Zakázaný bratr

Rozhovory

„Tak, lidičky, máme malér," říká spokojeně kapitán Fletcher.

„Jak jako my?" diví se Gavin, který už samozřejmě ví, o co jde, „copak za to můžeme my? Já ji snad ztratil? Nebo ty? Nebo někdo z nás?"

Fletcher se řehtá. „Ty o ztrácení moc nemluv. Zamotáš se i v metru."

„Ty máš co říkat. Už jsi našel ty ponožky, cos ztratil před dekádou?"

„Já je neztratil. Ukradli mi je."

„Jo, to určitě."

„Neser, Gavine."

„Já že tě seru? A odkdy?"

„Odvždycky."

„Jo a proto jsi kvůli mně tenkrát vyrazil Alvinovi zuby?"

„Částečně. Ale hlavně proto, že..."

„TAK DOST!!!" Madison vyskakuje ze židle a zlostně mlátí pěstí o stůl. „Hádat se můžete jindy! O co teda sakra jde?!"

Fletcher s odpovědí nespěchá. Nejdřív si do hrnku nalévá kafe a pobaveně sleduje Sokoly, kterým Madisonina rána rozlila jejich ranní dávku kofeinu.

„Stalo se to, že z vesmírného střediska zmizela Nyamh. Víte, kdo to je, že jo? Prostě se vypařila. A spolu s ní zmizela jedna stážistka. Farmerová se jmenuje. A to není všechno, zjistilo se, že zmizely spisy Gondaly. Ale ty chybějí už pěknou dobu. Abychom si to shrnuli: zmizela jediná živá mimozemšťanka, kterou kdy kdo viděl a vypařily se jediný výpočty, umožňující rychlý mezihvězdný cestování."

„To už zní jako problém," zívá Renny, který byl včera skoro do půlnoci v hospodě a stejně jako my ostatní netuší, co jsou to spisy Gondaly a je mu to jedno.

„Jo, je to problém. Vláda chce nasadit letectvo. Pokud mají u sebe spisy Gondaly, určitě je budou chtít využít. Pokud si něco sesmolí a pokusí se s tím vzlétnout, máme jim v tom zabránit."

„Nic vezlym šéfe," říká Renny, zatímco jazykem loví cosi za svou šestou stoličkou, „ale není mezihvězdná loď krapet rychlá na naše stíhačky? Já jen, že by nám to musely předem nahlásit, aby sme se vo něco mohli aspoň pokusit. A aj tak bysme jim mohli tak leda zamávat."

Fletcher obrací oči v sloup. „To já vím. Ví to asi každej, kdo má v hlavě mozek. I když možná i každej, komu mozek už dávno odumřel, jak se tak na tebe koukám."

*

Moje nálada je na nule. V DZZK už jsem skoro rok a půl a za tu dobu jsme se sešli asi šestkrát. Nebo spíš mě jen šestkrát pozvali. Často se totiž scházeli jen důstojníci. Pomocí odesílání anonymů se spolku povedlo nechat prověřit a poté zavřít několik Zeckových podniků, ale pořád je to málo. Na drtivou většinu z nich nejde najít nic, na co by šla poslat kontrola. Zecka vývoj situace pořádně rozzuřil, ale to je tak všechno. Na to, abychom se ho zbavili, potřebujeme rozhodně víc.

Sedím na své posteli v ubikaci a mrzutě prohledávám materiály o tavení kovu a porovnávám to se záznamy z jedné Zeckem vlastněné firmy. Jak se zdá, kromě krátkých pauz na oběd se podnik ničím neprovinil.

„CASPERE!"

Házím papíry za postel, když do místnosti vráží Joe.

„Neřvi," brblám, když hlučně práská dveřmi.

„Víš, co se stalo?" volá nadšeně.

Pozorně si prohlížím celou scénu a zaměřuju se na dveře. „Jo, vyrazil jsi jeden pant."