WHIE

37

Ana Suze

Pomalu dojíždíme k domu. Auto začne zpomalovat, až nakonec zastaví. Nesvítí se v něm. I tak s Liamem tušíme, že v něm někdo je. Vyměníme si pohled. Po chvíli se mu podívám zpátky do očí. „Tak máme společné tajemství?" Zeptá se tiše. Pomalu přikývnu. Nevím, co na to říct. Teď, když stojím před Johnovým domem, se cítím provinile. Udělala jsem něco hrozného. Může být však něco tak špatné zároveň to nejkrásnější? Pomalu vystupuji z auta a vydám se směrem ke dveřím. Než je stihnu otevřít, rozletí se dokořán. John si mě okamžitě přitáhne na hruď a políbí mě do vlasů. „Jsi v pořádku?" Zeptá se ustaraně. Několikrát přikývnu. Zachvěji se zimou a tak se od Johna odtáhnu a vejdu rovnou dovnitř. Nevěnuji mu jediný pohled, nedokážu to. Nedokážu se podívat do očí někomu, koho jsem tak moc zradila. Liam to zřejmě cítí nápodobně, bez jediného slova kolem Johna bez zájmu prochází. Oba ihned zamíříme do Johnovy pracovny, kde se jako v jediné místnosti svítí. „Sundej si to," zašeptá Liam jakmile jsme ještě sami. Nechápavě se na něj podívám a posadím se na malý gauč u stěny. Přijmu od Liama oblečení, které mi podává. Dámskou mikinu a tepláky. Usměju se a podívám se mu do očí. Kde to vzal? Mrkne na mě a rty naznačí, že to je pro mně. Ve stejnou chvíli doráží John a zavírá za sebou dveře. Mému novému krásnému oblečení nevěnuje pozornost a tak se tiše převléknu. „Musíme být tiše...Cora spí," kývne na obrazovku před sebou, kde jde Cora vidět na kameře. „Ty jsi ji vzal sem? Zbláznil ses?" Sykne Liam nevěřícně. Mezitím si již rozepínám boty a skopávám je na zem. Aaaa, to je úleva. Konečně žádná bolest. Na malíčcích na mě vykouknou dva malé puchýřky. Pokroutím nad tím mírně hlavou a obléknu si tepláky. Vše mi padne jak ulité. „Chvíli po tom, co jste odjeli, přijel za tátou Tom," zavrčí John naštvaně. Okamžitě k němu zvednu pohled. „Ukázalo se, že jsou v kontaktu už dlouho...nebylo to tak, že by byl táta s Opozicí, to ne...bavili se jako otec se synem." Procedí skrz zuby.
„Je to jeho syn, Johne..." řeknu opatrně.
„Já vím, tohle jsem čekal...jenže oni se začali bavit o tobě. A ten kretén otec mu řekl, že u něj již nějakou dobu bydlíš, na což Tom okamžitě zabral...hledá tě," podívá se na mě.
„Já vím...u Welhmarta byl Eric. Přidal se k nim," podívám se z Johna na Liama.
„To je idiot," povzdechne si Liam a prohrábne si vlasy. „Taky mě tam hledal...a nějak se tím netajil," pokrčím rameny.
„To vyřešíme potom...máte ty dokumenty?" Zeptá se John. Liam přikývne a ze saka vytáhne flashku. „Tohle počká, měli bychom vypadnout." Podívám se na ně. „Odjedeme ráno," rozhodne John. „Ne, to může být už pozdě...pokud jsi vzal Coru s sebou, budou ji hledat. Frederic to nenechá jen tak. Jsme od něj kousek, je jen otázka času, než nás najdou."
„Do rána to nestihnou," stojí si John za svým.
„Jasně, o tvůj krk totiž nejde...tatíček by tě z toho vytáhl," podívám se mu do očí. „Ana má pravdu, Johne," přidá se Liam. „Není tu bezpečno..."
„A kam chcete jako jít? Do Itálie můžeme odletět nejdříve zítra večer..."
„Já nikam nepoletím," pronesu najednou. Místností se roznese ticho a oba se na mě otočí. „Nemůžu. Ztratíme tím hrozně moc času, musíme získat další informace, další výhodu."
„Jak jinak chceš Coru dostat do Itálie, An?" Zasměje se John. Povzdechnu si a snažím se něco vymyslet. Jak? Jak ji tam dostat? Rozdělit se nemůžeme, už tak jsme dost oslabení. Nemůžeme však ani nikomu důvěřovat. Jediná možnost tedy je, aby si pro ni Lautence přijela sama. Přejedu pohledem po místnosti a nadechnu se, abych to řekla. Můj pohled se však zastaví na monitoru, kde je přenos z kamery z Coriného pokoje. Je v něm několik mužů a tahají Coru z postele. „Ne..." zděsím se vyběhnu rychle z pracovny ven. Vybíhám schody do patra a rozrážím rychle dveře do místnosti. Jdu pozdě. Cora v místnosti již není, za to Tom s Ericem ano. Oba se na mě prudce otočí. Tomovi se na rtech rozehraje úsměv. „Vítej, sestřičko," usměje se zářivě a udělá ke mně pár kroků. Okamžitě vytahuji zbraň a namířím ji na něj. Eric namíří zbraň na oplátku na mě. Podívám se mu krátce do očí. Je v nich zlost. „Neoslovuj mě tak." Vyštěknu na Toma. „Kde je?"
„Na cestě do bezpečí...neboj se, zůstane u Frederica, nejsem hloupý, abych ji zatahoval do věcí, za které nemůže."
„Nevěřím ti." Podívám se mu prudce do očí. Zaslechnu kroky a do místnosti prudce vchází John s Liamem. John mířící na Toma, Liam na svého vlastního bratra.
„Uznej to, Ano. Tuhle válku nevyhraješ."
„Ani ty ne," ušklíbnu se. Tom okamžitě povytáhne obočí. Ve vteřině se vedle nás objeví tucet Tomových mužů. Část z nich zaútočí na Liama, část na Johna. Ozve se několik výstřelů. Sama postřelím dva z nich. Jeden ke mně však přichází zezadu a odzbrojuje mě, stejně jako kluky. Nakonec se všichni tři ocitáme v sevření, ze kterého není úniku. Tom ke mně pomalu přistoupí. „Prý jsi u Welhmarta přišla o hlavní zábavu," podívá se mi do očí a pohladí mě po tváři. Najednou ke mně přistoupí Eric s injekcí v ruce. Začnu sebou okamžitě škubat a kopat nohama. Podaří se mi vyšvihnout nahoru a kopnout Erica do boku. Zavrčí a okamžitě mi to oplatí pěstí. Než se stíhám vzpamatovat, cítím v loketní jamce zabodnutou jehlu, která do mě vpravuje nějakou látku. „Přeji krásný zážitek," zašeptá mi Tom u ucha a jeho muži mě pouští. „Nechte je jít," uchechtne se Tom. Všímám si, jak několik mužů opouští místnost. Vzápětí se mi však obraz zdvojí. Okamžitě se mi podlomí nohy, bezvládně padám dozadu. Tentokrát mě tvrdý náraz neprobudí, právě naopak, celou situaci ještě zhorší. Cítím mravenčení v celém těle, plíce se mi svírají v bolestech, mám potřebu se napít. Rozkašlu se a přetočím se na bok. Cítím, jak se celá chvěju. Okolní svět se mi rozdvojuje a opět spojuje, hlava se mi točí a vnímá vše jinak, než by měla. Obraz se začne zbarvovat do modra a poté do zelena. Cítím se jak na hodně špatné diskotéce. Uvidím, jak se ke mně někdo sklání. Jeho tvář nepoznávám, i přes to, že ji vidím snad pětkrát. Jeho hlas mi v uších působí neskutečnou bolest, která se vrací jako nekonečná ozvěna. Okamžitě mi je jasné, že jsem dostala stejnou látku jako u Welhmarta, jen ve skutečném množství.