Zakázaný bratr

Spolubydlící

Stojím společně s ostatními Sokoly na hlavním nádvoří. Je prvního a zase probíhá nábor nováčků do výcviku.

Dnes jich výběrem prošlo šest. To je poměrně dost. Jak se během minulých let ukázalo, den, kdy přijali mě, byl výjimečný. Někdy se nepřihlásí nikdo, jindy třeba jen dva. Proto se letky ve výběru střídají. Dnes jsou na řadě Supi, Sokoli, Orli, Albatrosi, Káňata a Kondoři. První je na řadě samozřejmě kapitánka Weltrová, Fletcher vybírá hned po ní.

Mě to příliš nezajímá. Je mi jedno, koho vezmou jako náhradu za Joea a Sally. Napadá mě, jestli i před třemi roky, když Fletcher říkal moje jméno, tu někdo přemýšlel nad tím, že mám být náhradou za jeho kamaráda.

Fletcher a Gavin se tiše hádají až do poslední chvíle. Pravda, není moc z čeho vybírat. Jedna černošská dívka, kterou si vybírá Weltrová, chlápek kolem čtyřicítky, dva Japonci a dva nervózní puberťáci.

Mračím se na jednoho z nich. Už jsem ho viděl, napadá mě. Já ho znám!

„Mellington Dean, Sokoli," říká kapitán Fletcher, což mě vytrhuje ze zamyšlení. Od hloučku se odděluje jeden z puberťáků. Je to ustrašený štíhlý kluk, o něco mladší a menší než já. Má rozcuchané trochu zvlněné plavé vlasy a zelené oči. Vypadá dost vyděšeně a moc toho nenamluví. Když už z něj Gavin dostává pár slov, všímám si, že má trochu přízvuk.

„Gavine, provedeš Deana po letišti, jasné?"

„Jasně," odpovídá Gavin, „mám ho pak nechat rovnou v kasárnách? A mimochodem, kde bude bydlet?"

„Kasárny jsou po tom maléru v zimě přeplněný," říká kapitán Fletcher po krátkém přemýšlení.

Matně si vzpomínám, že druhý blok kasáren je v rekonstrukci po tom, co v zimě někdo omylem podpálil horní dvě patra.

„Dokud se dvojka neopraví, bude muset spát u Caspera."

„To se líp vyspí na vrátnici," podotýká někdo. Rudnu. Už nejmíň dvacetkrát mi uprostřed noci někdo mlátil na dveře, kvůli rušení nočního klidu. Nedělám to sice naschvál, ale to se ve tři ráno vysvětluje dost špatně. Skoro každou noc mám noční můry. Šance, že se Dean vyspí, aniž bych ho třikrát za noc vzbudil, se rovná nule.

„Jiná možnost není," krčí rameny Fletcher a chytá mě za paži, „Mellingtone, tohle je Casper. Budete spolu bydlet, dokud se neuvolní třetí blok. Pak se přestěhuješ někam, kde v noci nikdo neřve."

Znovu rudnu a všímám si, že Dean taky.

*

„Máš tu skříň u okna a levou skříňku v koupelně," říkám suše, když se můj nový spolubydlící dostavuje na ubikaci. Jen kývá a sedne si na postel. Na Joovu postel.

Jdu si do koupelny umýt ruce, ještě špinavé od strojního oleje, který jsme ráno dolévali do stíhaček. Když se vracím, Dean zkoumá pokoj. Je mi jedno, že se dívá na moje věci chaoticky rozházené po celé místnosti, ale vadí mi, že stojí u poličky. Na poličce je, jako na jediném místě, uklizeno. Stojí na ní jen Joův talisman – dřevěný šachový kůň.

„Nech to bejt!" štěkám na něj.

Vyděšeně uskakuje. „P... promiň." mumlá a rychle si sedá zpátky na postel.

Vrhám po něm naštvaný pohled a jdu hodit do pračky ručník zasviněný od strojního oleje. Když se vracím, Dean stále sedí na posteli a něco drží v ruce. Nevěnuju mu pozornost, dokud sám nepromluví.