WHIE

13

„Copak ses zblaznil? Nemůžeš ji tam poslat, je to nebezpečné!"
„Děláš jakoby tady něco bezpečné bylo."
„Ericu kurva uvědom se. Posíláš ji na smrt."
„Dělám jen to, co je pro nás dobré."
„A co je dobré pro ni?!"
Dveře do ložnice se prudce otevřou. Do místnosti rázně vchází Eric a další muž, kterého jsem dřív zahlédla na chodbách domu.
„Sbal se, Suze. Odjíždíš," Eric mi k nohám hodí cestovní tašku.
„Cože? Kam?" Vzhlédnu k němu zmateně.
„Ne, Ano, nikam nejedeš. Zůstáváš tady." Podívá se cizí muž Ericovi do očí.
„Tohle s tebou projednávat nebudu, Ricku, je to mé rozhodnutí. Ona tady nezůstane."
„Probral jsi to s ní aspoň? Ví o tom? Souhlasí s tím?"
„Nazajímá mě, co si o tom myslí, prostě pojede."
„Od kdy tebe nezajímá co si kdo myslí? Sotva ji vytáhneš z průseru a hned ji posíláš do dalšího!"
„Nepleť se do toho, ano?"
„Má stejné práv-"
„Kurva drž hubu!" Vybuchne Eric náhle.
„Za pět minut je schůze, vem ji tam. Budeme o tom hlasovat." Odpoví po delší odmlce muž, který se zřejmě jmenuje Rick, a odejde z ložnice. Eric si nahlas povzdechne a přejede si dlaní po obličeji.
„Prosím tě nekomplikuj to a sbal se," zašeptá do dlaně zoufale. Zvednu ze země pomalu tašku. „Kam mě posíláš?" Zeptám se opatrně.
„Do výcvikového centra Alfy..."
„Cože? Ne...ne Ericu, to nemyslíš vážně."
„Myslím, smrtelně."
„Na tohle jsem ti snad něco řekla, ne? Nepojedu tam, nejsem tvůj majetek, o který můžeš uzavírat obchod!"
„Bla bla bla. Už ses vykecala? Nezajímá mě to."
„Co jsem ti tak strašného provedla?! To mě nemůžeš nechat normálně jít?! Nechci tam!"
Dá mi silnou facku. Chytnu se překvapeně za tvář a přejedu si jazykem po prasklém rtu, ze kterého mi okamžitě začne stékat krev.
„Tohle je důvod, proč tě tam posílám." Zašeptá a podrazí mi v mžiku nohy a přehodí si mě přes rameno, dopadnu tvrdě zády na zem a zalapám po dechu. „Tohle další," pokračuje klidně a přiloží mi odjištěnou zbraň k hlavě. Podívá se mi do očí pomalu. Zrychleně dýchám a snažím se vymyslet únikový plán. Zmateně těkám očima po místnosti. „Zachraňuji ti tím život...neumíš se bránit, neumíš reagovat. Na to, že jsi Whiova dcera, tak jsi k ničemu." Schová po chvíli zbraň a pomůže mi vstát. Přidržím se jeho ruky a v momentě, kdy to nejméně očekává, mu podrazím nohy a přiložím mu jeho nůž ke krku. Podívá se mi překvapeně do očí. „Kdy jsi to..." „Nejsem k ničemu. Umím se bránit." Skočím mu do řeči. „Ale fajn. Pojedu tam. Ale ne proto, že jsi mi to ty nařídil. Ale proto, abych se konečně zbavila pohledu na ten tvůj hnusnej ksicht." Vyštěknu a pustím nůž. Zvednu se pomalu, vezmu si tašku a odejdu do šatny sbalit se. Dojde po chvíli za mnou, opře se o rám dveří a pozoruje mě. „Budeš mi chybět," zašeptá tiše, jak kdyby se za tu větu styděl. „Ty mě ne," usměju se na oplátku drze. Otevřu šuplíky a začnu do cestovní tašky házet vše potřebné. „Dávej na sebe pozor, Suze. Nechci tě vidět skončit tak, jak skončil Liam..." „To sis měl rozmyslet dřív." Vezmu tašku ze země a chci odejít do koupelny. Eric natáhne ruku, zapře si ji o protější rám dveří a zatarasí mi tak cestu. Protočím očima. „Nejsi mi zas tak moc lhostejná..."
„Fajn, že to vím." Skloní se ke mně a políbí mě jemně, odstoupím okamžitě. Probodnu ho pohledem. „Tohle už nezkoušej." Přikývne pomalu a dá ruku z rámu dveří smutně dolů. Projdu do koupelny a začnu si balit jen to nejpotřebnější. „Kam jedu? Destinace..."
Pokrčí mírně rameny. „Ty ani nevíš, kam mě posíláš?" Podívám se mu do očí, zda to myslí vážně. „Nechtěli mi nic říct. Alfa si hodně zakládá na soukromí, nikdo o ní nic neví."
„To je snad vtip..." povzdechnu si. Upravím si vlasy a podívám se naposledy do zrcadla. „Tak pojďme," prohlásím po chvíli „ať už tě mám z krku."

Celou cestu na letiště jsme ani jeden nepromluvili. Bylo to zvláštní. Snad poprvé jsme si neměli co říct. Eric vypadal, že ho můj odchod opravdu mrzí. Ve mně panoval klid a zároveň se mě zmocňovala nervozita. Těšila jsem se pryč, z dosahu jeho manipulativních dovedností. Jedna část mě však volala zpátky k jeho tělu, toužila po dalším polibku, po další krásné noci. Rvalo mě na kusy pomyšlení, že už ho nikdy nemusím vidět, že už nikdy neucítím jeho vůni, že nikdy neuvidím svého zachránce. Snad na něj však brzy zapomenu. Uklidňoval mě vztek, který jsem k němu zároveň pociťovala. Uklidňoval mě pocit, že už se mě nikdy nedotkne bez mého svolení.
Než jsem se nadála, zastavili jsme na soukromém letišti. Vystoupila jsem okamžitě z auta a prohrábla si vlasy. Přímo před námi stálo menší soukromé letadlo. Všude kolem něj pochodovali muži ve smokinzích, zbraně drželi důležitě v rukách. Vítr mi zavál vlasy do obličeje. Nešikovně jsem si je shrnula za uši a otočila se směrem ke kufru auta, kde již stál Eric podávajíc mi mou cestovní tašku. „Tohle není sbohem," zašeptá a podívá se mi pomalu do očí. „Já vím," přikývnu a převezmu si od něj tašku. Políbí mě jemně do vlasů, tentokrát se nebráním, dodává mi to jistý pocit bezpečí. Po chvíli je však čas jít. Přistoupí k nám hned několik mužů se zbraní a urgují mě do letadla. „Slečno, mohu vám vzít vaši cestovní tašku?" Zeptá se jeden z nich. „To nemusíte, není tak těžká, ale díky," usměji se na něj a vydám se směrem k letadlu. Muž však chytne ucho cestovní tašky a škubne s ní mírně k sobě. Podívám se mu prudce do očí. „Rád bych vám tu laskavost přeci jen prokázal," řekne s kamennou tváří a pozvedne mírně odjištěnou zbraň, aby mi dal najevo, že na tom trvá. Neochotně tedy přikývnu a cestovní tašku mu nervózně přenechávám. Ohlédnu se pomalu na Erica. „Žádné ohlížení, dámo." Vyštěkne okamžitě muž po mé levici a položí prst na spoušť u své zbraně. Mlčky se otočím zpátky a rychlým krokem se vydám v obležení mužů směrem k letadlu. Zastaví se až u schůdků a pobídnou mě, ať do letadla nastoupím jako první. Z hluboka se nadechnu a nervózně začnu stoupat po schodech nahoru. Cítím, jak mi hlasitě buší srdce, jak kdyby se z hrudě snažilo vyskočit. Vymýšlím, jak z toho vycouvat. „Pohni zadkem." Ozve se mi za zády a tak poslední schody ze strachu rychle vyběhnu. Vstoupím do letadla. „Vítejte na palubě, slečno Whie." Přivítá mě vřelý úsměv letušky. Usměju se na ni nervózně. „Děk-" Nedořeknu to. Zarazí mě pohled, který mi stanul na logu, které měla na prsou uniformy. Olil mě studený pot zděšením. Rychle jsem se podívala ven, kde Eric sleduje, jak nastupuji do letadla a poté rychle dovnitř na sedadla zasazená v luxusním interiéru. Seděl zády. V ruce držel šampaňské, na zápěstí se mu třpytily zlaté rolexky. Bílý smoking mu kopíroval dokonale vypracované tělo. Postavil se a otočil se pomalu ke mně. Rozevřel ruce v náznaku, ať ho jdu obejmout. „Vítej, dceruško," usmál se vítězoslavně.