. Renny rozdává sázenky a všímám si, že odmítá několik sázek.

„Já jim to prostě nevymluvím," říká mi Renny, když kontroluje sázenky, „furt se chtěj sázet o to, jakou holku sbalíš. Zajímavý je, že je napadaj takový blbosti, ale na tu jedinou správnou možnost nepřijdou. Nesnáším sázky na vztahy."

„To je to pořád nepřešlo?" ptám se pobaveně. Je zvláštní, že mě ani nevadí. Spíš mi přijde vtipné, jak si mě párují s každou ženou v okolí a ani je nenapadne, že nejsem na holky.

„Ne, ještě ne, spíš naopak," ušklíbá se Renny a cpe si sázenky do kapes maskáčů, „doufám, že se Gavin ukáže co nejdřív, protože jestli budu muset všechny vyplatit, tak budu do konce měsíce úplně švorc."

Něco mě napadá. „Tak jim ty sázky povol."

„Co?"

„Když všichni najednou prohrajou, třeba je to odradí sázet na cizí vztahy," navrhuju, „a taky na tom dost vyděláš."

Než to však Renny stačí realizovat, objevuje se Gavin. Vypadá, jako by celou noc nespal, ale je víceméně schopný fungovat.

„Zase jste sázeli, vy pitomci?" brblá Gavin, když si Sokoli mezi sebou předávají peníze, „vás to nikdy nepřejde, co? John přijde později, tak zatím začneme rozcvičkou. Všichni třicet dřepů a dvacet kliků a ti, co sázeli, si dají navíc dvě kolečka kolem ranveje. A dělejte!"

Když sázející s reptáním vybíhají podél ranveje, zůstáváme na místě čtyři. Renny vypadá, že mu běhání ani tolik nevadí, hlavně když mu není zima. Než se poslední dovlečou na konec druhého okruhu, všichni už mají doklikováno a Gavin začíná kontrolovat docházku.

„Člověk ti je na chvíli nechá na starost a už se polovina z nich tváří, že za chvíli chcípne," ozývá se nám za zady známý hlas. Za námi stojí kapitán Fletcher. Tváří se vážně a na čele se mu objevila vráska, kterou my ostatní vídáme jen v případě, že se děje něco hodně závažného. „Jen klidně pokračuj," říká Fletcher, když Gavin přestává kontrolovat dnešní stav, „ještě mi je chvíli pohlídej. Ale potřebuju si půjčit Caspera."

„Jasně,"říká Gavin zaraženě a kývá na mě, ať jdu, „děje se něco?"

„Nic, co by se týkalo tebe. Prozatím. Ty pojď."

Nezbývá mi, než poslechnut. Cítím na sobě nechápavé pohledy svých kolegů. Ani já nechápu, co se děje a kapitán nevypadá, že by to hodlal vysvětlit.

„Takže, mladej, musíme si promluvit," začína kapitán Fletcher, když jsme z doslechu, „máš alespoň tušení, co se děje?"

„Ne."