Zakázaný bratr

Teorie lemura

„Hej, Rocasi!"

U stolu Sokolů se zastavuje nováček ve výcviku. Znuděně zvedám hlavu a znechuceně zjišťuju, že je to Jim Blacksley. Ten hajzlík, co je v jedné skupině s Deanem.

„Bejt tebou, dával bych si pozor. Z místní zologický prej utekli dva lemuři."

„Vifič, blbečku," štěká na něj Madison Taylerová, která sedí vedle mě.

„Jako bacha na ně, někde jsem slyšel, že prej koušou a je..."

„TY ZMRDE!!" se zaťatými pěstmi vyskakuju ze židle, ale Madison a Dean mě stahují zpět. Celá jídelna se válí smíchy.

Lemur je malé zvíře vzdáleně podobné opici velké asi jako větší kočka. Kdysi žil jen na Madagaskaru, ale během pokusů o udržení druhu se rozšířil i do jiných oblastí. Je to víceméně nekonfliktní zvíře, které se od lidí drží dál. Většinu svého času tráví někde ve větvích stromů, kde okusuje listy, bobule a hmyz. I já, ačkoli jsem v zoo nikdy nebyl a při biologii jsem spal, vím, jak zhruba takový lemur vypadá. Jsem si celkem jistý, že nemá protáhlou hlavu, která je větší, než tělo, ostnatou páteř, šavlovité zuby a několika centimetrové drápy už vůbec ne.

Včera ráno vydala CSI oficiální vyjádření k tomu, co se stalo na poslední výpravě mě, Chua a Abigail. Podle nich Abigail smrtelně zranil lemur.

Ano, to je vážně oficiální verze. Taky jsem na to civěl, (jak se říká mezi Sokoly) jak Renny na úklid.

Proč zrovna lemur, to nevím. Nejsem si ani jistý, jestli na tom ostrově žili. Prý se tam kdysi rozšířili při pokusu o záchranu několika vymírajících druhů, ale jistě to nevím. Každopádně harlingtonským letcům to jako vysvětlení stačilo. Po letišti se rychlostí blesku rozšířila zpráva, že žádné příšery se nekonaly, že jen ten blbec Rocas nepozná opici (ale za to ví, že lemur není opice). A ta panovačná holka? Žádná škoda. Člověk, který se nechá zabít lemurem je pro lidský genofond postradatelný. Starej dobrej darwinismus, že?

„Bejt tebou, dávám si na ně pozor," provokuje dál Blacksley, „oni jsou teda úplně neškodný, ale víš, že už i někoho zakousli? Jako, ta holka by..."

Někomu od mého stolu povolují nervy. Jimův proslov přerušuje toust s pomazánkou, který se mu naplácává na obličej. Jak se snaží vyhnout, podkluzují mu boty na výjimečně vytřené podlaze a on se rozplácává na zemi.

Celá jídelna se znovu hroutí smíchy. Všichni letci se smějí. Tedy, až na jednoho.

Jak snídaně pomalu končí, jídelna se vyprazdňuje. Dean se zvedá a spolu s ostatními nováčky míří na výcvik. Většina Sokolů už odešla, i když do ranního nástupu je ještě deset minut času. Já ještě zůstávám. Nimrám se v misce cereálií. Nikdy neměly kdovíjakou chuť, ale dnes se mi zdá, že jsou snad z papíru.

Někdo se zastavuje u druhého stolu přímo proti mně. „Caspere?"

„Nemám čas," mumlám sklesle. Nechci se s ním bavit. Nemůžu mu říct, co chce vědět.

„Tak si ho udělej!"

Zaťatými pěstmi se opírá o stůl. Takhle rozčíleného jsem ho nikdy neviděl.

Zvedám se od stolu a odnáším svoji misku mezi ostatní špinavé nádobí. Zastupuje mi cestu.

„Oficiální vyjádření máš, co ještě chceš?" Co by asi mohl chtít? Pravdu, co jiného?

„Seru ti na oficiální vyjádření!!" vykřikuje Patrick a prudce do mě strká. Miska se s rachotem tříští o zem.

„Nech mě bejt!" štěkám na něj a pokouším se ho odstrčit. Klidně si s ním promluvím, ale ne když na mě řve. Jistě, má důvod být naštvaný, ale to já konec konců taky.