Zakázaný bratr

Mezilidské vztahy

Pokud někdy přijdete do centra sekty Dvanácti apoštolů na nebi, najdete u vchodu Knihu zhřešilých. Jsou tam zaznamenána jména všech, kteří v přítomnosti někoho ze sektářů, řekl sprosté slovo. Seznam je dělený do šesti oddílů, podle vážnosti hříchu. Do prvního se dostanete za každé zakašlání, do třetí třeba za krádež a tak dále. V pátém oddílu najdete třeba Johna Elvise Patcchocka – masového vraha, který před lety vyvraždil mateřskou školku. Ač se to nezdá, pro sektáře existuje něco ještě horšího, než je masová vražda. Proto je tu taky šestý oddíl, ve kterém mám zarezervované místo já. Je to důkaz toho, že jsem se dopustil toho nejpříšernějšího provinění, oproti kterému je masová vražda jen nepatrným hříškem.

Stalo se to týden po mých čtrnáctých narozeninách. Máma mě viděla líbat se s jedním klukem. Vlastně se divím, že se mi to povedlo tak dlouho utajit.

Začalo to už v dětství. Většina mých vrstevníků měla ve školce tajnou dětskou lásku, ale já jediný byl tajně zamilovaný do kluka. No, tajně. Tajný to moc nebylo, když si toho všiml i můj táta. On to chápal. Věděl, že jsem jiný a že s tím nic nenadělá.

Já a můj kamarád Felix jsme byli nerozluční. V očích všech okolo jsme byli nejlepší přátelé. Jenom můj táta a Felixovi rodiče věděli, že to není tak úplně pravda. Samozřejmě, že nám to nemohlo vydržet dlouho. Felixova rodina pocházela z Madridu a místní je moc nemuseli. Chtěli se přestěhovat hned, jak se otevřou hranice. A pak přišel nálet...

Druhá tajná láska přišla v Calais, když jsme se stěhovali na ostrovy. Chvíli jsem strávil s nějakým klukem v Denveru a nakonec přišla konečná štace. Londýn.

Když máma zjistila, že jsem gay, řádila jako saň. Tou dobou už byla čtvrtý rok v té divné sektě. Udělala mi dvouhodinové (a to nepřeháním) kázání o tom, jak se to příčí přírodě a Bohu a tak dále. Připomněl jsem jí, že pokud by Bůh nechtěl, aby lidi byli teplí, tak by stačilo je teplý neudělat. Naštvala se ještě víc. Obzvlášť, když jsem jí řekl, že podle Ježíše máme milovat bližního svého. A ten kluk, se kterým jsem se líbal je přeci taky můj bližní, ne?

Ve stručnosti. Máma mě kvůli tomu vyhodila z domu.

*

„Rocas, Mellington. Teda takovej bordel jsem už pěkně dlouho neviděl. Víte vy vůbec, co znamená slovo uklízet?" ptá se kapitán Fletcher. No, vzhledem k tomu, co jsme dělali v čase určeném na úklid, je celkem jasné, že jsme uklidit nestihli.

„Sme to nějak nestihli," mumlám rozpačitě.

„A co jste teda dělali?"

Vážně to chcete vědět? Vážně?

„Byli jsme na dvanáctý ranveji a povídali si," tvrdí Dean a trochu se červená.

„Neříkej. Mě došlo, že jste se tam nešli líbat," říká ironicky Fletcher. Renny, který stojí kousek od něj, červená v obličeji a uhýbá pohledem.

„No, tak dál. Owl. Já věděl, že jsi bordelář, bratránku, ale tohle? Takovej svinec je moc i na tebe. Ty ses na to taky vybodnul, co?"

„Volal jsem si s Foxi," odsekává Renny, „neměl jsem čas."

„A nekecáš tak trochu? Když si vy dva voláte, je to slyšet po celým bloku a já včera nic neslyšel."

Renny se dívá do země. To je divné, vypadá to, jako by se za něco styděl. To se mu vůbec nepodobá.

„Já vím, že to všecky na bloku sere, tak jsem se odklidil na letiště. Seděl jsem před druhým hangárem. A... no, viděl jsem něco, co jsem vidět nechtěl."