WHIE

9

„Hezký den, Ano,..."
„Ahoj, Elijahu."
„Jak se dnes cítíš?"
„Celkem na nic..."
„Ericova léčba zabírá, co?" Zazubí se.
„Jo, asi jo..." zašeptám téměř neslyšně. Ležím tiše na posteli a sleduji strop. Nad ničím nepřemýšlím, neuvažuji, jen prostě ležím.
„Víš, napadlo mě," odhodlá se Elijah opět promluvit, jakmile vše zkontroluje „jestli nepotřebuješ...nějakého psychiatra. Mohl bych to zařídit, pokud bys chtěla..."
„Ne, to...to není nutný...spíš někoho, kdo by mě naučil znovu psát? A kreslit..."
„Psát?"
„Jo...neudržím v ruce ani tužku, terapeutka o tom prý s tebou už mluvila..."
„Jo, něco zmínila." Odmlčí se krátce a přistoupí ke mně. „Můžu?" Kývne k mým zápěstím a já pomalu přikývnu. Začne je pomalu jemně promačkávat. „Rentgen jste ráno dělaly?" „Jo," zašeptám. „Mrknu na to, dobře?" Podívá se mi do očí, pousměje se a pohladí mě jemně po ruce. „Přišly konečné výsledky z laboratoře, ohledně té krve..." „A? Co mi teda je?"
„Máš protilátky anti-A i anti-B....ale máš také oba antigeny, A i B."
„Nevím, co to znamená, ale...mám krevní skupinu AB+, tak by to vysvětlovalo ne?"
„Ne...skupina AB má oba antigeny, A i B, ale nemá žádné protilátky. Obě protilátky, má skupina 0. Podle všech výsledků...jsi skupina AB+ i 0-."
„Co to je za blbost," zasměju se a pomalu se s námahou posadím. Zachvějí se mi při tom ruce, jak v nich stále nemám sílu. „Máte to nějaké pokažené ne? Je to blbost, to přece není možné...nebo je?" „Není...teda...u tebe to tak je." „Co to pro mě znamená?" „To netuším...měla jsi být už dávno mrtvá. Ty pokusy asi zapříčinily to, že můžeš mít dvě krevní skupiny zaráz. Neptej se mě jak, Eric bude vědět víc..." „Dorazí?"
„Měl by..."
„Měl by?"
„Hele, Ano-.." posadí se na kraj mé postele.
„Jenom An, prosím. Nemám ráda, když mi někdo říká Ano..."
„Dobře, promiň. Tak tedy...An...musíš pochopit, že Eric to nemá jednoduché."
„To já chápu, ale-"
„Nechej mě domluvit. Dělá všechno pro to, aby uchránil stovky lidí před tvým otcem. Nemysli si, ne všichni byli pro tvou záchranu, ne každý s tím souhlasí...znám lidi, hodné lidi, kteří jsou schopni tě zabít na potkání, protože jsi Whieova dcera. Eric se snaží a jde mu to dobře. Je to hodnej chlap, snaží se ti pomoct, tak na něj, prosím tě, netlač. Nemá furt čas kolem tebe pobíhat jak kolem nějaké své malé sestřičky. Necháš ho dělat svou práci, nebudeš se mu do toho plést a přísahám, že jestli zjistím, že plánuješ něco proti komukoliv z našich lidí, že nás plánuješ zradit...tak se o tebe osobně postarám." Poslední slova mi šeptá jen pár centimetrů od tváře. Podívám se mu naštvaně do očí. „Nesuď lidi podle jména." Vyštěknu. „Tvůj otec snad nebyl hajzl?! Nepřišel jsi náhadou na svět tak, že znásilnil tvou matku? Hmm?" Elijah mě pevně chytne za zápěstí a praští se mnou o postel. Přístroje začnou pípat, jak se mi odpojila kapačka. Dívám se mu zpříma do očí. „Takhle mluvit nebudeš." Procedí skrz zuby. „Jen bráním své jméno." Syknu naštvaně a snažím se vymanit ze sevření.
„Bráníš svého otce. Muže, který zabil stovky lidí, zabíjí děti, nevinné, nechá své muže znásilňovat ženy, dívky, obchoduje s nimi,...tohle bráníš."
„Jdi ode mě pryč."
„Možná že nejsi tak svatá jak se tváříš, co? Jsi v neustálém kontaktu s tvým tatíčkem, jsi jenom zvěd."
„Vůbec ničemu nerozumíš!" Snažím se marně zvednout slabou ruku.
„Být tebou odsud vypadnu hned, jak to půjde. Tady ti to tvé divadlo kromě Banea nikdo nežere. Jsi falešná mrcha, která to ani neumí zahrát." Nahrnou se mi slzy do očí a sklopím pohled. Ze všech sil vymrštím nohu a kopnu Elijaha do boku. Zkroutím se od bolesti, jak mi křupne při pohybu v zápěstí, za které mě Elijah držel. Vyhrknou mi okamžitě slzy. Dveře do místnosti se rozrazí, Elijah ode mě pohotově odskočí a odhalí Erica ve dveřích. Vrhne se k Elijahovi, dá mu pěstí a chytne ho silně pod krkem. „Drž se od ní dál, rozumíš?! Ještě jednou na ni sáhneš a takhle milosrdný nebudu." Strčí ho silně ke zdi. Elijah do ní narazí a podívá se pomalu na Erica. Stéká mu proužek krve z nosu. „A teď vypadni." Sykne Eric a ujistí se, že Elijah odejde. Jakmile je pryč, vrhne se Eric ke mně. „Suze, jsi v pořádku? Ublížil ti? Co ti udělal?" Zvedne mi jemně bradu a podívá se mi do uslzených očí. Začne mě rychle celou prohlížet. „Zápěstí..." šeptnu plačtivě. „Bolí to jak kráva..." podívám se pomalu ke svému pravému zápěstí. Začíná rychle nabírat modrou barvu a otékat. Eric se jemně zápěstí dotkne, v rychlosti jej chytne, pohne s ním a ucítím, jak mi zápěstí naskočí zpátky na své místo. „Kurva...." vzlyknu od bolesti a schoulím se do klubíčka. Rozechvěju se celá. „To jsi mě nemohl upozornit?" Procedím skrz zaťaté zuby. „Promiň," zašeptá a pohladí mě jemně po vlasech. „Musel jsem to udělat rychle..." Podívám se mu pomalu do očí. Má je ustarané a smutné. „Měl jsem tušit, že se o něco pokusí...je to moje vina, měl jsem to čekat." „Je hodně tvých lidí takových?" Šeptnu tiše. Odpoví mi mlčením. Pomalu si rozepne sako a sjede si s povzdechem dlaní po obličeji. „Pojď..." zašeptá po chvíli a zvedne se, zapne si znovu sako a natáhne ke mně ruku. „Pojď...?" Odpovím nechápavě.
„Vezmu tě k sobě domů, tam budeš v bezpečí..."
„Cože? Ericu ne, to v žádném případě, t-"
„To nebyla otázka..."
„Jak můžu vědět, že ti můžu věřit?"
„Cože?" Zašeptá ublíženě.
„Já...neber to špatně, ale přece jenom jsi mě napsal na službu, při které jsem musela obsluhovat svého otce...a díky tomu jsem tady..."
„Ty jsi ale žádné mafiány obsluhovat neměla a už vůbec ne tvého otce, Suze...měla jsi službu na rozlučku se svobodou..."
„A neověřil sis pak, co se doopravdy stalo?" Podívám se do jeho očí zkoumavě. „To jsi teda mizerný šéf..."
„Vím, co se stalo...jen jsem nevěděl, že Wein dokáže být tak nebezpečný." Procedil skrz zuby.
„Huh?"
„Wein. John. Ten můj...rádoby zástupce. Vím, že dělá pro Whieho, mám ho tam z určitého důvodu,...jen jsem prostě netušil..."
„Už na to nemysli. Už se stalo..."
„Muselo to být pro tebe strašné, setkání s tvým tátou..."
„Bylo to horší, než si myslíš..." zašeptám si pro sebe.