WHIE

12

Hlasitá hudba se nesla celým domem. Bylo téměř deset hodin večer a právě tady, v Ericově vile, před více než hodinou začala jedna z jeho party. Byl slyšet smích, podupování na schodech, občas rozbití nějakého skla. Strávila jsem hodinu přesvědčováním sebe sama, zda se na párty ukázat nebo ne. Po ranní hádce s Ericem jsem neměla náladu ho alespoň týden potkat. Nebavilo mě však trávit veškerý svůj čas tady, v jeho ložnici, zavřená jak nějaký křeček. Stála jsem proto teď před zrcadlem v šatně a prohlížela si svůj outfit. Je to už nějakou dobu, co jsem se naposledy v zrcadle viděla a připadala si opravdu krásná. Teď tady stojím a připadám až dokonalá. Bezchybný večerní makeup podtrhuje mou krásu, vlasy mám vyčesané do vysokého ohonu. Své vytetované příjmení na šíji jsem nezakryla, právě naopak. Několikrát jsem si ho v zrcadle prohlédla a právě kvůli němu jsem se rozhodla, že si vlasy vyčešu do culíku, aby vyniklo. Je pravda, že po několika minutách boje s mými vlasy jsem rozhodnutí ihned litovala. Ruce ještě zdaleka neovládám tak dobře, jak bych si přála. Výsledek však vypadá bravurně. Původně jsem přemýšlela, zda si jizvy na těle zamaskovat, či ne. Nakonec jsem usoudila, že bych se za ně neměla stydět, nemám důvod je skrývat. Každým dnem mi připomínaly, že jsem silná a zvládnu překonat samu sebe.
Největší problém mi dělal výběr šatů.
Za Ericovy peníze jsem si objednala spoustu nového oblečení, to nakupování mi samozřejmě nedělalo problém. Rozhodovala jsem se mezi červenými třpytivými mini šaty s chokerem kolem krku a hlubokým výstřihem na zádech a černými uplými midi šaty s odvážným rozparkem, bohatým zdobením na hrudi a krajkovými zády. Nakonec jsem se rozhodla pro červené mini šaty. Dokonale mi kopírovaly linii mého těla, jejich třpyt byl opravdu oslňující. Boty jsem k nim zvolila samozřejmě na podpatku, byly celé černé, se sexy šněrováním vepředu a sahaly mi až těsně po kolena. Dvě stříbrné extravagntní náušnice s rubínovým kamenem ve středu se mi pohupovaly sem a tam. Nakonec jsem ještě zvolila rubínový prsten. Byla jsem nadšená, že se můžu takhle zkrášlit, že se někam chystám. Pohladila jsem se jemně po vlasech, z hluboka se nadechla a došla pomalu ke dveřím z ložnice na chodbu ven. Chvíli jsem se k tomu odhodlávala, nakonec jsem však za kliku zatáhla a vstoupila na chodbu. Všude poblikávala barevná světla, hlasitá hudba naplňovala prostor energií, všude postáváli bavící se lidé. Poprvé jsem vyšla z ložnice v tomto domě, byla jsem proto mírně zmatená. Nacházela jsem se v prvním patře, moc lidí zde nebylo, ale pár se jich našlo. Po mé pravici se nacházely prosklené schody do přízemí, právě ty vedly přímo do centra všeho dění. Lidé o patro níž tančili, bavili se, popíjeli na baru. Moc žen zde nebylo, dokázala jsem napočítat celkem tři beze mě. Erica jsem také nezahlédla, bylo mi to však jedno, potkat jsem ho nechtěla, právě naopak. Doufala jsem, že se mi podaří se mu co nejvíce vyhnout. Nasadila jsem neutrální výraz a zamířila ke schodům. Již teď jsem litovala, že jsem zvolila boty na podpatku. Chodila jsem již bez problémů, občas mne však nohy neposlouchaly. Bolest způsobená zařezáváním se úzkých bot do kůže to nezpříjemňovala. Mohla jsem jen doufat, že boty v průběhu večera rozchodím, nebudou mi dělat problém a obejdu se tak bez puchýřů. Zatím se budu muset tvářit, jako by to byly ty nejpohodlnější boty na světě. Položila jsem pomalu ruku na zábradlí a začala scházet schody. Ucítila jsem na mě pohledy hned několika lidí, někteří si na mě ihned začali ukazovat a něco šuškat. Úspěšně jsem pozornost odignorovala a došla jsem pomalu k baru. Posadila jsem se na vysokou barovou stoličku, div jsem nespadla, a porozhlédla se po místnosti. Všude mezi hosty byli muži z Ericovy ochranky. Bedlivě pozorovali okolí, zdálo se však, že si párty i užívali. Sem tam se některých z nich bavil s hosty, jiný zase postával u okna a kouřil. Setkaly se nám naše pohledy, on ho však rychle odvrátil. „Zdravím, co si dáš?" Ozvalo se radostné zvolání. Leknutím jsem sebou trhla a otočila hlavou k barmanovi, který mě vyděsil. „Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit...jsem Scott," natáhl ke mně radostně dlaň. „Suze..." přijala jsem ji neopatrně. Stisk měl pevný, což mě překvapilo. „Krásné jméno...co si dáš, Suze?"
„Tu nejlepší whisky, co máš..." usměju se upřímně. Scott okamžitě začne připravovat mé pití. „Whisky? Zajímavá volba, kor na dívku..." „Mám zajímavé priority," usměju se znovu. Položí sklenici s whisky přede mě. Okamžitě ji vypiji a poprosím o další. Scott mi ji ihned překvapeně dolije. „Tak krásný večer, Suze," usměje se na mě a ihned zmizí připravovat další objednávku. Napiju se znovu, tentokrát o hodně méně a pomalu. Otočím se směrem k improvizovanému tanečnímu parketu uprostřed venkovní terasy a slepě pozoruji dav lidí, který na něm tančí. V davu zahlédnu jednu ženu. Přijde mi povědomá, ale zvlášť jí nevěnuji pozornost. „Co tady dělá tak krásná dívka sama?" Ozve se příjemný hlas vedle mě. Odvrátím pohled od tanečního parketu a podívám se na muže vedle mě, který právě usedá na barovou stoličku. „Možná mi to tak vyhovuje, být sama..." usměju se na něj. „Upřímně? Ani trochu na to nevypadáš." Úsměv mi oplatí. „Jsem Christian," představí se. Zadívám se na něj dlouze. Bílou košili má zastrčenou v kalhotách, rukávy vyhrnuté k předloktí, černé vlasy úhledně zčesané dozadu.„Suze..." „Páni,...nebude ti vadit, když ti budu dělat společnost, Suze? Jsem tady taky sám..." „Budu ráda," usměju se na něj a napiju se trochu whisky. „Nedáš si se mnou panáka?" Zeptá se mě po chvíli a pohladí se nervózně po vlasech. Zasměju se nahlas jeho otázce. „Jasně, proč ne...špatný den?" „Dá se to tak nazvat...Hej, Scotte!" Zařve na barmana ze všech plic, aby překřičel hudbu. Scott se na něj okamžitě otočí. „Čtyři zelené, prosím," zahlásí mu a kývne na něj. „Nedomluvili jsme si dva panáky," zasměju se znovu. „Určitě neodmítneš," opáčí. Chvíli mezi námi vládne ticho. Napiju se znovu whisky a poté se odhodlám ticho prolomit. „Nevypadá to, že by ses tu nějak bavil."
„Ne, to se opravdu nebavím...Vlastně ani nevím, proč jsem Ericovi slíbil, že dorazím, vůbec takové akce nevyhledávám. Nikdy jsem ani nebyl opilý."
„To vážně? To děláš chybu, přicházíš o hodně," usměju se.
„Možná po dnešní noci názor změním. Pokud jsou na každé akci takové kočky jako ty, stojí to za zvážení..." pohladí mě jemně po ruce.
„Takové kočky jako já na jiných akcích určitě nejsou," odpovím sebevědomě a ruku od něj odtáhnu. „Pracuješ pro Erica Banea?" Zeptá se ostražitě, uvidím v jeho očích určitý záblesk. „Ne. Nepracuji pro nikoho, zodpovídám se jen sama sobě..."
„To chce kuráž tohle prohlásit v situaci, v jaké se nacházíš..."
„Jak to myslíš?"
„Ale no tak...každý to tady o tobě ví, stačí vidět to tetování a víme kam tě zařadit. Ty ale pro něj neděláš viď?" Okamžitě vím, že naráží na mého otce.
„Ne...vlastně ho nenávidím..."
„Takže jsi s náma?"
„Nevím, ke komu patříš...ale pokud se neřadíš k němu nebo k Opozici tak...jo, jsem s váma."
Christian chce něco odpovědět, Scott však ve stejnou chvíli položí čtyři zelené na pult mezi nás. Christian si jednoho panáka vezme, stejně tak udělám i já. „Tak na nové začátky, Suze." Usměje se a přiťukne si se mnou. Obrátím do sebe obsah panáka, okamžitě ucítím jak se mnou prožene mentolová svěžest a vydechnu mírně. Zasmějeme se tomu s Christianem. Vezmu okamžitě druhého panáka a čekám, až Christian udělá to samé. Trochu se podiví, ale okamžitě jej chytne mezi prsty. „Na první noc v tvém životě, kdy se opiješ." Usměju se zářivě. Christian přikývne a oba do sebe obrátíme i druhého panáka. „Co ty, pro koho pracuješ?" Zeptám se, jakmile vstřebám sílu alkoholu.
„Pro něj. Pro Banea. Jsem jeho právník."
„Bohužel nebo bohudík?"
„Sám nevím." Uchechtne se tomu. Oba dlouze mlčíme. Sleduju Christianovy oči. Na chvíli se v nich ztrácím, padám do jejich hloubi. Pohled mi spande na jeho rty, z nich na jeho hruď a znovu na rty. Mírně se k němu nakloním, mám touhu ho políbit. Christian na poslední chvíli zvedne pohled, leknu se toho a nervózně si odkašlu. Snažím se trapný moment zamaskovat rozhovorem.
„Proč zrovna mafiánův právník?" Zeptám se po chvíli. „Jak to myslíš?" Opačí ihned. Sklopím mírně pohled, jak nevydržím držet oční kontakt. „V normálním světě bys přece udělal lepší kariéru...nebo, to nebyla tvá volba, pracovat tady?"
„Ano, i ne," odmlčí se krátce a dál pokračuje až po chvíli. „Začínal jsem jako normální právník, normálních lidí...má rodina nemá s mafií nic společného, zapletl jsem se do toho sám." Pokroutím okamžitě hlavou. „Jen blázen, by se k nám přidal sám..." vydechnu.
„Neměl jsem na výběr. Můj konkurent mi přebíral všechny velké případy, zůstaly na mě ty nepodstatné...chtěl jsem dokázat něco velkého, čekal jsem na případ, který odstartuje mou kariéru ve velkém...a ten případ přišel. Kauza senátor Bay versus Whie. Tvůj otec mě oslovil, zda bych ho nezastupoval. Nabídl mi velké peníze, teda...na tu dobu to pro mě byly velké peníze, teď už vím, že mě oškubal. Hned jsem po té příležitost chňapl, netušil jsem, kdo Whie je, neznal jsem ho. A zjistil jsem to bohužel až pozdě..." poslední slova smutně vydechne. „Počkej...nejsi ty Christian Stelford?"
„Copak, tatíček se pochlubil?"
„Nosila jsem ti jídlo, pamatuješ? Tehdy, když tě táta držel u nás..."
„Tos byla ty?"
„Jo..."
„Svět je malej..." usměje se zářivě. „Nikdy jsem ti pořádně nepoděkoval..."
„Tak budeš mít příležitost mi poděkovat teď, když se se mnou ožereš..." vypiju zbytek whisky ve sklenici.
„Cože?" Zeptá se zmateně. „Máš rád whisky? Nebo rum, vodku, víno...řekni si." Seskočím s těmito slovy z barové židličky, obejdu pult a octnu se tak za barem. Začnu vybírat z nabídky flašek alkoholu. „Mám rád vodku...a zelenou." Zařve na mě, jak hlasitost hudby zesílí. Přikývnu a začnu rychle brát vybrané láhve. Nejdříve beru whisky, jak jinak. Jako druhou popadnu vodku a nakonec i celou láhev zelené. „Vem skleničky," kývnu na Christiana a půjdu od baru rychle pryč, aby si Scott nevšiml, jak mu kradu láhve. Technicky vzato jsou ty láhve Ericovy, takže nic nekradu. Neohlížím se, jestli jde Christian za mnou, jsem si tím totiž jistá. Zamířím na protější stranu místnosti, kde se nachází menší gauč akorát pro dva. Je ve středu dění a zároveň daleko od lidí. To místo je ideální. Položím láhve na stůl a okamžitě jak Christian položí skleničky, každému naliju vodku. „Hodláš mě dneska zabít?" Zasměje se a s hlasitým bouchnutím se posadí na gauč. Posadím se vedle něj a podám mu do ruky sklenici plnou nezředěné vodky. Sama si ji vezmu do ruky a napiju se. Mírně se mi zkřiví obličej tím, jak je pití silné, snažím se to však sebevědomě zakrýt. „Takže ty pracuješ pro Erica..." zazubím se na Christiana. Mám touhu vyzvědět, jestli je Eric takový idiot i normálně. „Jsem jeho právník," přikývne, jak kdyby mi tu informaci nesdělil před několika minutami u baru. „Uuuuuu," začínám pociťovat veselou náladu, kterou mi alkohol již za tu chvilku způsobil. „Jsem jeden z mála...jeho právníci se nikdy nenudí, naseká vždy víc škody než užitku." Napije se pomalu. „Takže je to debil, jo?" Zasměje se mi ihned div nevyprskne vodku z úst. „Tak bys mluvit neměla, jsi na jeho párty," sjede mi při těchto slovech rukou od ramene k loktu. „No a? To nic nemění na tom, že to je debil."
„Co ti provedl?"
„Spí se mnou."
Christian okamžitě pozvedne v úžasu obočí, zaskočen mou odpovědí i stylem, jakým jsem to řekla. Dopiju rychle sklenici a položím ji rázně na stůl. „Víš, známe se sotva několik minut...a ty mi hned říkáš tohle?" Zasměje se nervózně. Pokrčím rameny. „A co ty? Neříkej, že se máš fajn a že jde vše po...podle tvých planů." Zaseknu se v půlce věty. Christian si mě dlouze prohlíží, po chvíli nám každému nalije po panáku zelené, nechá je však stát na stole. „Rozešla se se mnou přítelkyně, byl jsem s ní dva roky..."
„A-ha...to mě mrzí, promiň, nechtěla jsem-"
„To je dobrý, byla to kurva. Měl jsem Ericovi věřit."
„Ericovi...?"
„Jo, byla to jeho přítelkyně...jako před tím. Podváděla Erica se mnou, já idiot jsem si myslel, že mě fakt miluje..."
„Můžu hádat...? Podvedla i tebe?"
„Ne." Odsekne naštvaně a kopne do sebe panáka zelené. „Začala pracovat jako kurva. Pro tvého zkurveného fotra." Zavrčí a praští silně pěstí do gauče. Leknu se toho a ucuknu mírně. Chci něco říct, Christian se však rozčílí při pomyšlení na to, co právě řekl. „Dával jsem jí kurva všechno! Dostávala peníze, dárky, zavaloval jsem ji láskou, ani do fakanů jsem ji netlačil kurva...v posteli jsem taky dobrej. Fakt!" „Jo...já, já ti to věřím Christiane...nedávej si to za vinu, udělala prostě blbost. Mohla mít tak super kluka jako jsi ty...a místo toho?" Odfrknu si. Christianovi se zjevně uleví, že jsem ho pochopila.
„Jo...kráva jedna," vydechne a opře se zníčeně zády o gauč. Sleduje sklesle láhve na stole. „Nejsi jedinej, kdo se zamiloval špatně," opřu se stejně jako Christian. „Do koho ty?" Opáčí po chvíli, nespouští pohled z láhví. „Eric..."
„Á-ha. Ví o tom?"
„Jo..."
„A co on na to?"
„Že mezi náma nikdy nic nebude...jen spolu spíme." Napodobím při posledních slovech Ericův tón, kterým mi to říkal.
„A co ty na to?"
„Seru na něj. Šla jsem se ožrat a užít si večer, nějakej Bane je mi u prdele..." vymrštím ruce vzhůru a neopatrně do sebe obrátím obsah panáka. Otřu si mírně ústa, ucítím, jak mě alkohol pomalu sráží k zemi, jak jsem dnes vůbec nejedla. „Hej, ty!" Ozve se najednou řev. Vzhlédnu a uvidím před námi menšího zavalitějšího muže, jak na mě ukazuje. Sotva stojí na nohách, ve druhé ruce drží láhev rumu, je však témeř prázdná. „Coo ty tu chceš ty...ty děvko!" Udělá několik neopatrných kroků ke mně. „Je tady! Je tady ta Whiovic holka!" Začne pořvávat na ostatní, rozhazuje kolem rukama. Podívá se na mě nenávistně a hodí po mě láhev, kterou drží v ruce. Láhev však letí hned o několik metrů mimo mou hlavu, naráží do zdi za námi a okamžitě se rozletí na několik kousků. Muž se nad tím rozčílí a rozeběhne se s rukama před sebou ke mně, kopnu ho rychle instinktivně. Okamžitě se skácí k zemi. „Co si myslíš že děláš?!" Zařvu naštvaně. Snaží se postavit. „Zabiju tě, všechny, co s ním mají co dělat z-z-zaabiju!" Vykřikne a snaží se mi dát pěstí, Christian však rychle stoupne a odtáhne ho ode mě. „Uklidni se, Bruci." Zavrčí mu Christian u ucha a chytne ho zezadu pod pažemi. Bruce začne rychle kopat nohama, jednou mě zasáhne do nohy. Christian se ho snaží odtáhnout pryč, proti Brucově váze však nic nezmůže. Bruce se mu vymaní ze sevření a překvapivou silou mu dá pěstí. Christian se zapotácí a s hlasitou ránou dopadne na zem. Bruce se otočí ke mně. Nestihnu ani zpozorovat, že od někud vytáhl kapesní nůž a již se kolébá opileckými, avšak nebezpečně rychlými, kroky ke mně. Nůž drží v natažené ruce před sebou, vypadá komicky. Vyskočím na gauč a chvíli se mi pohrává pobavený úsměv na rtech. „Čeemu se směješ ty...ty...tyyyy děvko." Vyprskne tak, až mu z pusy vylétne hned několik slin. S nožem se před sebou neopatrně rozmáchne. Ve stejnou chvíli se můj jehlovitý podpatek zaryje do koženkového gauče tak silně, až do gauče udělám hlubokou díru. Nečekanou ztrátou rovnováhy padám směrem k noži, stihnu však rychle zareagovat a snažím se pád vybalancovat. Ucítím jemné pohlazení špičkou nože po tváři. Dopadnu tvrdě na gauč. Najednou se objeví Ericovi muži, popadnou silně Bruce za paže a začnou ho tahat pryč. „Stačí, Bruci. Zábava skončila," zavrčí jeden z nich. Bruce i s mými zachranci mizí v davu a po chvíli i z celého areálu Ericova sídla.

Následující den se budím s těžkou bolestí hlavy. Stihne mě zasáhnout dřív, než se zvládnu kompletně probudit. Cítím, jak mi explodující bolest putuje od spánků do uší, do očí, do každého zákoutí mé hlavy. Pootevřu mírně oči. Světlo mi způsobí neuvěřitelnou závrať a tak je znovu rychle zavírám. Začnu si postupně uvědomovat, jak moc mám žaludek na vodě a začnu vyhodnocovat, zda je bezpečnější se nehýbat nebo naopak se pohnout. Přijde mi, že z toho přemýšlení mi exploduje mozek každou chvíli. Měla bych s tím okamžitě přestat, jelikož bolest hlavy podporovala enormní nevolnost, kterou jsem zažívala. Snažila jsem se matně vybavit, proč mi je tak špatně. Jsem ještě zajatkyní Opozice? V puse se mi dostavila pachuť alkoholu. Zvedl se mi žaludek, nevydržela jsem to a poslepu jsem se vyzvracela před sebe. Oči jsem nechala zavřené, cítila jsem se však již lépe. Ne, tohle u Opozice nebude. Že bych se nechala strhnout nabídkou a po směně za barem si dala sama pár skleniček? V hloubi duše jsem doufala, že tomu tak není, nerada bych šla v tomhle stavu na další směnu. Nemluvě o tom, že bych to teď musela po sobě uklidit. Fuj. Pootevřela jsem znovu oči, tentokrát světlo přivítaly příjemněji. Zář mě bodala do očí jako špendlíky. Jak kdyby mi zajížděly dovnitř do oka a zase ven. Dovnitř. Ven. A tak stále dokola. Nakonec si oči na světlo přivykly, bolest však zůstala. Zjistila jsem, že se nacházím na stole. Jsem nahá a ležím na něčem měkkém. Ležím hlavou na cizí mužské hrudi. Zděsím se, když zjistím, že oba jsme nazí. Zděším se však ještě víc, když zjistím, že jsem mu poblila část jeho hrudi a ruky. Ohrnu nad tím nos a opatrně se zvednu. Snažím se ho neprobudit. Tohle by bylo trapné, velice trapné. Opatrně se postavím na nohy a snažím se najít své oblečení. Zatočí se mi však hlava, zvedne žaludek a já se znovu vyzvracím, tentokrát na bíle mramorovanou zem. „Jsi nechutná." Zaslechnu chladný hlas. Pomalu zvednu pohled. Opírám se rukama dál o kolena, celá hořím, celá se chvěju. Eric sedí na kamenných schodech a pozoruje mě. „Ty mě nech být," vydechnu chraplavým hlasem a pomalu se narovnám. Porozhlédnu se zmateně kolem, okolí však nepoznávám. Snažím se pohledem marně najít východ. Nakonec to vzdám, omotám kolem sebe pohozenou deku, která leží na zemi a provinile docupitám k Ericovi. S námahou se posadím o pár schodů níže než sedí sám, opřu si těžkou hlavu o jeho nohy.
„Nevěřil jsem, že to opravdu uděláš,..."
„Co...?" Šeptám téměř neslyšně.
„Že se s ním opravdu vyspíš."
„Já s ním určitě nespala," ohrnu nos při pohledu na jeho nesympatický obličej.
„Spala, Suze..."
„Nespala."
„Spala. Viděl jsem vás."
„Takže...ty jsi nás při tom pozoroval?" Obrátím se pomalu na něj a podívám se na něj naštvaně.
„Jen chvíli..."
„Ty jsi fakt prase, Ericu."
„Já? Podívej se na jeho ksicht. Vždyť je nechutnej. Nevím, jestli po tomhle, co jsem viděl, s tebou ještě budu chtít něco mít..."
„Buď v klidu, já s tebou nechci." Odseknu rázně.
„Ne?"
„Ne."
„A to jako proč?"
„Hádej..."
„To jako proto, že tě nemiluju? To nemyslíš vážně."
„Lžeš."
„V čem?"
„V tom, že mě nemiluješ."
„Ale já tě opravdu nemiluju, Suze."
„To není pravda. Ty mě jen milovat nechceš."
„Aha?"
„To kvůli tvé bývalé. Nechceš už s nikým nic mít."
„Ty myslíš Katarinu?"
„Asi..."
„A napadlo tě třeba, že ji ještě pořád mám rád?"
Mlčím.
„Nebuď jak malá, ani mě neznáš..."
Nahrnou se mi slzy do očí. Snažím se ignorovat bolest a nevolnost, stále se však celá chvěju. Eric si sedne na schod vedle mě a obejme mě jemně, přitáhne si mě na hruď. Začne mě jemně hladit po rameni. Opřu si vyčerpaně hlavu o jeho hruď.
„Promiň," zašeptám po chvíli.
„Víš vůbec, kdo to je?" Kývne Eric k nahému muži, který stále spí na stole. Zavrtím pomalu hlavou. Cítím se trapně, odvrátím od muže pohled. Přijdu si nechutná sama sobě. „Pojď," zvedne mě Eric pomalu a vezme mě do náručí. Jsem za to vděčná, zejména je však vděčný můj žaludek, který se cítí stále na vodě. Přitáhnu si k hrudi deku a doufám, že nepůjde vidět, že jsem nahá. I když mě asi už všichni viděli. Na chvíli se zamyslím nad Ericovým chováním. Nemiluje mě, téměř vypadá, že se mu hnusím. A přesto se zase na chvíli chová tak mile a já mu podléhám. Měla bych s tím přestat, s tím vším. Postavit se konečně na vlastní nohy a přestat být na něm závislá. Jsem rozhodnutá, že to udělám. Ale ne dnes, zítra, až mi bude lépe. Možná až za týden, až se nabažím Erica dost. Pravděpodobněji ale za měsíc, kdy naberu k tomuto činu sílu. Nejpravděpodobněji nikdy. Nikdy ho neopustím.