Zakázaný bratr

Když géniovi bouchnou saze

„Je to blb," konstatuje Renny mezi prvním a druhým panákem vodky.

„Hlavně, že ty jsi tak chytrej," ušklíbá se Gavin, „liješ si vodku do nosu!"

„Já to myslel jinak," namítá Renny, zatímco se pokouší vylít si alkohol z nosní dírky, „ můžeš mu říct cokoli a on je stojí a čumí. Takhle tu dlouho nevydrží."

„No a?" od vedlejšího stolu se k nám obrací skupinka Sokolů. „Stejně tu nemá co dělat."

„Prošel vstupním testem, takže sem patří," připomíná okamžitě Dean.

„To sem si myslel taky," říká jeden z těch od vedlejšího stolu, „ale našel jsem jeho test. Nedělal fyzickou část."

„To přece nejde," namítám nechápavě. Nejde se sem dostat jinak, než přes čtyři zkoušky.

„Ale jde. Pokud máš protekci, tak jo."

„Tohle bych mu tak úplně nevyčítal," vkládá se do toho Renny, který má zrovna prst vražený do nosu až po druhý kloub. Nepochybně hledá zbytky vodky. „Abys moh mít protekci, musíš nejdřív sehnat někoho, kdo se za tebe zaručí a velitele, kterýmu nebude vadit, žes podváděl. Takže to spíš jdo omlátit o hlavu tomu, kdo se za něj zaručil."

A to je další věc, kterou mi hlava nebere. Proč by sakra Fletcher přijímal člověka s protekcí? Zrovna on?

„Tak za Sama by se zaručil jenom idiot," odfrkávám.

„Podle mě ho sem natáh profesor Craig," přemýšlí nahlas Renny, „ je to tak asi jedinej člověk, co se s ním baví."

„To je blbost," namítá někdo o vedlejšího stolu, „ zaručit se může jen důstojník, nebo někdo, kdo má dlouhou službu. Craig není ani to ani to."        

„Takovýho totálního magora sem moh vzít jen další totální magor," krčí rameny jeden ze Sokolů, který už je kapičku pod parou.

„Není to magor," oponuje Gavin, „jak to můžeš říct, když ho vůbec neznáš."

„Nepotřebuju ho znát," odfrkává někdo jiný, „ je to povýšenej kretén, kerej si vo sobě myslí bůhví co. Proč asi nemá spolubydlícího? Nikdo s nim bydlet nechce. Ani nejí u nás v jídelně, není mu to dost dobrý. Tuhle ho kluci z výcviku pozvali, aby se s nima šel koupat do řeky, myslíte, že šel? Myslí si vo sobě kdoví co, ale tady nejni u sebe ve Skotsku, aby tu každej dělal, co von chce."

„Tak tohle poslouchat nebudu," Gavin mlátí rukou do stolu, až se jeho prázdný půllitr kácí na bok, „to se vám to kritizuje, co? Když hovno víte!" Vztekle se otáčí a odchází pryč. Ve dveřích se ještě zaráží a obrací se na nás.

„A mimochodem, ten idiot, co se za něj zaručil, jsem byl já!"

*

Nudím se. Dneska jsem nemohl spát, tak jsem šel na snídani skoro o hodinu dřív. Takže tu dřepím a znuděně civím do stropu, protože tu není vůbec co dělat. Kromě mě tu je jen pár Kondorů, několik Volavek a jeden voják od Poštolek, který tu nejspíš včera usnul a nikdo ho nevyhodil. Ke své smůle nesedím u stolu své letky sám. Na druhé straně stolu okusuje okraj své topinky Sam Perkins.

Není sám. Vedle něj sedí Jeremy Craig a tiše se o něčem baví.

„Hele, jestli nechceš, nemusíš. Zvládnu to sám,"říká zrovna Craig. Ne že bych poslouchal, ale není tu co jiného dělat a taky jsem bývalý špion. A kdo je jednou špion, jím už nikdy tak úplně být nepřestane.